Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. květen 2027
Pro OP: Bl. Alberta z Bergama, terciáře, nezávazná památka

Narodil se kolem roku 1214 ve Villa d’Ogna nedaleko Bergama a tam prožil většinu svého života. Stejně jako jeho rodiče byl chudým venkovanem a od dětství musel těžce pracovat v malém hospodářství svého otce. Na přání svých rodičů se oženil. Často musel od své ženy i některých dalších příbuzných snášet kritické výtky, protože byl štědrý k ještě chudším, než byl sám. Po smrti manželky a dětí opustil hospodářství a odešel do Cremony. Nadšený ideálem svatého Dominika zde v roce 1260 vstoupil do třetího řádu a věnoval se ošetřování nemocných ve zdejším špitále a skutkům kajícnosti. Jeho život i s jeho tvrdou prací byl ustavičnou modlitbou. Zemřel v Cremoně 7. května 1279. Jeho kult potvrdil 9. května 1748 Benedikt XIV.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Skutky apoštolů

     Není nic jalovějšího než křesťan, který nedbá o blaho jiných lidí.
     Tady se nemůžeš vymlouvat na svou chudobu, protože by tě usvědčila žena, která hodila do pokladnice svoje dva haléře. Také Petr říkal: Stříbro ani zlato nemám. A Pavel byl tak chudý, že nedostatkem trpěl velice často, takže se mu nedostávalo dokonce nejnutnějšího jídla.
     Nemůžeš uvádět svůj prostý původ: vždyť i apoštolové byli lidé prostí a pocházeli z prostých rodin. Nemůžeš se schovávat za svoji neučenost, vždyť ani jim se nedostalo vzdělání. Nemůžeš namítat, že nejsi zdráv; ani Timotej nebyl, ten přece býval často nemocný.
     Každý je s to pomáhat svému bližnímu, jen když chce dělat to, co může a má.
     Nevidíte, jak jsou neplodné stromy silné, krásné a urostlé, jak jsou hladké a jak svou korunu rozpínají do výšky? A přece, kdybychom měli zahradu, jistě bychom v ní chtěli mít spíš granátové jabloně a úrodné olivy než takové stromy; ty jsou sice pro potěšení, ale ne k užitku, a je-li z nich vůbec nějaký prospěch, je nepatrný.
     A takoví jsou lidé, kteří si hledí jenom svého. Vlastně ani takoví nejsou, ti se hodí jen k potrestání. Ty stromy se totiž hodí aspoň ke stavbě domu nebo ohrady chránící majetek. A takové byly ony pošetilé panny, čisté sice, počestné a zdrženlivé, ale nikomu užitečné. Takové stromy se spalují. A to jsou všichni lidé, kteří nedovedou dát Kristu najíst.
     Dobře si přitom všimni, že nikdo z nich není obviňován pro své hříchy, že by sesmilnil nebo křivě přísahal, vůbec ne, nic takového, ale je obviňován proto, že nepomohl někomu druhému. Takový byl ten, který zakopal hřivnu: vedl sice život bezúhonný, ale pro někoho dalšího neužitečný.
     Tážu se: Jak může někdo takový být křesťanem? Kdyby kvas zadělaný s moukou neproměnil všecko v jednolité těsto, byl by to opravdu kvas? Nebo copak můžeme nazývat voňavkou něco, co nenavoní ty, kdo ji použijí?
     Neříkej, že nedokážeš získat jiné lidi. Kdybys totiž byl křesťan, není možné, aby se ti to nepovedlo. Neboť platí-li, že si nemůže odporovat to, co je přirozené, platí i to, co jsme řekli, protože je to založeno v samé povaze křesťana.
    Boha nesmíš urážet: Řekneš-li, že slunce nemůže svítit, urážíš ho; a řekneš-li, že křesťan nemůže být prospěšný, urazil jsi Boha a prohlásil ho lhářem. Neboť spíše je možné, aby slunce nehřálo a nesvítilo, než aby křesťan kolem sebe nešířil světlo; spíš platí, že světlo je tmou, než že by mohlo dojít k něčemu takovému.
     Neříkej, že je to nemožné, protože nemožný je opak. Nesmíš urážet Boha. Jestliže si správně uspořádáme svoje věci, rozhodně to tak bude a  vyplyne to jako něco naprosto přirozeného. Křesťanovo světlo nemůže zůstat skryté, takovou zářivou lampu nelze zastřít.

RESPONSORIUM

O. Vy jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Aleluja.
V. Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Aleluja.

Nebo:

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Kdo by chtěl jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Co Pán přikazuje, připadá tvrdé a těžké: kdo ho chce následovat, má sebe sama zapřít. Není to ovšem tvrdé a těžké, když to přikazuje ten, kdo nám pomáhá, aby byl příkaz splněn.
     Jistě je správné, co se říká v žalmu: Pro slova tvých úst jsem se držel cest tvrdých. Je však pravda i to, co říká sám Pán: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Když je totiž na přikázání něco těžkého, láska to učiní lehkým.
     Co znamená: Ať vezme svůj kříž? Aby snášel, co je obtížné, a tak mě následoval. Když mě někdo začne následovat, žít jako já a plnit má přikázání, bude mít jistě mnoho odpůrců, hodně lidí mu v tom bude bránit a hodně jich ho bude zrazovat, dokonce z těch, kteří údajně tvoří Kristovu družinu. Také ti, kteří bránili slepci volat o pomoc, byli z průvodců Kristových. Chceš-li být Kristovým následovníkem, všechno pokládej za kříž, vyhrožování i lichocení a všechny možné zákazy; a vezmi to všechno na sebe, snášej to a neklesej!
     Nuže, v tomto světě, svatém a dobrém, s Bohem usmířeném a zachráněném – nebo přesněji zachraňovaném, ale skrze naději již zachráněném, neboť v naději se nám dostalo spásy – tedy v tomto světě, to znamená v Církvi, která jako celek následuje Krista, obecně platí jeho výzva: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe!
     Tato výzva není tedy určena jenom pannám, a provdaným ženám nikoli; ani ji nemají poslouchat jen vdovy, zatímco manželky ne; ani není pouze pro mnichy, ale ne pro muže ženaté, nebo pro všechny osoby duchovní, ale ne pro laiky. Ne, celá Církev, veškeré tělo se všemi údy, má následovat Krista, každý podle poslání jemu vlastního a od druhých odlišného.
     Celá Církev ať Krista následuje, jeho jediná, jeho holubice, jeho nevěsta, jeho vykoupená, mající věnem krev Ženichovu. Své místo tu má jak panenská neporušenost, tak vdovská zdrženlivost, ale i manželská cudnost.
     Všecky tyto složky mající zde svůj prostor, mají následovat Krista – podle svého rodu, místa i způsobu: mají se zapírat, to znamená, že si nemají o sobě myslet víc, než jsou; mají na sebe brát svůj kříž, to znamená, že pro Krista mají na světě snášet všechno, co jim svět naloží na ramena. A mají Krista milovat, neboť jedině on nikdy nepodvede, jenom jeho nelze oklamat a jen on neoklame. Mají ho milovat, protože jeho sliby jsou pravdivé. Protože však nedává vše hned, naše víra kolísá. Buď pevný, vytrvej, všechno snášej, vydrž každý průtah – a už jsi na sebe vzal kříž.

RESPONSORIUM

Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. * Ať všem lidem vyprošuje odpuštění hříchů. Aleluja.
V. Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha. * Ať všem lidem vyprošuje odpuštění hříchů. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys proslavil blahoslaveného Alberta pokorným životem, horlivostí pro pravdu a apoštolskou láskou; pomáhej nám, prosíme, ať tak následujeme jeho příklad, abychom dosáhli také stejné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie