[ schovat menu ]

« Únor 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728 


18. únor 2019, Pondělí
2. týden žaltáře

První mezidobí, 6. týden
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2019
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka


Narodil se kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie. Při křtu dostal jméno Guido. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie. Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominicim a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Guido dostal při vstupu jméno Jan. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů a pak přicházely další práce. V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV. a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února 1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy. Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 sv. Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona umělců, zvláště malířů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25

Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

3,1-20
Jak se nachází moudrost

1Můj synu, nezapomínej na mé poučení,
ať tvoje srdce zachovává mé příkazy!

2Přinesou ti dlouhý věk,
léta života a štěstí.

3Kéž tě neopustí láska a věrnost,
uvaž si je na šíji,
napiš si je na desku srdce,

4a nalezneš přízeň a zdar
před Bohem i lidmi.

5Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem
a nespoléhej na vlastní chytrost!

6Mysli na něho při všech svých cestách
a on urovná všechny tvé stezky.

7Nechtěj být moudrý ve vlastních očích,
boj se Hospodina a vzdaluj se zlého!

8To bude prospěšné pro tvoje tělo,
to osvěží tvoje kosti.

9Uctívej Hospodina dary ze svého majetku
tím nejlepším, co jsi získal.

10Pak budou tvé sýpky oplývat obilím,
tvé kádě přetékat moštem.

11Hospodinovým poučením nepohrdej, můj synu,
nehorši se, když tě kárá.

12Hospodin kárá toho, koho má rád,
trestá nejmilejšího syna.

13Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti,
ten, kdo vyniká poznáním.

14Neboť lepší je získat moudrost než stříbro,
její výnos je nad zlato.

15Je vzácnější nad perly,
všechny tvé poklady se jí nemohou rovnat.

16Dlouhý věk má v pravici,
v levici bohatství, slávu.

17Její cesty jsou půvabné,
k pokoji vedou její stezky.

18Stromem života je těm, kdo se jí chápou,
cedrem je těm, kdo se k ní vinou.

19Hospodin založil zemi moudrostí,
svou rozumností zbudoval nebe.

20Podle jeho plánu vytryskl oceán
a oblaka dávají padat rose.

RESPONSORIUM

Př 3, 11.12 ; Žid 12, 7

O. Hospodinovým poučením nepohrdej, nehorši se, když tě kárá. * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.
V. Bůh s námi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolského listu svatého Jana Pavla II.

(„Qui res Christi gerit“ (AAS 75 [1983], str. 796–799

Svatost a tvořivost se navzájem spojovaly

     „Kdo dělá Kristovu věc, musí být stále v těsném spojení s Kristem.“ To měl ve zvyku říkat bratr Jan z Fiesole, kterému pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu jeho obrazů, zvláště Panny Marie, dali přízvisko andělský bratr – Frater Angelicus.
     Když ještě jako mladík projevoval sklony k řeholnímu životu, zamířil k bratřím kazatelům přísnější observance (kterým se říkalo observanti), kteří žili ve Fiesole v klášteře svatého Dominika. Pečlivě vykonával všechny úkoly, které mu jeho bratři a duchovní vůdci uložili, a pověst o jeho malířském umění se brzy rozšířila; proto také objednávky na jeho práce byly stále častější a četnější.
     Papež Evžen IV. ho pozval do Říma. Když tam maloval v chrámu svatého Petra a jiných vatikánských prostorách, měl Evžen IV. možnost obdivovat nejen jeho vynikající umělecké schopnosti, ale také jeho zbožnost a poslušnost řeholníka i jedinečnou pokoru při vykonávání četných úkolů.
     Také Mikuláš V. měl o bratru Janovi vynikající mínění, neboť „tohoto muže ctil a obdivoval pro bezúhonnost jeho života a vynikající mravy“. Tak se také stalo, že mu svěřil, aby jeho soukromou kapli vyzdobil freskami; což on učinil a nezůstal při tom nic dlužen svému umění, z něhož bylo zjevné, že je vyobrazením upřímné modlitby.
     Zemřel v Římě v klášteře Panny Marie supra Minervam, kde skončil jeho život plný skvělého umění a lidských i řeholních ctností. Neboť podle mínění jeho vrstevníků to byl „člověk jedinečné mírnosti a řeholní poslušnosti“, dále „vynikal také mnohými ctnostmi, svou povahou byl mírný a zbožností osvědčený“, „člověk, který byl opravdu svatý“. Ostatně Vasarius, který ve Florencii shromáždil četné doklady o jeho bezúhonném životě, byl přesvědčen, že ona milost a nebeská povaha, které z jeho svatých postav vyzařovaly – a jiné on nemaloval – byly plodem onoho nejvyššího souladu, s nímž se v jeho životě spolu navzájem spojovaly svatost a tvořivost.
     Bratr Jan tedy skrze svou službu jedinečnému daru umění přinesl a ještě i dnes přináší Božímu lidu nesmírný užitek duchovní i pastorační, protože mu tak usnadňuje cestu k Bohu. K tomu totiž podle Druhého vatikánského koncilu směřuje posvátné umění, jak čteme v konstituci o posvátné liturgii: Výtvarné umění, zvláště náboženské, a jeho vrchol, umění sakrální, se plným právem počítá k nejvznešenějším činnostem lidského ducha. Svou povahou jsou tyto druhy umění zaměřeny k nekonečné Boží kráse, která má nalézt aspoň nějaký výraz v lidských výtvorech. Jsou tím více zasvěceny Bohu, jeho chvále a slávě, čím více si kladou za cíl jedině to, aby svými díly co nejvíce přispěly k oddanému otevření lidské mysli vůči Bohu.1
     A tak nás bratr Jan, muž tak vynikající duchovním životem i uměním, vždy nejvyšším způsobem přitahuje; proto si myslíme, že přišel čas, kdy má být postaven do zvláštního světla v církvi Boží, kterou jistě až dosud nepřestává oslovovat svým nebeským uměním.

     1 Sacrosanctum concilium, č. 122

RESPONSORIUM

Sir 4, 11–12.14

O. Moudrost vychovává své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají. * Kdo ji miluje, miluje život.
V. Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit. * Kdo ji miluje, miluje život.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi inspiroval blahoslaveného Jana Angelica, aby ve svých dílech mohl zachytit pokoj a líbeznou krásu nebe; na jeho přímluvu nám dej, abychom zářivým příkladem ctností přinášeli tento pokoj do srdcí svých bližních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, blahoslavenému Janu Angelicovi jsi dal obdivuhodný dar, že nazíral skrytá tajemství tvého vtěleného Slova a učil jim; na jeho přímluvu doveď i nás, kteří tě nyní poznáváme vírou, k patření na krásu tvé tváře v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie