Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. duben 2026
Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka

Narodil se roku 1504 v Bosco poblíž Alessandrie v severní Itálii. Vstoupil k dominikánům, stal se knězem (1528), biskupem (1556) a od roku 1566 byl papežem. Důsledně prováděl reformy tridentského sněmu. Vydal katechismus (1566), breviář (1568) a misál (1570). Také přesně stanovil pravidla pro modlitbu růžence a zavedl svátek Panny Marie Růžencové (7. X.) na poděkování za vítězství křesťanů nad Turky u Lepanta (1571). Zemřel 1. V. 1572.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ^15.5viděl jsem, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, ⁶a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. ⁷A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. ⁸A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.
     ^16.1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“
     ²Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.
     ³Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.
     ⁴Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. ⁵A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a  který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. ⁶Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to! ⁷A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“
     ⁸Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem ⁹a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.
     ¹⁰Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka; ¹¹rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.
     ¹²Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
     ¹³Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – ¹⁴to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.
     ¹⁵„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“
     ¹⁶Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.
     ¹⁷Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! ¹⁹Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. ²⁰Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. ²¹Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

RESPONSORIUM

O. Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.
V. Až budou lidé říkat: Je pokoj a bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu sv. biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Všechnu útěchu, kterou Bůh lidem v jejich bídě nepřestává dávat, převyšuje to, že poslal v plnosti času – a on dobře věděl, kdy to má učinit – svého jednorozenéhoSyna, skrze nějž všechno stvořil:¹ on zůstal Bohem a stal se člověkem, aby byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.²
     Všichni, kdo v něho věří, jsou koupelí znovuzrození zbaveni veškeré viny hříchu a vysvobozeni z věčné záhuby. Mají žít ve víře, naději a lásce a procházet tímto světem a jeho pokušeními a nebezpečími jako poutníci. Bůh je přitom posiluje tělesnou i duchovní útěchou. A tak mají po cestě, kterou se pro ně stal Kristus, směřovat k tomu, že spatří Boha tváří v tvář.
     A protože ani když jdou po cestě, kterou je Kristus, nejsou kvůli lidské slabosti bez hříchů, předepsal jim jako spasitelný lék slitování; to má podpírat jejich modlitbu, neboť on je učil modlit se: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.³
     To činí Církev, naplněna v tomto životě plném soužení blaženou nadějí, a apoštol Petr ji celou, pro své prvenství mezi apoštoly, ve své osobě obrazně představoval. Pokud jde o něj samotného, byl to od přirozenosti pouze jednotlivý člověk, působením milosti jednotlivý křesťan a ještě větší milostí jednotlivý, a to první apoštol; ale když mu bylo řečeno: Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi,⁴ tehdy představoval celou Církev; ona se zmítá v tomto světě různými zkouškami jako v přívalu rozbouřených vln, ale nezřítí se, protože je postavena na skále,⁵ podle níž má Petr své jméno.
     A Pán říká: Na té skále zbuduji svou Církev,⁶ protože Petr přetím vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.⁷ Říká tedy: Na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou Církev. Tou skálou byl Kristus.⁸ Na tomto základě byl zbudován i sám Petr. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus.⁹
     Tedy Církev, založená na Kristu, přijala od něho v osobě Petrově klíče nebeského království, to je moc svazovat a rozvazovat hříchy. Tato Církev, když Krista miluje a následuje, je vysvobozována od zlého. Nejvíce však Krista následuje v těch, kdo bojují za pravdu až na smrt.
     ¹ srov žid 1, 2
     ² 1 Tim 2, 5
     ³ Mt 6, 12
     ⁴ Mt 16, 19
     ⁵ srov. Mt 7, 25
     ⁶ Mt 16, 18
     ⁷ Mt 16, 16
     ⁸ 1 Kor 10, 4
     ⁹ 1 Kor 9, 11

RESPONSORIUM

O. Když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší, jistě bude živ;* a ty sám sebe zachráníš, aleluja.
V. Dávej pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Povede tě to ke spáse, jak tebe, tak tvé posluchače. * A ty sám sebe zachráníš, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bděl nad čistotou její víry a provedl obnovu její liturgie; na jeho přímluvu posiluj v nás živou víru a účinnou lásku, abychom měli účast na tom, co konáš ve společenství svého lidu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie