Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. říjen 2022
Sv. Jana Pavla II., papeže, nezávazná památka

Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Jako pomocný biskup v Krakově se tam v roce 1964 stal arcibiskupem a účastnil se Druhého vatikánského koncilu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho Učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních. Dne 2. dubna 2005 v Římě zesnul v Pánu, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

I

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Barucha

^3.9Slyš, Izraeli, přikázání života,
napni sluch, abys poznal moudrost!
¹⁰Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi,
¹¹že chřadneš v cizí zemi,
poskvrněn jako mrtvoly,
že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí?
¹²Opustil jsi studnici moudrosti!
¹³Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,
přebýval bys v pokoji navěky.
¹⁴Nauč se, kde je poznání,
kde síla, kde důvtip,
abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,
kde v pokoji září oči.
¹⁵Kdo nalezl místo moudrosti,
kdo vešel do jejích pokladnic?

²⁴Izraeli, jak veliký je Boží dům,
jak rozsáhlé je místo jeho panství!
²⁵Je veliké a nemá konce,
je vysoké a nesmírné.
²⁶Tam se narodili obři, slavní od pravěku,
velicí postavou, znalí boje.
²⁷Pán si je nevyvolil
a neukázal jim cestu k poznání.
²⁸Zahynuli, protože neměli rozvahu,
zahynuli pro svou pošetilost.

²⁹Kdo vystoupil na nebe a dostal moudrost,
kdo ji přivedl dolů z oblaků?
³⁰Kdo se přeplavil přes moře a nalezl ji
a přinesl ji za ryzí zlato?
³¹Nikdo nezná k ní cestu,
nikdo nemůže vyzkoumat její stezku.

³²Zná ji však ten, který ví všecko,
svým důmyslem ji vynašel;
který založil zemi na věčné časy
a naplnil ji zvířaty;
³³který vypouští světlo, a ono jde,
volá na ně, a ono ho poslouchá s třesením.
³⁴Hvězdy vesele září na svých místech;
³⁵zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme“
– a s radostí svítí svému Tvůrci.

³⁶To je náš Bůh,
nemůže být jiný k němu přirovnán.
³⁷Vynašel všechny cesty k moudrosti
a dal je svému služebníku Jakubovi
a Izraeli, svému miláčkovi.
³⁸Potom se moudrost ukázala na zemi
a stýkala se s lidmi.

^4.1Ona je knihou Božích přikázání
a zákonem, který platí na věčné časy;
všichni, kteří se jí drží,
přijdou k životu,
k smrti pak ti, kdo ji opustili.
²Obrať se, Jakube, a uchop ji,
choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu!
³Svou slávu nedávej jinému
ani to, co ti prospívá, cizímu národu.
⁴Blahoslavení jsme, Izraeli,
že známe, co se líbí Bohu.

RESPONSORIUM

O. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
V. Ten, který ví všecko, zná moudrost a dal ji Izraeli, svému miláčkovi. * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu.

     Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce Římského Impéria, pokud by to nebyla poslušnost k vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!
     Podle starobylé tradice, v době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
     Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás, hledět na Krista a s pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o tajemství jeho svrchované moci.
     On, jenž se narodil z Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o něm vyznal Petr, přišel, aby z nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
     Druhý vatikánský koncil nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v Církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy Církve, všechna v ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
     Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v lásce a v pravdě.
     Nový Petrův Nástupce na biskupském Stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“
     Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
     Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán, brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná!
     Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!

RESPONSORIUM

O. Nemějte strach: Vykupitel člověka zjevil moc kříže a dal za nás život! * Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.
V. Jsme v Církvi povoláni, abychom měli účast na její moci. * Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou Církev; dej, ať podle jeho učení s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie