Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. říjen 2010
Pro OP: Panny Marie Růžencové

Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Hodina třetí z poledne, 
jak dá Pán, v mžiku uběhne, 
teď zhloubi srdce zbožného 
velebme Trojjediného. 

Ať nám vždy v srdci čistém tkví 
přesvatá Boží tajemství. 
Řiďme se vzorem Petrovým, 
jenž křížem žehnal nemocným. 

Ať zpěv nám tryská ze srdcí, 
kéž apoštolé ochránci 
nám slabé kroky pomohou 
podpírat mocí Kristovou. 

Ať sláva Bohu Otci zní, 
i tobě, Synu jediný, 
i Duchu, který těší nás, 
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. S tebou, Matko, velebíme Pána; když umíral, svěřil nás tobě jako tvé děti.

Žalm 118 (119), 113-120
XV (Samech)

¹¹³ Odpor mám k lidem vrtkavé mysli, *
         zato však v lásce mám tvůj zákon.
¹¹⁴ Ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo. –

¹¹⁵ Odstupte ode mne, zlovolníci, *
         zachovám příkazy svého Boha!
¹¹⁶ Stůj při mně dle svého slibu, ať žiji, *
         nedopusť, abych se v naději zklamal! –

¹¹⁷ Dej mi svou pomoc a zachráněn budu, *
         rád se chci držet tvých přikázání.
¹¹⁸ Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí, *
         neboť jsou ve svém smýšlení lživí. –

¹¹⁹ Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou, *
         proto tvé předpisy já mám v lásce.
¹²⁰ Bázní před tebou trne mé tělo, *
         v úctě se chvěji před tvými soudy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Žalm 78 (79), 1-5. 8-11. 13
Nářek nad Jeruzalémem

Kéž bys poznalo i ty, co vede k pokoji! (Lk 19, 42)

¹ Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané, †
      svatyni tvou hrůzně pošpinili, *
      Jeruzalém obrátili v trosky!
² Ptákům pohodili těla sluhů tvých, *
      mrtvoly tvých věrných divé zvěři.
³ Jako vodu prolévali jejich krev *
      u Jeruzaléma, bez hrobníků.
⁴ Terčem urážek jsme pro své sousedy, *
      na posměch a hanu pro vůkolní. –

⁵ Do kdy, Pane, chceš se hněvat? Na věky? *
      Má tvé rozhorlení planout ohněm? –

   ⁶     [Lij hněv na pohany, co tě neznají, *
         na říše, jež nectí tvoje jméno,
   ⁷     neboť pohltili tvého Jákoba, *
         zpustošili jeho domovinu.]

⁸ Nečítej nám k tíži viny praotců! †
      Pospěš k nám už se svým slitováním, *
      protože jsme krutě poníženi.
⁹ Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, *
      vysvoboď nás pro své slavné jméno, –
   zachraň nás a odpusť naše hříchy, *
       vysvoboď nás pro své svaté jméno!

¹⁰ Proč by měli pohané se posmívat: *
       „Kdepak mají toho svého Boha?"
    Na pohanech zjev – nám před očima – *
       pomstu za prolitou krev svých sluhů!
¹¹ Kéž se k tobě donese křik zajatých, *
       mocnou paží před smrtí je zachraň! –

   ¹²     [Sedminásob odplať našim sousedům *
         hanu, jíž tě uráželi, Pane.]

¹³ Kdežto my, tvůj národ, ovce pastvy tvé, †
       budeme tě chválit do věčnosti, *
       zvěstovat tvou slávu z rodu na rod.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Žalm 79 (80)
Obnova Boží vinice

Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)

² Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
      Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
   ty, který trůníš nad cherubíny, *
³     ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
   Efraim, Benjamin i Manasse! *
      Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –

⁴ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
      rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁵ Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
      míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
⁶ Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
      slzami napojil jej v plné míře.
⁷ Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
      až se nám proto nepřátelé smějí. –

⁸ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
      rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁹ Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
       sám vyhnals pohany a révu vsadil.
¹⁰ Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
       vkořenila se, zaplnila zemi.
¹¹ Svým stínem celé hory pokryla *
       a svými ratolestmi Boží cedry.
¹² Až k moři vyhnala své úponky, *
       až k Eufratu své čilé letorosty. –

¹³ Proč jen jsi strhl její ohradu? *
       Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
¹⁴ teď kanec divočák ji pustoší, *
       kdekterá polní zvěř se na ní pase. –

¹⁵ Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
       Popatři z výšin nebeských a pohleď!
    Svou péčí se zas ujmi révy své, †
¹⁶      zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
       výhonku, který sám jsi vypěstil. –

¹⁷ Ti, kdo ji spálili a zničili, *
       ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
¹⁸ Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
       chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
¹⁹ Oživ nás, nespustíme se tě již, *
       vzývat a chválit budeme tvé jméno! –

²⁰ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
       rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. S tebou, Matko, velebíme Pána; když umíral, svěřil nás tobě jako tvé děti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Máme vynikajícího Velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, kromě hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.


V. Panno Maria, kéž skrze tebe najdeme uzdravení.
R. V Kristových ranách!

Modleme se:

Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána.

    Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie