Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2015
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice, nezávazná památka

VEČERNÍ CHVÁLY

Narodila se 23. dubna 1522 v přední florentské rodině Ricciů. Když jí zemřela matka, dal ji otec na výchovu do kláštera benediktinek v Monticelli u Florencie. Ve dvanácti letech ji chtěl provdat, ale na její prosby jí dovolil vstoupit do kláštera dominikánských terciářek v Pratu. Při vstupu 18. května 1535 přijala řeholní jméno Kateřina. Už v době formace se u ní začala objevovat různá mystická vytržení. Její spolusestry je však pokládaly za roztržitost a uvažovaly o jejím propuštění. Jen na velké prosby směla zůstat. V klášteře žila v přísném pokání. Milovala Krista a s ním chtěla vykupovat, usmiřovat a obětovat se za spásu lidstva. Jako odměnu jí Kristus vtiskl svoje rány do rukou, nohou a boku. V letech 1542–1554 prožívala v extázích i na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Přestože v jejím životě dominovaly mystické prožitky, byla ženou velmi praktickou. Působila jako podpřevorka, novicmistrová a v roce 1552 ji sestry zvolily za svou doživotní převorku. Dbala, aby v klášteře byla poctivě zachovávána všechna řeholní pravidla. Byla duchovní přítelkyní svatého Karla Boromejského, svatého Pia V., svaté Marie Magdalény de Pazzi; jako přítelkyně svatého Filipa Neriho s ním sdílela úctu k Jeronýmu Savonarolovi. Její dopisy jsou svědectvím italské duchovní literatury 16. století. Svou mimořádnou úctu ke Kristovu utrpení vyjádřila zvláště ve verších o umučení, složených z úryvků Písma svatého. Obětovala svůj život na odčinění hříchů světa, za obnovu Církve a především za dobrý výsledek Tridentského koncilu. Zemřela po dlouhé nemoci v Pratu 2. února 1590. Benedikt XIV. ji 29. června 1746 svatořečil.

VEČERNÍ CHVÁLY

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Zpívejme panně vznešené
slavnostní píseň našich chval;
Beránek, její Snoubenec,
ji k věčné svatbě povolal.

V království blízko Sieny,
v Etrurii je zrozená
a dary ducha Božího
i milostí obdařená.

Anděl ji modlit naučil,
že k nebesům až vzlétala
a na svém těle přeněžném
bolesti Krista prožila.

Věnec jí dává trnový
Snoubenec její na kříži,
prsten i srdce, stigmata;
v objetí se k ní přiblíží.

Snoubenko šťastná, nebeskou
ty blažeností oplýváš,
modlitby vyslyš laskavě
nás, kdo tě snažně prosíme.

Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Hodna úžasu mi je tvá znalost, Pane.

Žalm 138 (139), 1-18. 23-24
Boží vševědoucnost

Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11, 34)

I

¹ Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, †
²     o mně víš, ať sedám nebo vstávám, *
      postihneš mé úmysly už z dálky.
³ Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, *
      všechny moje cesty jsou ti známy.
⁴ Ještě nemám slovo na jazyku, *
      a ty, Pane, už je slyšíš celé. –

⁵ Zpředu, zezadu mě obepínáš, *
      pevně na mně spočívá tvá ruka.
⁶ Hodna úžasu mi je tvá znalost, *
      nedostupná, nepochopitelná. –

⁷ Kam bych mohl před tvým duchem jít, *
      kam bych mohl prchnout před tvou tváří?
⁸ Vystoupil bych do nebe – jsi tam; *
      ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi!
⁹ Kdybych si vzal křídla jitřenky, *
       snesl se až k nejzazšímu moři,
¹⁰ i tam ruka tvá mě zachytí, *
       pravice tvá by mě uchopila.
¹¹ Řeknu-li: „Snad ukryje mě tma, *
       zahalím se nocí místo světlem,“
¹² ani tma ti temná nebude, †
       noc ti zjasní jako světlo denní, *
       temnota tvým očím bude světlem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Hodna úžasu mi je tvá znalost, Pane.

Ant. 2 Já, Pán, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho skutků.

II

¹³ Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro, *
       ty sám jsi mě v lůně matky utkal.
¹⁴ Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! †
       Podivuhodná jsou tvoje díla! *
       Dobře to má duše rozpoznává. –

¹⁵ Podstata má nebyla ti tajna, †
       když jsem já byl vskrytu teprv tvořen, *
       pestře spřádán v samé hloubi země.
¹⁶ Před očima měls můj celý úděl, *
       vše už bylo napsáno v tvé knize.
    Moje dny už byly utvořeny, *
       dříve než z nich kterýkoli vzešel.
¹⁷ Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah, *
       Bože, jejich plnost nedozírná!
¹⁸ Chtít je sčítat - je jich víc než písku; *
       sčetl bych je - u tebe bych zůstal. –

     ¹⁹  [Kéž bys, Bože, zhubil bezbožníka! *
          Jděte ode mne, vy lační krve!
     ²⁰  Ti, co o tobě tak lstivě mluví, *
          nadarmo se bouří proti tobě!
     ²¹  Jak je za zášť k tobě nemít v zášti, *
          neprotivit si tvé protivníky?
     ²²  Z hloubi duše své je nenávidím, *
          pro mne jsou i mými nepřáteli!]

²³ Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, *
       zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!
²⁴ Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, *
       veď mě cestou věky osvědčenou!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já, Pán, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho skutků.

Ant. 3 V něm bylo stvořeno všechno a všechno má trvání v něm.

Kantikum
Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo

¹² Radostně děkujme Bohu Otci, *
       že nám dal účast na podíle věřících ve světle,
¹³ že nás vytrhl z moci temnoty *
       a převedl do království svého milovaného Syna:
¹⁴ v něm máme vykoupení skrze jeho krev, *
       odpuštění hříchů. –

¹⁵ On je věrný obraz neviditelného Boha, *
       prvorozený ze všech tvorů,
¹⁶ v něm bylo stvořeno všechno †
       na nebi i na zemi, *
       svět viditelný i neviditelný,
    ať to jsou andělé při trůnu, *
       nebo knížata a mocnosti: –

    všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: †
¹⁷    on je dříve než všechno ostatní, *
       a všechno má trvání v něm. –

¹⁸ A on je hlava těla Církve, †
       on je počátek, prvorozený z mrtvých, *
       aby měl ve všem prvenství.
¹⁹ Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, *
       a aby skrze něho se sebou usmířil všechno,
²⁰ tím, že jeho krví prolitou na kříži *
       zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 V něm bylo stvořeno všechno a všechno má trvání v něm.

KRÁTKÉ ČTENÍ

A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup – podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů: „Aleluja! Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu“ – kmentem jsou dobré skutky věřících. A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!“

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Srdce mé i tělo * jásá k Bohu živému.
R. Srdce mé i tělo * jásá k Bohu živému.
V. Má duše dychtí a prahne po příbytcích Páně.
R. Jásá k Bohu živému.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Srdce mé i tělo * jásá k Bohu živému.

KANTIKUM PANNY MARIE

Ant. ke Kantiku Panny Marie Kateřina jako moudrá panna měla účast na Kristově utrpení a připravila svou lampu; když Pán přišel, vešla s ním ke svatební hostině.
Nebo:
Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen, praví Pán.

Můj duch ať jásá v Pánu

⁴⁶ Velebí má duše Pána *
⁴⁷    a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,
⁴⁸ že shlédl na svou nepatrnou služebnici: *
      Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
⁴⁹ že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; *
      jeho jméno je svaté
⁵⁰ a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení *
      k těm, kdo se ho bojí.

⁵¹ Prokázal sílu svým ramenem, *
      rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně,
⁵² mocné svrhl z trůnu *
      a ponížené povýšil,
⁵³ hladové nasytil dobrými věcmi *
      a bohaté propustil s prázdnou.

⁵⁴ Ujal se svého služebníka Izraele, *
      pamatoval na své milosrdenství,
⁵⁵ jak slíbil našim otcům, *
      Abrahámovi a jeho potomkům na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Antifona ke Kantiku Panny Marie Kateřina jako moudrá panna měla účast na Kristově utrpení a připravila svou lampu; když Pán přišel, vešla s ním ke svatební hostině.
Nebo:
Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen, praví Pán.

PROSBY

Náš Pán Ježíš Kristus stále povolává k životu v panenské čistotě ty, kdo se mu chtějí zcela zasvětit. Oslavujme ho spolu s nimi a prosme ho:
     JEŽÍŠI, KRÁLI PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, ty sis připravil Církev jako nevěstu,
— očišťuj ji svou milostí, aby byla svatá a bez vady.
Ty chceš, aby Církev věrně setrvávala v neporušenosti víry,
— chraň a posiluj křesťany, jejichž víra je ohrožena.
Ty pomáháš těm, kdo se ti zasvětili, zbavovat se pozemských nedokonalostí,
— veď nás, ať po příkladu svatých panen žijeme stále plněji životem, který pramení z tebe.
Svatá N. je jedna z prozíravých panen, které ti vyšly naproti s rozžatou lampou,
— nedopusť, aby v lampách panen tobě zasvěcených dohořel olej věrnosti.
Svaté panny vešly s tebou na svatební hostinu,
— uveď do nebeské hodovní síně také naše zemřelé.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání.

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Následuje-li propuštění lidu, říká se:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí slovy:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie