[ schovat menu ]

« Květen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


10. květen 2019, Pátek
3. týden žaltáře

Doba velikonoční, 3. týden
Pro OP: Sv. Antonína Pierozziho neboli Florentského, biskupa, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2019
Pro OP: Sv. Antonína Pierozziho neboli Florentského, biskupa, památka


Narodil se koncem března 1389 ve Florencii jako syn notáře Niccola Pierozziho. Pod vlivem blahoslaveného Jana Dominiciho vstoupil v roce 1405 do řádu. Noviciát vykonal v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a pak studoval ve Fiesole. Žil velice přísným životem. V roce 1413 přijal kněžské svěcení. Zpočátku působil jako kazatel a zpovědník ve Florencii, další období svého života pak prožil především jako představený různých klášterů. V letech 1436–1444 byl prvním převorem a spoluzakladatelem slavného kláštera sv. Marka ve Florencii. Komunity bratří řídil s velkou moudrostí. V každém působišti odvedl kus reformátorské práce a všude ho provázela pověst svatého života. V roce 1439 se jako teolog účastnil Florentského koncilu a byl svědkem unie mezi východní a západní církví. Při této příležitosti jej poznal papež Evžen IV. a v roce 1446 jej jmenoval arcibiskupem ve Florencii. Jako arcibiskup pamatoval nejen na hospodářské a politické zájmy Florencie, ale byl také skvělým reformátorem, pastýřem, katechetou a kazatelem. Horlivě konal vizitace a odstraňoval všechny nepořádky. Patřil k předním teologům a pastoralistům své doby. Zemřel uprostřed svých bratří v klášteře sv. Marka 2. května 1459 a byl pohřben v klášterním kostele. Kanonizoval jej 31. května 1523 Hadrián VI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ty světlo věčné, vládnoucí všem staletím,
ty všeho dobra původce jsi odvěký,
svým bojovníkům dáváš palmu vítěznou
a věnčíš slávou, kdo věrně jdou za tebou.

Slavíme tvého dnes biskupa svatého
a tebe, Bože, velebíme s chválami;
kéž smíme, jeho obdařeni přímluvou,
po smrti vstoupit do nebeské dvorany.

Prosíme tebe, biskupe svatý Boží,
ať i nám Bůh své odpuštění udělí,
zbaví nás hříchů, ostny vin ať ulomí,
šatem své lásky nás na věky zahalí.

Zněj chvála, čest a věčná sláva s plesáním
Otci i Synu, též i Duchu svatému,
jenž vládne věčně, Bůh trojí i jediný,
království svému stálému a věčnému. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

10, 1-11
Rozvinutý malý svitek

     Já, Jan; 1viděl jsem jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. 2V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. 3Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. 4Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je! “
    
5Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi 6a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v  něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! 7Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
    
8Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ 9Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ 10Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. 11Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

RESPONSORIUM

Zj 10, 7; 24-30

O. Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
V. Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou: * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kázání svatého Antonína Florentského

(Cod. ms. 308, 126–128: Bibliotheca Riccardiana, Firenze)

Byl ukřižován Kristus, strom života, který nese plody vedoucí ke spáse

     Jan říká v knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody.1 Byl ukřižován Kristus, strom života, o němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě části, Starý i Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak již máme předznamenáno. Z hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.
     Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo, že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k tomu, proti komu se provinila, vzhledem k dobru, kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.2
     Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k lásce dary, a větší dar vede k větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje.3 A větším darem je to, co je více milováno. Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným, dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.
     Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho, kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o níž se říká: Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví.4 Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k boji podle slova: Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.5
     Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je z něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou Církví. Takto je tedy povýšena důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v lidské přirozenosti, dostal jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.6 A v této přirozenosti, v níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.7

     1 Zj 22, 1a.2
     2 1 Petr 1, 18-19
     3 Srov. Lk 7, 47b
     4 Zj 12, 11
     5 Žid 12, 3
     6 Flp 2, 9
     7 Sk 10, 42-43

RESPONSORIUM

Kol 3, 1–3

O. Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.
V. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.

Nebo:

Z předmluvy spisu „Morální suma“ od svatého Antonína Florentského

(Summa Theologiæ, Pars I, sv. I, Veronæ 1740 [Graz 1959], coll. 1–3)

Svět nás učí moudrosti nejen v tom, co se vztahuje k Bohu, ale i v tom, co máme činit

     Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře, plna je tvého tvorstva zem.1 Prorok ve vytržení mysli rozjímá o Boží vznešenosti, žasne nad velikostí jeho dobroty, která se projevuje v jeho dílech, a hovoří s ním. V nich se totiž dostatečně projevuje tajemství Nejsvětější Trojice, jejíž pomoc máme vždy žádat i očekávat, aby naše dobré skutky, které jsou zároveň i její, dovedla k cíli. Bez její nejvyšší pomoci, jak praví Platón, žádné tvorstvo nemá bytí, žádný rozum nechápe, žádné konání se nezdaří, a bez její součinnosti nezačíná nic opravdivého.
     Nejprve nám prorok klade před oči podivuhodnou moc, kterou připisuje Otci: Vznešená jsou tvá díla, Bože; na druhém místě vznešenou moudrost, kterou připisuje Synu: všechno jsi stvořil a učinil moudře; a na třetím místě nesmírnou dobrotu, kterou připisuje Duchu Svatému: plna je tvého tvorstva zem.
     O prvém praví Mardochej, když ve své modlitbě hovoří k Bohu o jeho podivuhodné moci, kterou ukázal ve stvoření: Bože, králi všemohoucí, všechno je podrobeno tvé moci… Ty jsi stvořil nebe i zemi a vše, co je pod nebem.2 Tím se nejvíc prokázala moc připisovaná Otci, že vše vytvořil z ničeho, a ne z již existující hmoty, jak to dělá umělec.
     O druhém se praví: Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech;3 a všechno povstalo skrze ně.4 To slovo je Boží Syn, jakési umění všemohoucího Otce; skrze ně a v něm s nejvyšší a nejlepší rozumností je všechno stvořeno: všechno jsi stvořil a učinil moudře. A protože moudrosti náleží uspořádávat věci, všechny věci byly stvořeny nanejvýš uspořádaně, aby všechny zaujímaly sobě odpovídající místo. V tom je viditelná krása veškerenstva a jeho řízení božskou prozřetelností. Vskutku jsi vše učinil moudře.
     Sám svět nás totiž – jakoby svitek popsaný zevnitř i zvenčí – učí moudrosti, a to nejen tomu, co ukazuje na poznání Boha, podle slova: Co je u něho neviditelné – totiž u Boha –, to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu,5 ale také tomu, co je třeba činit, jak se praví: Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí, nebeského ptactva, a to ti oznámí, nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví, budou ti to vypravovat mořské ryby.6 Stvořené věci se nikdy neodchylují od konání toho, cos jim uložil, a sdílí se s ostatními: země dává své plody i plodnost stromům, žádná věc není nadarmo, ba svými vlastnostmi nám všechny dávají mnohé a nesčetné poukazy na dobrý způsob žití. A tak platí slovo: všechno jsi stvořil a učinil moudře, tedy tak, že nás věci učí moudrosti.
     A ohledně třetího: jistě se ukazuje jeho nesmírná dobrota vůči nám, protože – jak říká Augustin – Bůh stvořil pro člověka vše, co učinil s takovou mocí a moudrostí. K tomu přidává: plna je tvého tvorstva zem. Člověk je hlínou, neboť ji v sobě nosí; do ní se vrací, protože je z ní učiněn a žije z ní. A právě tuto zemi Bůh naplnil svým tvorstvem.
     Bůh má ve své moci věci nebeské, pozemské i božské. Těmi všemi naplnil zem. Člověku dal k užívání věci pozemské: všechno jsi mu k nohám položil,7 a také věci nebeské, tedy anděly jako služebníky: což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby jim sloužili?8 Co více pak Bohu náleží, než jeho Syn? A Bůh naplnil člověka božstvím, když Slovo se stalo tělem.9 Neboť Bůh tak miloval svět, totiž člověka, který je menší, že dal svého jednorozeného Syna.10 A tak je možné otevřeně říci: plna je země tvého tvorstva.

     1 Žl 103 (104), 24
     2 srov. Es 4, 17bc
     3 Sir 1, 5 (Vulg.)
     4 Jan 1, 3
     5 Řím 1, 20
     6 Job 12, 7-8
     7 Žl 8, 7
     8 Žid 1, 14
     9 Jan 1, 14
     10 Jan 3, 16

RESPONSORIUM
Srov. Žl 103 (104), 24; Př 3, 19O. Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře,* plna je tvého tvorstva zem.
V. Založil jsi zemi moudrostí, svou rozumností Szbudovals nebe. * Plna je tvého tvorstva zem.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys proslavil svatého biskupa Antonína darem moudrosti. Prosíme, vlej svým služebníkům ducha porozumění, pravdy a pokoje, aby celým srdcem poznávali, co je ti milé, a poznané ze všech sil uskutečňovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie