Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. duben 2027
Pro OP: Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky Církve, spolupatronky Evropy, terciářky, svátek

Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty. Kolem roku 1367 byla přijata mezi dominikánské řeholní terciářky. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život. Byla omilostněna stigmaty. Sama poskytovala duchovní vedení mnoha lidem. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v nějakých mystických prožitcích, žila ji i ke Kristu mystickému, tedy k Církvi. Vedle své osobní svatosti se jí podařilo úžasným způsobem rozvinout apoštolát lásky k Církvi. Bolestně prožívala situaci Církve ve své době. Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schisma. Kateřina to velmi těžce nesla. Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Bl. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji bl. Pavel VI. prohlásil za učitelku Církve.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu. Aleluja.

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

I

¹ Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!
² Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

³ Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;
⁴ tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;
⁵ on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

⁶ Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.
⁷ Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu. Aleluja.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá. Aleluja.

II

⁸ Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.
⁹ Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.
¹⁰ Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

¹¹ Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.
¹² Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.
¹³ Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

¹⁴ Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.
¹⁵ Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,
¹⁶ zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá. Aleluja.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása. Aleluja.

III

¹⁷ Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí
¹⁸ u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.
¹⁹ Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

²⁰ Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!
²¹ Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!
²² Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ⁹Přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran. Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ ¹⁰Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha ¹¹a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. ¹²Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. ¹³Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. ¹⁴Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
     ¹⁵Ten, který se mnou mluvil, měl zlatý měřicí rákos, aby změřil město, jeho brány a jeho hradby. ¹⁶Město je rozloženo do čtverce: je stejně dlouhé i široké. Tím rákosem změřil město a napočítal dvanáct tisíc honů; jeho délka, šířka i výška jsou stejné. ¹⁷Změřil také jeho hradby: sto čtyřiačtyřicet loket lidské míry, které užil i  anděl. ¹⁸Stavivem jeho hradeb byl jaspis, město samo však bylo z ryzího zlata podobného čirému sklu. ¹⁹Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu. První kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, ²⁰pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. ²¹A dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá brána byla vytvořena z jediné perly. Náměstí ve městě bylo z ryzího zlata, průzračného jako sklo.
     ²²Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. ²³A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek. ²⁴Národy půjdou v jeho světle, pozemští králové přinesou do něho svoji slávu. ²⁵Jeho brány nebudou ve dne zavřeny – noc tam totiž vůbec není. ²⁶Slávu a bohatství národů vnesou do něho. ²⁷Nic poskvrněného však do něho nevejde, žádný, kdo se dopouští ohavnosti a lži, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

RESPONSORIUM

O. Tvé ulice, Jeruzaléme, budou z ryzího zlata a budou se ozývat radostnými zpěvy * a všechny domy řeknou: aleluja.
V. Jasné světlo ozáří všechny krajiny země; četné národy se ti budou klanět. * A všechny domy řeknou: aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Gaudencia z Brescie

     Jeden zemřel za všechny.¹ A právě ten žije a působí v každém jednotlivém chrámě Církve v tajemství chleba a vína; ten, jenž je obětován, je živitelem obětujících, ten, jenž je předmětem víry, dává věřícím život, a ten, jenž je posvěcován, sám posvěcuje posvěcující.
     Toto je Beránkovo tělo, toto je jeho krev. Chléb, který z nebe sestoupil, říká: Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.² A způsoba vína velmi dobře vyjadřuje jeho krev. Neboť když sám v evangeliu říká: Já jsem pravý vinný kmen,³ dostatečně jasně tím prohlašuje za vlastní krev každé víno, které se přináší na znamení jeho umučení. Takže už svatý patriarcha Jakub prorokoval o Kristu, když řekl: Oděv svůj vypere ve víně, v krvi hroznů svůj plášť.⁴ Měl totiž vyprat ve vlastní krvi oděv našeho těla, které na sebe vzal jako vlastní roucho.
     Nuže, sám Stvořitel a Pán, dávající všemu způsob bytí, tu ze země dává vyrůst chlebu a z chleba zase tvoří vlastní tělo, jak je v jeho moci a jak to slíbil.⁵ A stejně jako učinil z vody víno, učinil také z vína svou krev.
     Toto je Pascha Páně,⁶ říká, to jest přechod Páně. To abys nemyslel, že tento chléb a toto víno jsou něčím pozemským. Staly se nebeskými skrze toho, jenž do nich přešel a učinil je vlastním tělem a vlastní krví.
     To, co přijímáš, je tělo onoho nebeského chleba a krev onoho svatého kmene révy. Vždyť když Pán nabízel svým učedníkům posvěcený chléb a posvěcené víno, říkal: To je mé tělo a to je má krev.⁷ Musíme věřit tomu, v něhož jsme uvěřili.⁸ Neboť pravda nezná žádnou lež.
     Když Pán mluvil k zástupům, že mají jíst jeho tělo a pít jeho krev, všichni žasli a reptali: To je tvrdá řeč. Kdopak to má poslouchat?⁹ A tu aby sežehl nebeským ohněm takové úvahy, před jakými jsem už dříve varoval, dodal: Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život.^{10
     1} srov. 2 Kor 5, 14
     ² 51
     ³ Jan 15, 1
     ⁴ Gn 49, 11
     ⁵ srov. Jan 6, 51
     ⁶ srov. Mt 26, 2
     ⁷ Ex 12, 11
     ⁸ Mt 26, 26.28
     ⁹ srov. 2 Tim 1, 12
     ¹⁰ Jan 6, 63

RESPONSORIUM

O. Mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, * kdo jí mne, bude žít ze mne, aleluja.
V. To je mé tělo, které se za vás vydává. * Kdo jí mne, bude žít ze mne, aleluja.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Prostřednictvím svaté Kateřiny nás, Bože, poučuješ, že získáme světlo pravého sebepoznání, když poznáme současně a podivuhodně, co jsi ty v nás a co jsme my v tobě. Proto na její prosby dej, ať po tak pravdivém poznání prospíváme ve ctnosti, abychom tě dovedli den ze dne dokonaleji milovat a dokonaleji ti sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, svatou Kateřinu Sienskou jsi zapálil božskou láskou, aby rozjímala o utrpení Páně a sloužila tvé Církvi. Na její přímluvu dej, aby se tvůj lid, spojený Kristovým tajemstvím, mohl věčně radovat, až se Kristus zjeví ve své slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie