Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. duben 2026
Sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, kněze, nezávazná památka

Narodil se roku 1673 v bretaňském městečku Montfortu ve Francii. Po vysvěcení na kněze (v Paříži, 1700) působil na různých místech v západní Francii. Obracel pozornost zejména k učení o Věčné Moudrosti, o Kristu vtěleném a ukřižovaném a o cestě svatosti přivádějící k Ježíšovi skrze Marii. Papež Klement XI. ho jmenoval apoštolským misionářem Francie zaplavené tehdy jansenismem. Spolu s bl. Marií Ludvíkou Trichetovou založil (1715) kongregaci Dcer Moudrosti, věnující se ošetřování nemocných a vyučování, a položil základ mužské řeholní komunity, která si později dala jméno Montfortská Mariina společnost. Zemřel 28. 4. 1716 v Saint-Laurent-sur-Sevre. Mezi jeho nejznámější spisy, které zanechal v rukopisu a byly vydány až později, patři pojednání "O pravé pobožnosti k Panně Marii" (1842) a "Láska věčné Moudrosti" (1876). Za svatého byl prohlášen v roce 1947.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.

V. Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O. Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. ²Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. ³A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. ⁴To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. ⁵Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
     ⁶Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. ⁷A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
     ⁸Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
     ⁹Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, ¹⁰i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. ¹¹Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a  nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
     ¹²V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. ¹³A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“

RESPONSORIUM

O. Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
V. Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání "O pravé pobožnosti k Panně Marii" od svatého kněze Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu

     Protože celá naše dokonalost spočívá v tom, abychom se podobali Ježíši Kristu, byli s ním sjednoceni a jemu se zasvětili, je největší zbožností nepochybně ta, která nás činí dokonalejším způsobem podobnými Ježíši Kristu, spojuje nás s ním a jemu nás zasvěcuje. Jestliže ovšem je ze všech tvorů Kristu nejpodobnější jeho Matka Maria, je mezi všemi pobožnostmi právě pobožnost k nejsvětější Panně a Matce tou, která nejvíc zasvěcuje a připodobňuje každou duši našemu Pánu. Takže čím více je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu.
     Dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu tedy není nic jiného než naprosté a úplné zasvěcení nejsvětější Panně. A právě to je pobožnost, které já učím.
     Tuto formu zbožnosti lze také nazvat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Věřící se v ní totiž cele odevzdává nejsvětější Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu.
     Tak dochází k tomu, že ten, kdo se zasvěcuje nejsvětější Panně, zasvěcuje se zároveň také Ježíši Kristu: Panně Marii proto, že je nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s námi a aby on nás přijal k sobě; a Pánu Ježíši proto, že on je naším nejvyšším cílem a náleží mu všechno, čím jsme, neboť je náš Vykupitel a Bůh.
     Uvažme kromě toho také, že se každý člověk při křtu buď sám, nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i jeho svodů a skutků a za svého Učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu.
     Při křtu se nikdo nedává Ježíši Kristu rukama Mariinýma, alespoň ne výslovně, ani nepřipisuje ovoce svých dobrých skutků Pánu. I po křtu je křesťan naprosto svobodný, takže může ovoce svých skutků předat někomu jinému nebo si je ponechat. Touto pobožností se však věřící výslovně odevzdává Mariinýma rukama našemu Pánu a zcela se mu zasvěcuje plody vlastních dobrých skutků.

RESPONSORIUM

O. Pane, jsem tvůj sluha, syn tvé služebnice, * děkovnou oběť přinesu ti, aleluja.
V. Vyplním sliby dané Pánu před jeho lidem veškerým. * Děkovnou oběť přinesu ti, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, věčná moudrosti, tys učinil svatého kněze Ludvíka Marii vynikajícím svědkem a učitelem úplného odevzdání se Kristu, tvému Synu, prostřednictvím jeho svaté Matky; veď i nás touto duchovní cestou, abychom ve světě šířili tvé království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie