Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. duben 2022
Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka

Narodil se roku 1504 v Bosco poblíž Alessandrie v severní Itálii. Vstoupil k dominikánům, stal se knězem (1528), biskupem (1556) a od roku 1566 byl papežem. Důsledně prováděl reformy tridentského sněmu. Vydal katechismus (1566), breviář (1568) a misál (1570). Také přesně stanovil pravidla pro modlitbu růžence a zavedl svátek Panny Marie Růžencové (7. X.) na poděkování za vítězství křesťanů nad Turky u Lepanta (1571). Zemřel 1. V. 1572.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

I

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

² Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?
³ Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

⁴ Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
⁵ Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

⁶ Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.
⁷ Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.
⁸ Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

⁹ Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.
¹⁰ Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!
¹¹ Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.
¹² Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

¹³ Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,
¹⁴ chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.
¹⁵ Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

¹⁶ Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:
¹⁷ Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,
¹⁸ rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

II

¹⁹ U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,
²⁰ a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.
²¹ Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,
²² jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.
²³ Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

²⁴ Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,
²⁵ ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.
²⁶ Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,
²⁷ v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

²⁸ Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.
²⁹ Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.
³⁰ Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.
³¹ Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

³² U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
³³ neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

III

³⁴ Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,
³⁵ nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.
³⁶ Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

³⁷ takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.
³⁸ Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.
³⁹ Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

⁴⁰ Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.
⁴¹ V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
⁴² Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

⁴³ Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.
⁴⁴ On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

⁴⁵ kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,
⁴⁶ takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

⁴⁷ Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

⁴⁸ Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. ²Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ ³A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. ⁴Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. ⁵Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
     ⁶A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. ⁷Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. ⁸A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. ⁹A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu
lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
¹⁰a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království
a kněze vládnoucí nad zemí.“
     ¹¹Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – ¹²a volali silným hlasem:
Beránek, který byl zabit,
si zaslouží, aby přijal moc,
bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“
     ¹³A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat : „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“
     ¹⁴Tu ony čtyři bytosti přidaly: Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

O. Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit * a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.
V. Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze. * A svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu sv. biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Všechnu útěchu, kterou Bůh lidem v jejich bídě nepřestává dávat, převyšuje to, že poslal v plnosti času – a on dobře věděl, kdy to má učinit – svého jednorozenéhoSyna, skrze nějž všechno stvořil:¹ on zůstal Bohem a stal se člověkem, aby byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.²
     Všichni, kdo v něho věří, jsou koupelí znovuzrození zbaveni veškeré viny hříchu a vysvobozeni z věčné záhuby. Mají žít ve víře, naději a lásce a procházet tímto světem a jeho pokušeními a nebezpečími jako poutníci. Bůh je přitom posiluje tělesnou i duchovní útěchou. A tak mají po cestě, kterou se pro ně stal Kristus, směřovat k tomu, že spatří Boha tváří v tvář.
     A protože ani když jdou po cestě, kterou je Kristus, nejsou kvůli lidské slabosti bez hříchů, předepsal jim jako spasitelný lék slitování; to má podpírat jejich modlitbu, neboť on je učil modlit se: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.³
     To činí Církev, naplněna v tomto životě plném soužení blaženou nadějí, a apoštol Petr ji celou, pro své prvenství mezi apoštoly, ve své osobě obrazně představoval. Pokud jde o něj samotného, byl to od přirozenosti pouze jednotlivý člověk, působením milosti jednotlivý křesťan a ještě větší milostí jednotlivý, a to první apoštol; ale když mu bylo řečeno: Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi,⁴ tehdy představoval celou Církev; ona se zmítá v tomto světě různými zkouškami jako v přívalu rozbouřených vln, ale nezřítí se, protože je postavena na skále,⁵ podle níž má Petr své jméno.
     A Pán říká: Na té skále zbuduji svou Církev,⁶ protože Petr přetím vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.⁷ Říká tedy: Na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou Církev. Tou skálou byl Kristus.⁸ Na tomto základě byl zbudován i sám Petr. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus.⁹
     Tedy Církev, založená na Kristu, přijala od něho v osobě Petrově klíče nebeského království, to je moc svazovat a rozvazovat hříchy. Tato Církev, když Krista miluje a následuje, je vysvobozována od zlého. Nejvíce však Krista následuje v těch, kdo bojují za pravdu až na smrt.
     ¹ srov žid 1, 2
     ² 1 Tim 2, 5
     ³ Mt 6, 12
     ⁴ Mt 16, 19
     ⁵ srov. Mt 7, 25
     ⁶ Mt 16, 18
     ⁷ Mt 16, 16
     ⁸ 1 Kor 10, 4
     ⁹ 1 Kor 9, 11

RESPONSORIUM

O. Když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší, jistě bude živ;* a ty sám sebe zachráníš, aleluja.
V. Dávej pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Povede tě to ke spáse, jak tebe, tak tvé posluchače. * A ty sám sebe zachráníš, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bděl nad čistotou její víry a provedl obnovu její liturgie; na jeho přímluvu posiluj v nás živou víru a účinnou lásku, abychom měli účast na tom, co konáš ve společenství svého lidu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie