Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. říjen 2013
Pro OP: Panny Marie Růžencové, slavnost

Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Na horu v olivový sad
když Vykupitel odešel,
v modlitbě noční hrůzou jat
krví se potil, strachem chvěl.

Od zrádce pak je vydáván,
Bůh k popravě je odvlečen
a pouty svázán pevnými,
ranami biče zkrvaven.

Koruna jeho potupy
z ostrých trnů spletená je,
krví, jež stéká po tváři,
Krále slávy korunuje.

Pod tíhou kříže tři pády,
jeho tělo vyčerpaly;
na vrchol popravčí hory
kříž ho vynést přinutili.

Na hrozné břevno přibitý,
mezi zločinci nevinný,
modlí se i za své katy,
vydává z úst vzdech poslední.

Buď sláva věčná Trojici
a kéž pro svatá tajemství
dá milost zde se modlícím,
aby též slávy dosáhli. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zmocnil se ho smutek a jeho pot stékal v zahradě na zem jako krůpěje krve.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zmocnil se ho smutek a jeho pot stékal v zahradě na zem jako krůpěje krve.

Ant. 2 Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat.

Žalm 45 (46)
Pán je nám útočištěm, je naší silou

Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1, 23)

² Pán je nám útočištěm, je naší silou, *
      projevil se nám největší pomocí v tísni.
³ Proto nemáme strach, ať země se třese, *
      ať se kácejí hory do hlubin moře.
⁴ Ať jeho vody bouří a vlnami kypí, *
      ať se tetelí pod jejich příbojem hory,
   jen když Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      když Bůh Jákobův je naším ochranným hradem. –

⁵ Řeka rameny Boží město blaží, *
      chrání svatý příbytek Nejvyššího.
⁶ Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy, *
      s časným úsvitem Bůh mu na pomoc chvátá.
⁷ Běsnily národy, otřásaly se říše; *
      zahřměl svým hlasem a rozsouvala se země. –

⁸ Ale Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
⁹ Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně, *
      toho, jenž úžas šíří po celé zemi!
¹⁰ Válkám on činí přítrž až k hranicím země, *
       luky a oštěpy láme, spaluje štíty.
¹¹ „Ustaňte přece a ve mně uznejte Boha, *
       jenž stojí nad všemi národy, nad celou zemí!“ –

¹² Neboť Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
       jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat.

Ant. 3 Kříž je na jeho rameni jako odznak vlády. Bůh kraluje z kříže.

Žalm 86 (87)
Boží město, matka všech národů

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

¹ Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
²     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

³ Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
⁴     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
⁵ Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

⁸ Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
⁷ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Kříž je na jeho rameni jako odznak vlády. Bůh kraluje z kříže.

V. Blahoslavená jsi, Panno Maria, tys uvěřila Pánu.
O. Splnilo se na tobě, co ti bylo řečeno.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu sv. apoštola Pavla Galaťanům

     Bratři, ^3.22Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří.
     ²³Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, v očekávání víry, která se měla zjevit. ²⁴Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. ²⁵Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem.
     ²⁶Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, ²⁷vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: ²⁸už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. ²⁹A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.
     ^4.1Můj výklad je tento: Pokud je dědic nedospělý, v ničem se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho. ²Podléhá poručníkům a správcům až do doby stanovené otcem. ³Tak to bylo i s námi: dokud jsme byli nedospělí, žili jsme pod vládou prvopočátků světa. ⁴Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, ⁵aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.
     ⁶A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ ⁷Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

RESPONSORIUM

O. Hle, již se naplnil čas, v němž poslal Bůh na zem svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu; * aby vykoupil ty, kteří Zákonu podléhali.
V. Pro svou nesmírnou lásku, kterou nás Bůh miloval, poslal svého Syna v těle, jako mají hříšní lidé. * aby vykoupil ty, kteří Zákonu podléhali.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto čtyř:

Z apoštolské exhortace blahoslaveného Pavla VI. o mariánské úctě

     Růženec je také nazýván zkráceným evangeliem. Jeho tajemství i slovní formulace mají totiž původ v evangeliu; evangeliem se inspiruje též duchovní postoj při recitování růžence, když si připomínáme andělský pozdrav a Mariin souhlas, a při opakování andělského pozdravu se předkládá k rozjímání základní tajemství evangelia – vtělení Slova – v rozhodujícím okamžiku, kdy anděl přinesl Marii poselství.
     Objasnilo se též, že v postupném rozvíjení růžencových tajemství se odráží plán, podle něhož Boží Slovo v milosrdném záměru vstoupilo do lidských dějin a vykonalo dílo spásy: při rozjímání růžencových tajemství se totiž sledují hlavní události spásy v Kristu: od panenského početí Božího Slova a tajemství Ježíšova dětství až k vrcholným velikonočním událostem, k blaženému utrpení a slavnému zmrtvýchvstání a k užitku, kterého se z nich dostalo Církvi, zrozené v den letnic, a Panně Marii, když byla po pozemské pouti vzata s tělem a duší do nebeské vlasti.
     Došlo se též k poznání, že rozdělení růžencových tajemství do tří částí nejenže zachovává časovou posloupnost událostí, ale že ukazuje prvotní schéma hlásání víry, že podává Kristovo mystérium stejným způsobem, jak je pochopil svatý Pavel v proslulém „hymnu“ v listu Filipanům, kde mluví o Kristově ponížení, smrti a povýšení.¹
     Poněvadž středem růžence, této evangelijní modlitby, je tajemství vtělení a vykoupení lidstva, má růženec jasné kristologické zaměření. Jeho vlastní a význačný prvek – litanické opakování andělského pozdravu Zdrávas Maria – je současně nepřetržitou chválou Krista, k němuž jako k vrcholnému cíli směřuje poselství andělovo i pozdravení matky Jana Křtitele: požehnaný plod života tvého.² Opakování „Zdrávas Maria“ je jako osnova, na níž se rozvíjí tajemství.
     Kristus, jehož jméno je obsaženo v každém Zdrávasu, je týž, kterého nám postupně představují růžencová tajemství: je Syn Boží i Syn Panny Marie, zrozený v betlémské jeskyni, obětovaný svou Matkou v chrámě, chlapec plný horlivosti pro věc svého nebeského Otce, Vykupitel lidstva, který prožívá agonii v Getsemanské zahradě, bičovaný a korunovaný trnovou korunou, obtížený křížem a umírající na Kalvárii, zmrtvýchvstalý a vstupující do slávy Otcovy, aby odtud seslal dary Ducha Svatého.
     Podle dávného zvyku, který se udržel dodnes v mnoha krajích, se vkládají do každého andělského pozdravu po vyslovení jména Ježíš slova obsahující tajemství, které se rozjímá, aby se tak rozjímání usnadnilo a mysl se shodovala se slovy.
     Pocítilo se také, jak je nutné zdůraznit, že růženec má kromě chvály a prosby i jinou podstatnou složku: složku kontemplativní. Bez ní je růženec jako tělo bez duše a hrozí nebezpečí, že se modlitba stane mechanickým opakováním slov, a tedy opakem Ježíšova napomenutí: Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov.³
     Sama povaha růžence vyžaduje, aby modlitba plynula klidně a v pomalém zamyšlení, aby se tak ten, kdo se modlí, mohl snadněji ponořit do rozjímání tajemství Kristova života a dívat se na ně jakoby srdcem té, která byla Pánu ze všech nejblíže; tak se otevře nevyčerpatelné bohatství těchto tajemství.
     ¹ srov. Flp 2, 6-11
     ² Lk 1, 42
     ³ Mt 6, 7

RESPONSORIUM

O. Blahoslavená jsi, Panno Maria, Boží Rodičko, že jsi uvěřila Pánu. Naplnilo se v tobě všechno, co ti bylo řečeno. Hle, jsi povýšena nad kůry andělů! * Přimlouvej se za nás u Pána Ježíše Krista.
V. Požehnaná a úctyhodná jsi, Panno Maria, protože ses bez porušení čistoty stala Matkou Spasitele. * Přimlouvej se za nás u Pána Ježíše Krista.

Nebo:

Z výkladu Andělského pozdravení od svatého Tomáše Akvinského

     Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou atd.¹ V tomto pozdravení jsou obsaženy tři části. Jedna část pochází od anděla: Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Jiná část pochází od Alžběty, matky Jana Křtitele: Požehnaný plod života tvého.² Třetí část přidala Církev, totiž ono Maria. Vždyť anděl neřekl: Zdrávas, Maria, ale: Zdrávas, milosti plná. Přesto toto jméno, rozumí se Maria, s ohledem na to, jak je vykládáno, se hodí do andělovy řeči, což ukážeme.
     Co se týče první části, je třeba uvážit, že od nepaměti bylo velmi velkou událostí, když se andělé zjevili lidem; a to, že jim lidé prokazovali úctu, se považovalo za nejvýš chvályhodné. Tak je k chvále Abrahámově zapsáno, že přijal pohostinně anděly a projevil jim úctu. Že by však anděl prokazoval úctu člověku, nebylo nikdy slýcháno až do doby, kdy anděl pozdravil svatou Pannu a s úctou řekl: Zdrávas.
     Maria byla natolik plná milosti, že u ní milost přetékala z duše do těla. Vždyť je velkou věcí u svatých, když mají tolik milosti, že posvěcuje duši. Avšak duše blahoslavené Panny byla tak plná, že z ní milost přetékala do těla, takže z ní počala Božího Syna. Proto také Hugo od sv. Viktora říká: „Jelikož láska Ducha Svatého mimořádným způsobem žhnula v jejím srdci, učinila zázraky i v jejím těle, a to tím, že se z něj narodil Bůh a člověk: co se v tobě zrodilo, je z Ducha Svatého“.³
     Maria byla natolik plná milosti, že se z ní milost rozlévala na všechny lidi. Je totiž velkou věcí u jakéhokoli svatého, když má tolik milosti, že mu to stačí k vlastní spáse. Ještě větší věcí by bylo, kdyby měl tolik milosti, že by stačila ke spáse mnohých. Jestliže by jí měl ale tolik, že by to stačilo ke spáse všech lidí na světě, to by byl vrchol. A právě toto nacházíme u Krista a u svaté Panny. Vždyť v každém nebezpečí můžeš od této slavné Panny obdržet záchranu. Proto je řečeno: Tisíc štítů, to jest léků proti nebezpečím, je na ní zavěšeno.⁴ Rovněž pro každé své ctnostné konání můžeš u ní nalézt pomoc. Ona sama proto říká: ve mně je všechna naděje života a ctnosti.⁵ Proto je tedy Maria plná milosti a plností milosti převyšuje anděly. Proto se k ní hodí jméno Maria, které se vykládá jednak jako „osvícená v sobě“: Naplní tvou duši září;⁶ jednak jako „osvěcující druhé“, což se vztahuje na celý svět. To je důvod, proč je přirovnávána k slunci a měsíci.
     Ona slova Pán s tebou jsou nejvznešenější slova, jaká se dají o někom vyslovit. Právem se tak anděl v úctě sklání před svatou Pannou, protože ona je Matkou Páně, a tudíž také Paní. Proto se k ní hodí jméno Maria, které syrský jazyk vykládá jako „Paní“.
     Ona převyšuje anděly i co do čistoty, neboť svatá Panna nebyla čistá pouze sama v sobě, ale také zprostředkovala čistotu jiným. Byla nejčistší co se týče viny, protože se neposkvrnila ani prvotním ani smrtelným ani lehkým hříchem. I co se týče trestu. Tímto způsobem byla odolná vůči všemu prokletí, a proto požehnaná mezi ženami. Vždyť ona jediná sice podstoupila prokletí, ale přinesla požehnání a otevřela bránu ráje. Proto se k ní hodí jméno Maria, které se vykládá jako „hvězda mořská“. Vždyť tak jako jsou lodi mořskou hvězdou přiváděny k přístavu, tak jsou také křesťané Marií přiváděni ke slávě.
     ¹ Lk 1, 28
     ² Lk 1, 42
     ³ Mt 1, 20
     ⁴ Pís 4, 4
     ⁵ Sir 24, 18
     ⁶ Iz 58, 11 (Vulg.)

RESPONSORIUM

O. Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. * Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě, které se z tebe narodí, bude nazváno svaté, Syn Boží.
V. Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám? Anděl jí odpověděl. * Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě, které se z tebe narodí, bude nazváno svaté, Syn Boží.

Nebo:

Z dogmatické konstituce Druhého vatikánského koncilu o Církvi

     [Církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky.¹ Věřící se však stále ještě snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Proto pozvedají oči k Marii, která září celému společenství vyvolených jako vzor ctností. Když o ní Církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle vtěleného Slova, s úctou proniká hlouběji do nejvyššího tajemství vtělení a připodobňuje se tak stále více svému Snoubenci. Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému synu a k jeho oběti i k lásce k Otci. Poněvadž však Církev usiluje o oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní Boží vůli. A tak Církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha Svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím Církve zrodil a rostl také v srdci věřících. Tato Panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském poslání Církve při znovuzrození lidí.]
     Marii, Boží milostí pro syna vyvýšeného nad všechny anděly a lidi, Církev právem uctívá zvláštní úctou jako svatou Matku Boží, která měla účast na Kristových tajemstvích. Vskutku už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem „Bohorodička“ a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách.² Zvláště od Efezského sněmu podivuhodně vzrostla úcta Božího lidu k Marii a projevovala se uctíváním, láskou, vyzváním a následováním, jak to vyjadřují její prorocká slova: Budou mě blahoslavit všechna pokolení, neboť mi učinil veliké věci ten, jenž je mocný.³ Tato úcta, která byla v Církvi vždycky, je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu Svatému, a velmi ji podporuje. Různé formy oddané úcty Boží rodičce, které Církev schválila v mezích zdravé a pravověrné nauky podle poměrů dobových a místních a podle povahy a ducha věřících, působí to, že když je ctěna Matka, je náležitě poznáván, milován a oslavován i Syn – kvůli kterému bylo všechno stvořeno⁴ a o němž věčný Otec rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti⁵ – a jeho přikázání jsou zachovávána.
     Posvátný sněm vyhlašuje tuto katolickou nauku uváženě a zároveň vybízí všechny syny Církve, aby velkodušně podporovali úctu k blahoslavené Panně, především liturgickou, a vážili si mariánských modliteb a pobožností, které učitelský úřad Církve během staletí doporučoval. Je třeba též přesně zachovávat to, co bylo v minulosti rozhodnuto o uctívání obrazů Krista, blahoslavené Panny a svatých. Teology a kazatele Božího slova však sněm naléhavě vybízí, aby se při úvahách o jedinečné důstojnosti Bohorodičky varovali jak nesprávného přehánění, tak i přílišné úzkoprsosti. Budou-li pod vedením učitelského úřadu Církve studovat Písmo svaté, svaté otce, církevní učitele a církevní liturgii, budou správně objasňovat úkoly a výsady blahoslavené Panny; ty mají vždycky vztah ke Kristu, původci veškeré pravdy, svatosti a zbožnosti. Jak ve slovech, tak i v činech ať se pečlivě chrání všeho, co by mohlo odloučené bratry nebo kohokoli jiného uvést v omyl o pravé nauce Církve. Věřící ať nezapomínají, že pravá úcta nespočívá ani v neplodném a přechodném citu, ani v nějaké nepodložené důvěřivosti, nýbrž že vychází z pravé víry, která nás přivádí k uznání vznešenosti Bohorodičky a povzbuzuje k synovské lásce k naší Matce a k následování jejích ctností.
     Jako je matka Ježíšova, oslavená už s tělem a duší v nebi, obrazem i počátkem Církve, která se dovrší v budoucím věku, tak zde na zemi září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně.
     ⁶
     Tomuto posvátnému sněmu působí velikou radost a útěchu, že ani mezi odloučenými bratry nechybějí ti, kteří matce Pána a Spasitele vzdávají patřičnou úctu, zvláště u východních křesťanů, kteří se s námi scházejí s vroucím nadšením a oddaným srdcem v uctívání Bohorodičky, vždy panny. Všichni věřící v Krista nechť ustavičně přednášejí Matce Boží a Matce lidí své prosby, aby ona, která svými modlitbami pomáhala prvotní církvi, také nyní – když je vyvýšena v nebi nad všechny svaté i anděly – ve společenství všech svatých se přimlouvala u svého Syna, dokud se všechny rodiny národů – ať už mají čest nazývat se křesťanskými, nebo dosud svého Spasitele neznají – nespojí šťastně v míru a svornosti v jeden Boží lid ke slávě nejsvětější a nerozdílné Trojice.
     ¹ srov. Ef 5, 27
     ² srov. Římský breviář, ant. „Pod ochranu tvou“
     ³ Lk 1, 48-49
     ⁴ srov. Kol 1, 15-16
     ⁵ Kol 1, 19
     ⁶ srov. 2 Petr 3, 10

RESPONSORIUM

O. Rozvažujme o památce slavné Panny Marie, neboť Pán shlédl na poníženost své služebnice, * té, která počala Spasitele světa, jak jí anděl zvěstoval.
V. Zpívejme Kristu chválu v den oslavy vznešené Matky Boží, Panny Marie. * té, která počala Spasitele světa, jak jí anděl zvěstoval.

Nebo:

Z kázání sv. opata Bernarda

     Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.¹ Pramen moudrosti, Slovo Otce na výsostech! Toto Slovo se tvým prostřednictvím, svatá Panno, stane člověkem, a ten, který říká: Já jsem v Otci a Otec je ve mně,² říká také: Od Boha jsem vyšel a od něho přicházím.³
     Je řečeno: Na počátku bylo Slovo.⁴ Už vyvěrá pramen, ale zatím jenom sám v sobě. Potom se praví: A to Slovo bylo u Boha,⁵ přebývalo tedy v nepřístupném světle.⁶ Bůh sice říkal už od počátku: Co zamýšlím, je pro vaši spásu, a ne pro utrpení.⁷ Ale tvé myšlenky jsou v tobě skryté, a my nevíme, co zamýšlíš. Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?⁸
     Sestoupila tedy na svět myšlenka spásy a uskutečnila se v díle spásy: Slovo se stalo tělem⁹ a už přebývá mezi námi. Přebývá skutečně vírou v našich srdcích,¹⁰ přebývá v naší paměti, přebývá v myšlení a sestupuje až do naší představivosti. Neboť co by si byl dříve mohl představovat člověk o Bohu, leda že by si v svém srdci vytvořil modlu? Bůh byl nepochopitelný a nepřístupný, neviditelný a zcela nepředstavitelný. Ale nyní chtěl, abychom ho chápali a viděli a mohli si ho představit.
     Ale ptáš se, jak? Takto: jak leží v jeslích, odpočívá na klíně Panny Marie, káže na hoře, bdí v noci na modlitbách; nebo jak visí na kříži, je smrtelně bledý a umírá, sestupuje mezi mrtvé jako jejich svrchovaný Pán; nebo jak třetí den vstává z mrtvých a ukazuje apoštolům místa po hřebech jako známky vítězství, a nakonec vystupuje před jejich zraky do nebe.
     Na které z těch tajemství by se nemělo s opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z nich, myslím na Boha a je v tom ve všem ten, který je můj Bůh. Je tedy moudré rozjímat o těchto tajemstvích, jak jsem řekl, a soudím, že jedná prozíravě, kdo si připomíná jejich sladkost; podobá se té, kterou v jádrech svých plodů hojně vydal prut Árónův.¹¹ Maria ji čerpala z nebeských zřídel a hojně ji přelévá na nás.
     ¹ Lk 1, 35
     ² Jan 14, 10
     ³ Jan 8, 42
     ⁴ Jan 1, 1
     ⁵ tamtéž
     ⁶ srov. 1 Tim 6, 16
     ⁷ srov. Jer 29, 11
     ⁸ Řím 11, 34
     ⁹ Jan 1, 14
     ¹⁰ srov. Ef 3, 17
     ¹¹ srov. Nm 17, 23

RESPONSORIUM

O. Panno Maria, nemáš sobě rovné mezi dcerami jeruzalémskými: tys Matka Krále králů, tys Paní andělů, tys Královna nebe. * Požehnaná tys mezi ženami, a požehnaný plod tvého lůna.
V. Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou. * Požehnaná tys mezi ženami, a požehnaný plod tvého lůna.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie