| Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |
24. duben 2027, Sobota
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Jiří, mučedníka, nezávazná památka
Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
40 Kolikrát v poušti dráždili jej, *
kolikrát ve stepi uráželi!
41 Zkoušeli Boha zas a zas, *
rmoutili Svatého Izraele.
42 Neměli v paměti jeho moc, *
den, kdy je zachránil před nepřítelem, –
43 když činil znamení v Egyptě, *
svoje divy v tanejských pláních.
44 Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
z potoků ani se nedalo napít.
45 Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
spousty žab, aby je sužovaly. –
46 Úrodu jejich dal sarančím, *
kobylkám to, čeho dobyli prací.
47 Vinice potloukl krupobitím, *
morušovníky sežehl jíním.
48 Na jejich dobytek dopustil mor, *
nákazou porážel jejich stáda. –
49 Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
rozhorlení, hrozby a rány, *
celé zástupy neblahých poslů.
50 Naplno hněvu průchod dal, †
ani smrti je neuchránil, *
životy jejich dal na pospas moru.
51 Prvorozence pobil jim, *
vše prvně zplozené v Chámových stanech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
52 Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
jako své stádo je provázel pouští.
53 Vodil je bezpečně, neměli strach, *
nepřátele však zhltilo moře.
54 Do svaté země své přivedl je, *
k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
55 Před jejich tváří pohany hnal, †
dědictví jejich jim rozdělil losem, *
v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –
56 Oni však pokoušeli ho dál, †
dráždili Pána, Nejvyššího, *
nedbali na jeho přikázání.
57 Odpadli, byli mu nevěrní †
tak jako jejich otcové kdysi, *
selhali, podobni zrádnému luku.
58 Pohoršovali jej na výšinách, *
rozhořčovali ctěním svých model. –
59 Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
tvrdě se odřekl Izraele.
60 Opustil v Silo svatyni svou, *
stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
61 Síle své padnout dal v zajetí, *
slávě své do rukou nepřítele.
62 Cizímu meči vydal svůj lid, *
na své dědictví zanevřel zcela.
63 Jinochy jejich pohltil žár, *
pannám nezněly svatební písně.
64 Jejich kněze povraždil meč, *
nebylo při pohřbech vdovského nářku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
65 Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
jak silák procitlý z opojení.
66 Nepřátele pak po zádech bil, *
zahrnul je navěky hanbou.
67 Povrhl stanem Josefovým, *
nevyvolil si Efraimovce,
68 nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
zamiloval si horu Sión.
69 Stánek jak nebe si zbudoval, *
pevný jak zem, co pro věky stvořil. –
70 Davida zvolil svým služebníkem, *
z ovčí ohrady přivedl si jej,
71 od ovčích matek jej povolal, †
ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
Izraele, dědictví svoje.
72 Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
pevnýma rukama moudře je vodil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Já, Jan, 1viděl jsem jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem.
2Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého
ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. 3To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy,
králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
4Pak jsem slyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších
a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. 5Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul
jeho zločiny. 6Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu
dvakrát. 7Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci:
‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ 8Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt,
zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
9Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru.
10Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné!
V jediné hodině přišel tvůj soud!“
11Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí:
12náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové,
rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; 13skořici, amon
a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše.
14Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
15Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál,
plakat a naříkat: 16„Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým
kamením a perlami! 17V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, 18když se
dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ 19Sypali si prach na hlavu a s
pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno!
20Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo?
Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane
samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý
svět.
Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili,
co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá
hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem
nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jak první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali
větu: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni?
Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a
když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a
sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal? Do rukou vezmu kalich
spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to
kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.
O tomto kalichu říkali mučedníci: Do rukou vezmu kalich spásy a jméno Páně oslavím. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš?
Vždyť budu vzývat jméno Páně. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes
řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali
věčnou slávu.
Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v očích Páně
smrt těch, kdo jsou mu oddáni.
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys posiloval svatého Jiří, aby následoval tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat
slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie