Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. květen 2025
Pro OP: Panny Marie, ochránkyně Řádu bratří kazatelů, památka

„Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. […] Proto je blahoslavená Panna vzývána v Církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.“ (LG, č. 62). Podle slov blahoslaveného Humberta z Romans byla blahoslavená Panna „velkou pomocnicí řádu v jeho začátcích […] a doufáme, že jej přivede k dobrému konci.“ Proto se náš řád od nejstarších dob obrací k Panně Marii jako k ochránkyni Řádu bratří kazatelů. Podle legendy bývala znázorňována tak, že pod svým ochranným pláštěm ukrývá všechny bratry a sestry Dominikova řádu.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Zdrávas, Matko soucitu, vlídnosti,
odpuštění, naděje, zbožnosti,
Matko Boží a Matko milosti,
Matko lásky a čisté radosti.

Tys údolí, kde se skví samý květ,
zdroji blaha, prýštící v celý svět,
Matko svatá, kéž by tvůj čistý ret
přímluvou nás vytrhl z našich běd.

Nezrozený Otec ti život dal,
zastínil tě jediný tvůj Syn – Král,
svatý Duch tě mateřstvím požehnal.
Ať za to jim zní věčná píseň chval! Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ^15.5viděl jsem, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, ⁶a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. ⁷A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. ⁸A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.
     ^16.1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“
     ²Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.
     ³Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.
     ⁴Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. ⁵A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a  který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. ⁶Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to! ⁷A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“
     ⁸Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem ⁹a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.
     ¹⁰Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka; ¹¹rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.
     ¹²Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
     ¹³Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – ¹⁴to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.
     ¹⁵„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“
     ¹⁶Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.
     ¹⁷Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! ¹⁹Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. ²⁰Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. ²¹Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

RESPONSORIUM

O. Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.
V. Až budou lidé říkat: Je pokoj a bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z výkladu řádových stanov od blahoslaveného kněze Humberta z Romans

     Z některých událostí, které se staly na počátku našeho řádu, můžeme vyvodit mnoho důvodů, proč sama blahoslavená Panna Maria je jeho zvláštní ochránkyní. Z těch, které jsem slyšel na vlastní uši, a z mnoha jiných, které jsou zapsány v „Životech bratří“, se zdá, že ona je zvláštní matkou řádu, který má chválit, velebit a hlásat jejího Syna; že tento řád zrodila, že ho podporuje a chrání.
     Proto jí svatý Dominik svěřoval řád ve svých modlitbách jako zvláštní patronce, jak čteme v „nové legendě“. A proto se jí jako matce denně odporoučíme procesím – tak jako svatému Dominiku připomínkou.
     Mnoho důvodů současně doporučuje její patronát.
     Patronát těch, kdo mají vliv u dvorů, je lepší. Taková je ona. Nemůže jí chybět příležitost, protože je Královnou nebes. Proto se říká o její osobě: v Jeruzalémě vykonávám svou moc.¹ Také čím důvěrněji je vlivná osoba spojena s Pánem, od kterého si chceme něco vyprosit, tím lepší je její patronát. Ale jaký vztah může být důvěrnější než Matky k Synovi? Je velmi blízký, ano velmi hluboký! Proto je řečeno: Královna stojí po tvé pravici² – je ti totiž u onoho dvora ze všech nejdůvěrnější.
     Dále, čím je kdo obávanější u protivníků, tím lepší je jeho patronát. Ona však je nepřátelům hrozná jak seřazené šiky.³ Můžeme tedy pevně doufat, že se nám snadno dostane její ochrany.
     Není přece necitelná nebo tvrdá k těm, kdo k ní přistupují; naopak je dokonce celá líbezná, plná dobroty a půvabu, plná mírnosti a milosrdenství. Proto se praví: Jsi líbezná.⁴ Dále: víc můžeme očekávat od pomoci toho, kdo je potřebnému více zavázán. Ona je velmi zavázána hříšníkům, protože kvůli nim má všechnu svou znamenitost. Proto je řečeno: prut, vzešlý z pahýlu Jesse,⁵ což se vykládá jako „plamen ohně“, protože Bůh k ní přišel veden plamenem své velké lásky k světu; a tak tedy byl svět příčinou její existence.
     Také byla dána za ochránkyni ubohým jako jejich obhájkyně, jako se stalo Božím řízením, že se Ester, povýšena na královnu, stala obhájkyní židovského národa. Tak máme bezpečně přistupovat k blahoslavené Panně, protože ona má za povinnost starat se o naše záležitosti. Dále větší podporu očekáváme od toho, o jehož podpoře jsme se mnohokrát přesvědčili. A ona je taková, jak dosvědčují nesčetné příklady. Kdo k ní kdy přišel, a ona ho nepodpořila? Ze svého soucitu účinně podpořila všechny. Proto je řečeno: Jako oliva na polích⁶ – ne v zahradách, neboť z jejích plodů mohou obdržet všichni. Také pomáhá ve všem: nad potřebami všech se slitovává s nesmírnou láskou. Pomáhá všude. Pomáhá vždycky. Proto se praví: Až do budoucího věku neustanu,⁷ totiž pomáhat všem.
     Je tedy jasné, jak mnoho můžeme doufat v její podporu, jestliže ji budeme s vírou vzývat, neboť je přívětivá a trpělivá k těm, kdo k ní přistupují. Proto říká Pavel: Přistupujme s důvěrou k trůnu milosti.⁸ Ona je trůn Boží milosti, protože od ní k lidem vycházejí mnohonásobné milosti. Jako se mluví o soudním trůnu, odkud vychází soud, tak se správně mluví o trůnu milosti, odkud vychází milost. A protože její patronát tolik zmůže a můžeme ho mít tak snadno, je třeba mu dávat přednost přede všemi jinými. Proto denně konáme průvod k její poctě, abychom ji stále měli za ochránkyni v nebi.
     ¹ Sir 24, 11
     ² Žl 44 (45), 10
     ³ Pís 6, 4
     ⁴ srov. Pís 6, 4
     ⁵ srov. Iz 11, 1
     ⁶ srov Sir 24, 14
     ⁷ srov. Sir 24, 9
     ⁸ Žid 4, 16

RESPONSORIUM

O. Přistupujme s důvěrou k trůnu milosti, * abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.
V. K tobě, Panno, vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. * Abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.

Nebo:

Z vyprávění blahoslavené Cecílie o svatém Dominikovi

     Když jednou svatý Dominik bděl na modlitbách v kostele až do půlnoci, vyšel pak z kostela, vstoupil do dormitáře a pohroužil se do modlitby v jeho přední části.
     Když stál v modlitbě, pohlédl na druhou stranu dormitáře a spatřil přicházet tři překrásné paní. Ta, která byla uprostřed, byla úctyhodná a vznešená a zdála se krásnější a důstojnější než ostatní. Jedna z těch dvou nesla jakousi skvostnou a krásnou nádobu, druhá kropáč a podala ho té paní, která byla uprostřed. Ta paní pak pokropila bratry a pokřižovala je. Řekla svatému Dominikovi: „Já jsem ta, kterou každý večer vzýváte. A když řeknete: Eia ergo, advocata nostra“, poklekám před svým Synem a prosím o zachování tohoto řádu.“
     Když pak obešla všechny bratry a pokřižovala je a pokropila, zmizela. Svatý Dominik se vrátil k modlitbě na místo, kde byl prve, a hle, najednou byl v duchu uchvácen před Boha a uviděl Pána a blahoslavenou Pannu, jak seděla po jeho pravici. A svatému Dominikovi se zdálo, že má naše Paní na sobě safírově modrý plášť.
     Když se pak svatý Dominik rozhlédl, viděl před Bohem řeholníky ze všech řádů, ale ze svého neviděl žádného. Hořce se rozplakal, zůstal stát daleko a neodvážil se přiblížit se k Pánu a k jeho Matce. Tu mu naše Paní pokynula rukou, aby k ní přišel. Ale on se neodvážil přistoupit, dokud ho Pán podobně nezavolal.
     Svatý Dominik přistoupil, padl před nimi a velmi hořce plakal. Pán mu řekl, aby vstal. Když vstal, zeptal se ho Pán: „Proč tak hořce pláčeš?“ On pravil: „Pláču, protože tady vidím všechny řády, z mého však nikoho.“ A Pán mu řekl: „Chceš vidět svůj řád?“ On odpověděl s třesením: „Ano, Pane.“ Tu odhrnula blahoslavená Panna plášť, který měla na sobě, a roztáhla ho před svatým Dominikem. Byl tak veliký, že se zdálo, jako by zahrnoval celou nebeskou vlast, a pod ním spatřil velké množství bratří.
     Tehdy svatý Dominik padl na zem, děkoval Bohu a jeho blahoslavené Matce Marii, a vidění zmizelo. Ihned se probral a spěšně zvonil na jitřní. Po ranním oficiu svolal bratry do kapituly, udělal jim velké, překrásné kázání a povzbuzoval je k lásce a úctě k blahoslavené Panně Marii. Mezi jinými jim vyprávěl i o tomto vidění.
     [O tomto vidění vypravoval sám svatý Dominik sestře Cecílii a jiným sestrám od svatého Sixta, jako by šlo o někoho jiného. Ale bratří, kteří byli s ním a slyšeli to od něho, naznačili sestrám, že to byl on sám.
     O tom všem, co je výše napsáno o svatém Dominikovi, podala zprávu sestra Cecílie. Prohlásila, že to všechno je pravda, a kdyby bylo třeba, že je ochotna to odpřisáhnout. Ale protože je tak svatá a tak zbožná a jejím jasným slovům se snadno může věřit, zapsala sestra Angelika z téhož kláštera svaté Anežky ke cti a chvále našeho Pána Ježíše Krista a našeho svatého Otce Dominika a k útěše bratří to, co sestra Cecílie sdělila ústně. Odpusťte pisatelce sloh, protože vůbec nezná mluvnici.]

RESPONSORIUM

O. Jsi šťastná, svatá Panno Maria, a svrchovaně hodná veškeré chvály. * Z tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. Aleluja.
V. Oroduj za lid, modli se za duchovenstvo, přimlouvej se za zasvěcené ženy. Ať pociťují tvou pomoc všichni, kdo slaví tvou památku. * Z tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. Aleluja.

Nebo:

Z encykliky papeže Jana Pavla II. „Redemptor hominis“

     Maria je Matkou Církve, poněvadž v důsledku svého nevýslovného vyvolení samým věčným Otcem a díky zvláštnímu působení Ducha lásky, dala lidský život Božímu Synu, pro kterého a skrze kterého je všechno,¹ a od kterého všechen Boží lid dostává milost a důstojnost svého vyvolení. Její vlastní Syn si výslovně přál, aby mateřství jeho Matky bylo rozšířeno – a to způsobem snadno přístupným všem duším a srdcím – tím, že jí, když visel na kříži, dal za syna svého milovaného učedníka.²
     Duch Svatý jí vnukl, aby po nanebevstoupení našeho Pána i ona zůstala ve večeřadle v usebrané modlitbě a očekávání, spolu s apoštoly, až do dne letnic, kdy se měla viditelně zrodit Církev a vyjít z přítmí na světlo.³ V následujících dobách všechna pokolení učedníků a těch, kdo vyznávají a milují Krista, – stejně jako apoštol Jan – přijala duchovně do svých domovů tuto Matku,⁴ která byla takto už od samého počátku, to je od chvíle zvěstování, zapojena do dějin spásy a do poslání Církve.
     Proto my všichni, kdo tvoříme dnešní generaci Kristových učedníků, chceme se s ní obzvláštním způsobem spojit. Vede nás k tomu hluboká nutnost pramenící z víry, naděje a lásky. Vždyť přece, cítíme-li v tomto těžkém a zodpovědném údobí církevních a lidských dějin zvláštní potřebu obracet se ke Kristu, který je Pán jak své Církve, tak i dějin lidstva mocí tajemství svého výkupného díla, pak také věříme, že nikdo jiný, než Maria nás nebude umět lépe uvést do božského a lidského rozměru tohoto tajemství. Nikdo, jako Maria, do něho nebyl uveden samým Bohem. V tom záleží výjimečný rys jejího božského mateřství. Nejen, že jeho důstojnost je jedinečná a neopakovatelná v dějinách lidského pokolení, nýbrž nýbrž jedinečná je pro svou hloubku a rozsah působnosti i účast Panny Marie samé – právě v důsledku tohoto mateřství – na Božím plánu lidské spásy skrze tajemství vykoupení.
     Můžeme říci, že toto tajemství se utvářelo pod srdcem nazaretské Panny, když vyslovila své: Staň se. Od té chvíle její panenské a zároveň i mateřské srdce zvláštním působením Ducha Svatého nepřetržitě sleduje dílo svého Syna a vychází vstříc všem těm, které Kristus objal a stále objímá svou nevyčerpatelnou láskou. Proto také musí být i toto srdce mateřsky nevyčerpatelné.
     Charakteristické rysy této mateřské lásky, kterou Boží Matka vnáší do tajemství vykoupení a do života Církve, jsou vyjádřeny její zvláštní blízkostí člověku a všemu, co prožívá. V tom záleží její tajemství Matky. Věčná láska Boha Otce, jež se projevila v lidských dějinách skrze Syna, kterého dal lidem, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život,⁵ přichází ke každému z nás prostřednictvím této Matky, a nabývá tak rysů, které jsou každému člověku srozumitelnější a přístupnější.
     V důsledku toho musí být Maria přítomna i na všech cestách každodenního života Církve. Z její mateřské přítomnosti Církev čerpá jistotu, že skutečně žije životem svého Učitele a Pána a že prožívá tajemství vykoupení v celé jeho životodárné hloubce a plnosti.
     Především snažně prosím Marii, nebeskou Matku Církve, aby i ona ráčila s námi vytrvávat v této modlitbě nového adventu lidstva, s námi, kteří tvoříme Církev, to je mystické tělo jejího jednorozeného Syna. Doufám, že díky této modlitbě budeme moci přijmout Ducha Svatého, který na nás sestoupí, a že se tak staneme Kristovými svědky až do končin země,⁶ stejně jako ti, kteří vyšli v den letnic z jeruzalémského večeřadla.
     ¹ srov. Žid 2, 10
     ² srov. Jan 19, 26
     ³ srov. Sk 1, 14
     ⁴ srov. Jan 19, 27
     ⁵ Jan 3, 16
     ⁶ srov. Sk 1, 8

RESPONSORIUM

Srov. Jan 19, 26.27O. Když Ježíš uviděl svou Matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl Matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: * „To je tvá matka.“ Aleluja.
V. A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. * „To je tvá matka.“ Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Věrný a milosrdný Bože, ty jsi svěřil Kazatelský řád zvláštní ochraně blahoslavené Panny Marie. Prosíme, jako je v tomto životě naší sladkostí a naší nadějí, tak dej, ať nám při odchodu ze života milosrdně ukáže tvého Syna Ježíše. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, z tvé vůle byl pro spásu duší založen řád Kazatelů pod zvláštní ochranou nejblahoslavenější Panny Marie, aby jej ustavičně zahrnovala svými dobrodiními. Na naše prosby nám dej, když si ji dnes připomínáme, ať nám pomáhá a chrání nás, a tak ať jsme přivedeni do nebeské slávy, ať dojdeme do společenství tvých vyvolených v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie