lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. srpen 2012
Pro OP: Sv. Růženy z Limy, panny, terciářky, památka


Narodila se v Limě 29. dubna 1586. Při křtu dostala jméno Izabela, ale pro její krásu jí všichni říkali Rosa – Růžena. Její otec byl španělský důstojník a posléze se stal ředitelem stříbrných dolů, ve kterých pracovali indiáni a černoši. Citlivá Růžena viděla bídu dělníků v dolech. Snažila se jim pomáhat, jak jen mohla. Především si ale uvědomovala nespravedlnost a vinu bílých obyvatel, mezi které patřila i ona. Cítila nutnost nabídnout se Bohu jako smírná oběť za všechno zlo, které dobyvatelé Ameriky způsobili jejím původním obyvatelům. Od raného mládí se snažila žít intenzivním duchovním životem. Toužila vstoupit do kláštera, ale rodiče jí v tom bránili. Vymohla si alespoň možnost žít jako poustevnice ve zvláštním domku v zahradě svých rodičů. Ve dvaceti letech vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a za svou patronku si zvolila svatou Kateřinu Sienskou. Jako členka třetího řádu ještě zintenzivnila své posty a umrtvování. Zemřela 24. srpna 1617. Její tělo bylo pohřbeno v klášterním kostele sv. Dominika. Po osmnácti měsících bylo nalezeno neporušené. Kanonizoval ji 12. dubna 1671 Klement X. a krátce nato byla vyhlášena patronkou Peru, Filipín a celé Ameriky.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Národy všechny jásejte,
snášejte růže ze zahrad,
Růženě chválu zpívejte
z východu slunce na západ.

Od prsu takřka matčina
dotčena dary milosti
a plna Boha nadšená
zjednává duchu vítězství.

Nevinné údy mučila,
rozličný způsob volila,
čelenku z ostnů stočila,
žlučí si jídlo polila.

Kajícnost už ji nebolí,
odměny štědré dochází,
již novou píseň hlaholí
všude Beránka provází.

Dárci všech těchto milostí
buď chvála s neustálou ctí,
vše Trojí Jeden s moudrostí
řídí přes čas do věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

11, 1-16
Kořen Jesse; návrat zbytku Božího lidu

Toto praví Hospodin:
1„Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse,
výhonek vypučí z jeho kořenů,
2spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly,
duch poznání a bázně před Hospodinem.
3Má zálibu v bázni před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání očí,
nebude rozhodovat podle doslechu,
4ale podle spravedlnosti bude soudit chudé
a podle práva se bude rozhodovat
pro pokorné v zemi.
Bude bít zemi holí svých úst,
usmrtí bezbožného dechem svých rtů.
5Spravedlnost bude provazem jeho beder
a věrnost bude pásem jeho ledví.

6Vlk bude přebývat s beránkem,
levhart si lehne vedle kozlátka,
tele a lvíče budou žrát pospolu
a malý chlapec je bude vodit.
7Pást se bude kráva s medvědicí,
jejich mláďata ulehnou spolu,
lev bude žrát jako býk plevy.
8Kojenec si bude hrát
nad dírou zmije,
a nemluvně sáhne rukou
do skrýše jedovatého hada.
9Nikdo nebude škodit ani zabíjet
na celé mé svaté hoře,
protože poznání Hospodina naplní zemi,
tak jako vody pokrývají moře.

10Tehdy se objeví kořen Jesse
jako znamení národům;
pohané ho budou hledat
a jeho sídlo bude slavné.
11V ten den opět vztáhne Pán svou ruku,
aby získal zbytek svého lidu,
který zbyl po vyhnanství v Asýrii a Egyptu,
Pathrosu a Etiopii,
Elamu a Šinearu,
Chamatu a na mořských ostrovech.
12Zdvihne znamení národům,
sebere rozprchlé z Izraele
a rozptýlené z Judy shromáždí od čtyř stran země.
13Zmizí Efraimova žárlivost
a sokové Judy budou vyhlazeni.
Efraim už nebude žárlit na Judu
a Juda nebude bojovat proti Efraimovi.
14Na západě se vrhnou na svahy Filišťanů,
spolu oloupí syny Východu,
vztáhnou svou ruku na Edomity a Moabity,
i Ammonité je budou poslouchat.

15Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
silou svého dechu zdvihne svou ruku na Řeku
a rozrazí ji na sedm ramen,
takže se dá přejít v sandálech.
16Tak vznikne cesta pro zbytek mého lidu,
který bude ušetřen od Asýrie,
jako ji měl Izrael v den,
kdy vystupoval z egyptské země.“

RESPONSORIUM

Iz 55, 12; 11, 16

O. S radostí vyjdete, v pokoji budete vedeni; * hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.
V. Vznikne cesta pro zbytek mého lidu, jako ji měl Izrael v den, kdy vystupoval z egyptské země. * Hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.

DRUHÉ ČTENÍ

Z akt kanonizačního procesu svaté Růženy z Limy

(Cf. Breve ristretto della vita meravigliosa della Ven. Serva di Dio Suor Rosa di S. Maria… cavato da processi per la sua Canonizzazione dal P. Maestro F. Giov. Domenico Lioni… in Roma per N. A. Tinassi, 1665, str. 63–65; 123–125; 174; 179–182)

Svatá Růžena, opravdová žákyně svatého otce Dominika

     Pro Růženu od Matky Boží byly všechny věci příležitostí, aby chválila Stvořitele. Každá myšlenka jí byla podnětem, aby povznesla mysl k Bohu, a mnoho lidí chtěla učit tajům vnitřní modlitby. Stejně jako sama živila svou duši četbou dobrých autorů, tak také rozšiřovala ve veřejnosti duchovní knihy a nabádala kněze, aby se ze všech sil snažili vzbuzovat v kajícnících a posluchačích lásku k modlitbě. Nelze vylíčit její zbožnou úctu k mariánskému růženci, ve kterém je spojena modlitba vnitřní i ústní. Měla za to, že každý křesťan má hlásat růženec slovem a má ho mít vrytý v srdci.
     Protikladem sladkosti, jakou jí dávala Boží láska zakoušet v modlitbě, byla hořkost, která pocházela z poznání zla a hříchu. Zvláště ji dojímalo, když byla tupena Církev. Tehdy planula horlivostí a její jazyk neznal překážek – i když její výtky byly často spíš laskavým a  prosebným domlouváním. Všichni žasli, že panna, která vždy mlčela před těmi, kdo ji osočovali, tak živě reagovala na sebelehčí urážku Boha.
     Ústřední místo v jejím životě zaujímala láska k Ježíši ve svátosti Eucharistie. Ve dnech slavnostní adorace Nejsvětější Svátosti setrvávala po mnoho hodin bez hnutí v modlitbě.
     Svírala ji bolest při pomyšlení na duše, které se netěší z daru víry, a hlavně na ty, které v rozsáhlých krajích Ameriky zůstávají v zajetí modloslužby. Měla s nimi soustrast a ustavičně na ně myslela. Toužila strhnout všechny přehrady a jako na perutích mysli zalétnout k nim, aby jim přinesla světlo a spásu. Sama by se chtěla stát kamenem a vápnem, aby mohla všem uzavřít dveře do pekla.
     Když mluvila s řeholními osobami, zejména s bratry kazateli, mocně je pobízela hlasem, z kterého sálal žár jejího srdce, aby celou svou bytostí usilovali o obrácení duší. Těžce nesla, že se příliš oddávali studiím čistě teoretickým, a říkala, že by byla raději, kdyby pot, bdění, námahy a těžkosti, nutné k nabytí teoretického vědění, vynakládali na studium, tolik potřebné k zanícení vůle pro lásku k Bohu.
     Bolelo ji, že se jako žena nesmí věnovat tomu, co si toužebně přála: apoštolskému úkolu hlásání evangelia nevěřícím. Aby svého zpovědníka nadchla pro tuto svatou věc, nabídla mu, že mu přenechá polovinu svých zásluh, aby měla podíl na plodech jeho apoštolátu. Pomýšlela také na to – a jistě by to byla provedla, kdyby jí v tom nezabránila smrt – že přijme za vlastního nějakého chlapce, který ztratil rodiče a je opuštěný, a že ho bude živit ze svých prostředků a z almužen některých lidí, v naději, že za vedení Boží milosti bude vysvěcen na kněze a se věnovat rozšiřování víry mezi nevěřícími.

RESPONSORIUM

Srov. Jer 31, 3; Oz 2, 14.19–20

O. Hospodin miloval Růženu odvěkou láskou, proto ji přitahoval od dětství a uvedl ji na poušť ** a promlouval k jejímu srdci.
V. Zasnoubil si ji na věky, věrností a milosrdenstvím. * A promlouval k jejímu srdci.

Nebo:

Z listu svaté Růženy

(Ad medicum Castillo: edit. L. Getino, La Patrona de América, Madrid 1928, str. 54–55)

Poznejme Kristovu lásku přesahující všechno poznání

     Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“
     Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“
     Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 27–29; Žl 137 (138), 6

O. Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
V. Velký je Pán a k malým shlíží, na dálku rozezná pyšného. * Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys k sobě volal svatou Růženu s takovou láskou, že se zřekla všeho, co by ji od tebe mohlo vzdalovat, a rozhodla se žít v přísné kajícnosti; na její přímluvu ukazuj i nám cestu, která vede k tobě, abychom došli k nevyčerpatelnému prameni radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie