[ schovat menu ]

« Květen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


10. květen 2019, Pátek
3. týden žaltáře

Doba velikonoční, 3. týden
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2019
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.

Zastával úřad učitele, vůdce,
i úřad kněžský, jejž ctí národ vděčný,
on, moudrý pastýř, připravil své ovce
pro život věčný.

Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.

Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

10, 1-11
Rozvinutý malý svitek

     Já, Jan; 1viděl jsem jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. 2V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. 3Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. 4Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je! “
    
5Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi 6a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v  něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! 7Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
    
8Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ 9Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ 10Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. 11Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

RESPONSORIUM

Zj 10, 7; 24-30

O. Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
V. Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou: * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kázání svatého Antonína Florentského

(Cod. ms. 308, 126–128: Bibliotheca Riccardiana, Firenze)

Byl ukřižován Kristus, strom života, který nese plody vedoucí ke spáse

     Jan říká v knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody.1 Byl ukřižován Kristus, strom života, o němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě části, Starý i Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak již máme předznamenáno. Z hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.
     Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo, že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k tomu, proti komu se provinila, vzhledem k dobru, kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.2
     Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k lásce dary, a větší dar vede k větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje.3 A větším darem je to, co je více milováno. Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným, dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.
     Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho, kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o níž se říká: Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví.4 Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k boji podle slova: Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.5
     Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je z něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou Církví. Takto je tedy povýšena důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v lidské přirozenosti, dostal jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.6 A v této přirozenosti, v níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.7

     1 Zj 22, 1a.2
     2 1 Petr 1, 18-19
     3 Srov. Lk 7, 47b
     4 Zj 12, 11
     5 Žid 12, 3
     6 Flp 2, 9
     7 Sk 10, 42-43

RESPONSORIUM

Kol 3, 1–3

O. Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.
V. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.

Nebo:

Z předmluvy spisu „Morální suma“ od svatého Antonína Florentského

(Summa Theologiæ, Pars I, sv. I, Veronæ 1740 [Graz 1959], coll. 1–3)

Svět nás učí moudrosti nejen v tom, co se vztahuje k Bohu, ale i v tom, co máme činit

     Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře, plna je tvého tvorstva zem.1 Prorok ve vytržení mysli rozjímá o Boží vznešenosti, žasne nad velikostí jeho dobroty, která se projevuje v jeho dílech, a hovoří s ním. V nich se totiž dostatečně projevuje tajemství Nejsvětější Trojice, jejíž pomoc máme vždy žádat i očekávat, aby naše dobré skutky, které jsou zároveň i její, dovedla k cíli. Bez její nejvyšší pomoci, jak praví Platón, žádné tvorstvo nemá bytí, žádný rozum nechápe, žádné konání se nezdaří, a bez její součinnosti nezačíná nic opravdivého.
     Nejprve nám prorok klade před oči podivuhodnou moc, kterou připisuje Otci: Vznešená jsou tvá díla, Bože; na druhém místě vznešenou moudrost, kterou připisuje Synu: všechno jsi stvořil a učinil moudře; a na třetím místě nesmírnou dobrotu, kterou připisuje Duchu Svatému: plna je tvého tvorstva zem.
     O prvém praví Mardochej, když ve své modlitbě hovoří k Bohu o jeho podivuhodné moci, kterou ukázal ve stvoření: Bože, králi všemohoucí, všechno je podrobeno tvé moci… Ty jsi stvořil nebe i zemi a vše, co je pod nebem.2 Tím se nejvíc prokázala moc připisovaná Otci, že vše vytvořil z ničeho, a ne z již existující hmoty, jak to dělá umělec.
     O druhém se praví: Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech;3 a všechno povstalo skrze ně.4 To slovo je Boží Syn, jakési umění všemohoucího Otce; skrze ně a v něm s nejvyšší a nejlepší rozumností je všechno stvořeno: všechno jsi stvořil a učinil moudře. A protože moudrosti náleží uspořádávat věci, všechny věci byly stvořeny nanejvýš uspořádaně, aby všechny zaujímaly sobě odpovídající místo. V tom je viditelná krása veškerenstva a jeho řízení božskou prozřetelností. Vskutku jsi vše učinil moudře.
     Sám svět nás totiž – jakoby svitek popsaný zevnitř i zvenčí – učí moudrosti, a to nejen tomu, co ukazuje na poznání Boha, podle slova: Co je u něho neviditelné – totiž u Boha –, to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu,5 ale také tomu, co je třeba činit, jak se praví: Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí, nebeského ptactva, a to ti oznámí, nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví, budou ti to vypravovat mořské ryby.6 Stvořené věci se nikdy neodchylují od konání toho, cos jim uložil, a sdílí se s ostatními: země dává své plody i plodnost stromům, žádná věc není nadarmo, ba svými vlastnostmi nám všechny dávají mnohé a nesčetné poukazy na dobrý způsob žití. A tak platí slovo: všechno jsi stvořil a učinil moudře, tedy tak, že nás věci učí moudrosti.
     A ohledně třetího: jistě se ukazuje jeho nesmírná dobrota vůči nám, protože – jak říká Augustin – Bůh stvořil pro člověka vše, co učinil s takovou mocí a moudrostí. K tomu přidává: plna je tvého tvorstva zem. Člověk je hlínou, neboť ji v sobě nosí; do ní se vrací, protože je z ní učiněn a žije z ní. A právě tuto zemi Bůh naplnil svým tvorstvem.
     Bůh má ve své moci věci nebeské, pozemské i božské. Těmi všemi naplnil zem. Člověku dal k užívání věci pozemské: všechno jsi mu k nohám položil,7 a také věci nebeské, tedy anděly jako služebníky: což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby jim sloužili?8 Co více pak Bohu náleží, než jeho Syn? A Bůh naplnil člověka božstvím, když Slovo se stalo tělem.9 Neboť Bůh tak miloval svět, totiž člověka, který je menší, že dal svého jednorozeného Syna.10 A tak je možné otevřeně říci: plna je země tvého tvorstva.

     1 Žl 103 (104), 24
     2 srov. Es 4, 17bc
     3 Sir 1, 5 (Vulg.)
     4 Jan 1, 3
     5 Řím 1, 20
     6 Job 12, 7-8
     7 Žl 8, 7
     8 Žid 1, 14
     9 Jan 1, 14
     10 Jan 3, 16

RESPONSORIUM
Srov. Žl 103 (104), 24; Př 3, 19O. Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře,* plna je tvého tvorstva zem.
V. Založil jsi zemi moudrostí, svou rozumností Szbudovals nebe. * Plna je tvého tvorstva zem.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, smyj ze mne všechnu mou vinu, aleluja.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

5 Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, smyj ze mne všechnu mou vinu, aleluja.

Ant. 2 Kristus donesl na svém těle naše hříchy na dřevo kříže, aleluja.

Kantikum
Nářek lidu v době hladu a války
Jer 14, 17-21
Přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. (Srov. Mk 1, 15)

17 Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
       ve dne v noci:
    neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
       ranou přebolestnou. –

18 Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
       vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
    Prorok i kněz odcházejí *
       do neznámé země. –

19 Což jsi nadobro zavrhl Judu *
       a Sión se zhnusil tvé duši?
    Proč jen jsi nás tak bil, *
       že už není vyléčení!
    Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
       zhojení ran, a hle, zděšení! –

20 Pane, poznáváme svoje nepravosti †
       i bezbožnost našich otců, *
       že jsme zhřešili proti tobě.
21 Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
       nenech zhanobit trůn své slávy, *
       rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Kristus donesl na svém těle naše hříchy na dřevo kříže, aleluja.

Ant. 3 S plesáním pojďte před tvář Páně, aleluja.

Pokud se tento žalm použil k invitatoriu, použije se žalm 94 (95).

Žalm 99 (100)
Radost poutníků při vstupu do chrámu

Bůh dává vykoupeným zpívat vítěznou píseň. (Sv. Atanáš)

1 Jásejte Pánu všechny země! †
2     A služte Pánu s radováním, *
      s plesáním pojďte před tvář jeho! –

3 Vězte, jen Pán je naším Bohem! †
      Stvořil nás, proto my jsme jeho, *
      lid jeho, stádo jeho pastvy. –

4 Vcházejte v jeho brány s díkem, †
      do jeho síní s chvalozpěvem! *
      Chvalte a ctěte jeho jméno! –

5 Protože Pán je dobrotivý, †
      po všechny věky milosrdný, *
      věrný je ke všem pokolením.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S plesáním pojďte před tvář Páně, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Vzbudím si věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a mého přání, zajistím mu dům, jenž potrvá, a on bude stále chodit přede mnou, aleluja.
Nebo:
Veliký pokorou, bohatý chudobou a v těle anděl: ó svatý Antoníne, prosíme tě, oroduj za nás, aleluja.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Vzbudím si věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a mého přání, zajistím mu dům, jenž potrvá, a on bude stále chodit přede mnou, aleluja.
Nebo:
Veliký pokorou, bohatý chudobou a v těle anděl: ó svatý Antoníne, prosíme tě, oroduj za nás, aleluja.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, tys proslavil svatého biskupa Antonína darem moudrosti. Prosíme, vlej svým služebníkům ducha porozumění, pravdy a pokoje, aby celým srdcem poznávali, co je ti milé, a poznané ze všech sil uskutečňovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie