Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. srpen 2012
Pro OP: Sv. Růženy z Limy, panny, terciářky, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodila se v Limě 29. dubna 1586. Při křtu dostala jméno Izabela, ale pro její krásu jí všichni říkali Rosa – Růžena. Její otec byl španělský důstojník a posléze se stal ředitelem stříbrných dolů, ve kterých pracovali indiáni a černoši. Citlivá Růžena viděla bídu dělníků v dolech. Snažila se jim pomáhat, jak jen mohla. Především si ale uvědomovala nespravedlnost a vinu bílých obyvatel, mezi které patřila i ona. Cítila nutnost nabídnout se Bohu jako smírná oběť za všechno zlo, které dobyvatelé Ameriky způsobili jejím původním obyvatelům. Od raného mládí se snažila žít intenzivním duchovním životem. Toužila vstoupit do kláštera, ale rodiče jí v tom bránili. Vymohla si alespoň možnost žít jako poustevnice ve zvláštním domku v zahradě svých rodičů. Ve dvaceti letech vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a za svou patronku si zvolila svatou Kateřinu Sienskou. Jako členka třetího řádu ještě zintenzivnila své posty a umrtvování. Zemřela 24. srpna 1617. Její tělo bylo pohřbeno v klášterním kostele sv. Dominika. Po osmnácti měsících bylo nalezeno neporušené. Kanonizoval ji 12. dubna 1671 Klement X. a krátce nato byla vyhlášena patronkou Peru, Filipín a celé Ameriky.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Červánky rdí se nebes tvář,
oblohy zrůžovělá zář
nás vybízí, ať Růženě
zpíváme chvály nadšené.

Ať andělé ji velebí
se všemi sbory na nebi
a všichni lidé ať ji ctí
pro její činy, hrdinství.

Ji dala peruánská zem
za první oběť lásky všem,
ji, nevinnosti čistý květ,
za pilíř pro veškerý svět.

Teď raduje se z odměny
za svoje velké pokání,
Beránku zpívá píseň chval
a v jeho stopách kráčí dál.

Kéž vzdáváme ti v každý čas
trvalou chválu, Trojice;
s Růženou přiveď také nás
k hostině svatby nebeské. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Toto praví Hospodin:
¹„Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse,
výhonek vypučí z jeho kořenů,
²spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly,
duch poznání a bázně před Hospodinem.
³Má zálibu v bázni před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání očí,
nebude rozhodovat podle doslechu,
⁴ale podle spravedlnosti bude soudit chudé
a podle práva se bude rozhodovat
pro pokorné v zemi.
Bude bít zemi holí svých úst,
usmrtí bezbožného dechem svých rtů.
⁵Spravedlnost bude provazem jeho beder
a věrnost bude pásem jeho ledví.

⁶Vlk bude přebývat s beránkem,
levhart si lehne vedle kozlátka,
tele a lvíče budou žrát pospolu
a malý chlapec je bude vodit.
⁷Pást se bude kráva s medvědicí,
jejich mláďata ulehnou spolu,
lev bude žrát jako býk plevy.
⁸Kojenec si bude hrát
nad dírou zmije,
a nemluvně sáhne rukou
do skrýše jedovatého hada.
⁹Nikdo nebude škodit ani zabíjet
na celé mé svaté hoře,
protože poznání Hospodina naplní zemi,
tak jako vody pokrývají moře.

¹⁰Tehdy se objeví kořen Jesse
jako znamení národům;
pohané ho budou hledat
a jeho sídlo bude slavné.
¹¹V ten den opět vztáhne Pán svou ruku,
aby získal zbytek svého lidu,
který zbyl po vyhnanství v Asýrii a Egyptu,
Pathrosu a Etiopii,
Elamu a Šinearu,
Chamatu a na mořských ostrovech.
¹²Zdvihne znamení národům,
sebere rozprchlé z Izraele
a rozptýlené z Judy shromáždí od čtyř stran země.
¹³Zmizí Efraimova žárlivost
a sokové Judy budou vyhlazeni.
Efraim už nebude žárlit na Judu
a Juda nebude bojovat proti Efraimovi.
¹⁴Na západě se vrhnou na svahy Filišťanů,
spolu oloupí syny Východu,
vztáhnou svou ruku na Edomity a Moabity,
i Ammonité je budou poslouchat.

¹⁵Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
silou svého dechu zdvihne svou ruku na Řeku
a rozrazí ji na sedm ramen,
takže se dá přejít v sandálech.
¹⁶Tak vznikne cesta pro zbytek mého lidu,
který bude ušetřen od Asýrie,
jako ji měl Izrael v den,
kdy vystupoval z egyptské země.“

RESPONSORIUM

O. S radostí vyjdete, v pokoji budete vedeni; * hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.
V. Vznikne cesta pro zbytek mého lidu, jako ji měl Izrael v den, kdy vystupoval z egyptské země. * Hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.

DRUHÉ ČTENÍ

Z akt kanonizačního procesu svaté Růženy z Limy

     Pro Růženu od Matky Boží byly všechny věci příležitostí, aby chválila Stvořitele. Každá myšlenka jí byla podnětem, aby povznesla mysl k Bohu, a mnoho lidí chtěla učit tajům vnitřní modlitby. Stejně jako sama živila svou duši četbou dobrých autorů, tak také rozšiřovala ve veřejnosti duchovní knihy a nabádala kněze, aby se ze všech sil snažili vzbuzovat v kajícnících a posluchačích lásku k modlitbě. Nelze vylíčit její zbožnou úctu k mariánskému růženci, ve kterém je spojena modlitba vnitřní i ústní. Měla za to, že každý křesťan má hlásat růženec slovem a má ho mít vrytý v srdci.
     Protikladem sladkosti, jakou jí dávala Boží láska zakoušet v modlitbě, byla hořkost, která pocházela z poznání zla a hříchu. Zvláště ji dojímalo, když byla tupena Církev. Tehdy planula horlivostí a její jazyk neznal překážek – i když její výtky byly často spíš laskavým a  prosebným domlouváním. Všichni žasli, že panna, která vždy mlčela před těmi, kdo ji osočovali, tak živě reagovala na sebelehčí urážku Boha.
     Ústřední místo v jejím životě zaujímala láska k Ježíši ve svátosti Eucharistie. Ve dnech slavnostní adorace Nejsvětější Svátosti setrvávala po mnoho hodin bez hnutí v modlitbě.
     Svírala ji bolest při pomyšlení na duše, které se netěší z daru víry, a hlavně na ty, které v rozsáhlých krajích Ameriky zůstávají v zajetí modloslužby. Měla s nimi soustrast a ustavičně na ně myslela. Toužila strhnout všechny přehrady a jako na perutích mysli zalétnout k nim, aby jim přinesla světlo a spásu. Sama by se chtěla stát kamenem a vápnem, aby mohla všem uzavřít dveře do pekla.
     Když mluvila s řeholními osobami, zejména s bratry kazateli, mocně je pobízela hlasem, z kterého sálal žár jejího srdce, aby celou svou bytostí usilovali o obrácení duší. Těžce nesla, že se příliš oddávali studiím čistě teoretickým, a říkala, že by byla raději, kdyby pot, bdění, námahy a těžkosti, nutné k nabytí teoretického vědění, vynakládali na studium, tolik potřebné k zanícení vůle pro lásku k Bohu.
     Bolelo ji, že se jako žena nesmí věnovat tomu, co si toužebně přála: apoštolskému úkolu hlásání evangelia nevěřícím. Aby svého zpovědníka nadchla pro tuto svatou věc, nabídla mu, že mu přenechá polovinu svých zásluh, aby měla podíl na plodech jeho apoštolátu. Pomýšlela také na to – a jistě by to byla provedla, kdyby jí v tom nezabránila smrt – že přijme za vlastního nějakého chlapce, který ztratil rodiče a je opuštěný, a že ho bude živit ze svých prostředků a z almužen některých lidí, v naději, že za vedení Boží milosti bude vysvěcen na kněze a se věnovat rozšiřování víry mezi nevěřícími.

RESPONSORIUM

O. Hospodin miloval Růženu odvěkou láskou, proto ji přitahoval od dětství a uvedl ji na poušť ** a promlouval k jejímu srdci.
V. Zasnoubil si ji na věky, věrností a milosrdenstvím. * A promlouval k jejímu srdci.

Nebo:

Z listu svaté Růženy

     Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“
     Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“
     Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

RESPONSORIUM

O. Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
V. Velký je Pán a k malým shlíží, na dálku rozezná pyšného. * Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

PSALMODIE

Ant. 1 Táhni mě za sebou a poběžíme ve vůni tvých mastí! Jak rozlitý olej je tvé jméno.

Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích

Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)

¹ Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
      ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
      ve své spravedlnosti mě vyslyš!
² Nechtěj soudit svého služebníka, *
      nikdo z živých není tobě práv. –

³ Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
      v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
⁴ A můj duch už ve mně ochabuje, *
      srdce trne, sevřeno v mém nitru.
⁵ Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
      stále myslím na všechny tvé činy, *
      uvažuji o díle tvých rukou.
⁶ K tobě rozpřahuji obě paže, *
      žízním po tobě jak zprahlá země. –

⁷ Pane, vyslyš mě a neotálej, *
      jsem už duchem vysílen a chřadnu!
   Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
      těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
⁸ Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
      protože já důvěřuji v tebe.
   Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
      neboť k tobě pozdvihuji duši.
⁹ Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
      protože má záchrana je v tobě!
¹⁰ Uč mě jednat podle vůle tvé, *
      protože jsi jenom ty můj Bůh. –

   Dobrotivým duchem svým mě veď,*
      abych kráčel rovnou krajinou.
¹¹ Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
      pro svou spravedlnost osvoboď.

     ¹²  [Pro svou milost nepřátele znič, †
          zahub všechny, kdo mě sužují! *
          Protože jsem já tvůj služebník.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Táhni mě za sebou a poběžíme ve vůni tvých mastí! Jak rozlitý olej je tvé jméno.

Ant. 2 Budete vážit vodu s radostí z pramenů spásy.

Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)

¹⁰ Radujte se s Jeruzalémem, *
       všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
    Jásejte a radujte se s ním všichni, *
       kdo jste se nad ním rmoutili,
¹¹ abyste se do sytosti nasáli *
       na jeho prsou, která potěšují,
    abyste se s rozkoší napili *
       ze zdroje jeho slávy. –

¹² Neboť toto praví Pán: *
       Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
    jak rozvodněný potok *
       slávu národů, kterou budete sát.
    K prsům vás budou pozvedat, *
       na klíně laskat. –

¹³ Jako když někoho utěšuje matka, †
       tak já potěším vás, *
       v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
¹⁴ Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
       a vaše kosti se napřímí jako tráva.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Budete vážit vodu s radostí z pramenů spásy.

Ant. 3 Když přišel Ženich, prozíravá panna byla připravena a vešla s ním na svatbu.

Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota

Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.

¹ Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
      milé je rozeznít chvalozpěvy. –

² Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
      shromáždil hloučky Izraele.
³ Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
      obváže jejich bolavé rány.
⁴ Počet hvězd on stanovil pevně, *
      každou z nich umí nazvat jménem.
⁵ Náš Pán je velký a přemocný silou, *
      jeho moudrost je nezměřitelná. –
⁶ Pán je oporou ponížených, *
      bezbožné zato až k zemi sráží. –

⁷ Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
      na harfu hrejte našemu Bohu!
⁸ On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
      on je, kdo deště pro zemi chystá,
   travinám na horách dává vzcházet, *
      osivu na polích obdělaných.
⁹ On je, kdo zvířatům potravu dává, *
      mláďatům havraním to, po čem křičí.
¹⁰ Nehledá radost v síle koní, *
      nelibuje si ve svalech mužů.
¹¹ Pánu se líbí bohabojní, *
      ti, kdo se svěřují do jeho lásky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Když přišel Ženich, prozíravá panna byla připravena a vešla s ním na svatbu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Zavedu ji na poušť, budu mluvit k jejímu srdci. Zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou a dám ti věnem spravedlnost, právo, lásku a slitování, zasnoubím se s tebou a dám ti věnem věrnost. Pak poznáš, že jsem Pán.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Ženich je tady! * Jdi naproti Kristu Pánu.
R. Ženich je tady! * Jdi naproti Kristu Pánu.
V. Protože on je Pán, tvůj Bůh.
R. Jdi naproti Kristu Pánu.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ženich je tady! * Jdi naproti Kristu Pánu.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pro mne život je Kristus a smrt zisk. Já se smím chlubit jen křížem svého Pána Ježíše Krista.

Nebo:
Všemocný je Pán na výsosti, pro svoji snoubenku koná divy: oděl se vznešeností, opásal se mocí.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pro mne život je Kristus a smrt zisk. Já se smím chlubit jen křížem svého Pána Ježíše Krista.

Nebo:
Všemocný je Pán na výsosti, pro svoji snoubenku koná divy: oděl se vznešeností, opásal se mocí.

PROSBY

Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys k sobě volal svatou Růženu s takovou láskou, že se zřekla všeho, co by ji od tebe mohlo vzdalovat, a rozhodla se žít v přísné kajícnosti; na její přímluvu ukazuj i nám cestu, která vede k tobě, abychom došli k nevyčerpatelnému prameni radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie