Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. září 2010
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere. Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš, 
ač v sobě trváš beze změn, 
sám vodíš slunce oblohou 
a v různé doby dělíš den. 

Ach, rozsviť jasný večer nám, 
až nakloní se žití běh, 
a svatou smrtí ke slávě 
nás do věčnosti vkročit nech. 

To splň nám, dobrý Otče náš, 
i ty, jenž rovné božství máš, 
i Duchu, který těšíš nás 
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon, Pane.

Žalm 118 (119), 161-168
XXI (Sin)

¹⁶¹ Pro nic mě knížata pronásledují, *
         v srdci mám bázeň jen před tvými slovy.
¹⁶² Z výroku tvého se raduji stejně, *
         jak ten, kdo získal bohatou kořist. –

¹⁶³ Ke lži mám nenávist, oškliví se mi, *
         zato však miluji tvůj zákon.
¹⁶⁴ Sedmkrát za den ti chvály zpívám *
         za tvoje spravedlivé soudy. –

¹⁶⁵ S těmi, kdo milují tvůj zákon, *
         hojný je pokoj, jsou bezpečni před zlem.
¹⁶⁶ S nadějí čekám, Pane, tvou pomoc, *
         bedlivě plním tvá přikázání. –

¹⁶⁷ Má duše střeží tvá ustanovení *
         a já je miluji z celého srdce.
¹⁶⁸ Dbám na tvé předpisy, nařízení, *
         všechny mé cesty jsou před tebou zjevné.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon, Pane.

Ant. 2 Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.

Žalm 132 (133)
Bratrská svornost

Milujte se navzájem, protože láska je z Boha. (1 Jan 4, 7)

¹ Hle, jak je dobré a jak útěšné, *
      bratři když pobývají pospolu!
² Je to jak vzácný olej na hlavě, †
      tekoucí na vous, na vous Áronův, *
      který mu padá na lem jeho rouch.
³ Je to jak hojná rosa hermonská, *
      kanoucí na siónský pahorek:
   tam uštědřuje požehnání Pán *
      a život uděluje navěky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.

Ant. 3 Vytrhni mě, Pane, z ruky bezbožného, tys má jistá pomoc.

Žalm 139 (140), 2-9. 13-14
Tys mé útočiště

Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků. (Mt 26, 45)

² Osvoboď mě, Pane, od člověka zlého, *
      chraň mě před násilníkem!
³ Před těmi, kdo v srdci zamýšlejí zlobu, *
      denně rozněcují svár.
⁴ Nabroušeny mají jazyky jak hadi, *
      v jejich ústech zmijí jed. –

⁵ Vytrhni mě, Pane, z ruky bezbožného, †
      chraň mě před násilníkem, *
      před těmi, kdo chtějí podrazit mi nohy!
⁶ Pyšní potají mi nastražují léčky, †
      zlí mi nastavují síť, *
      pasti podle cesty pod nohy mi kladou. –

⁷ Denně říkám Pánu: Jenom ty jsi Bůh můj! *
      Pane, slyš mé žaloby!
⁸ Pane, tys můj vladař a má jistá pomoc, *
      v boji jsi mé hlavy štít.
⁹ Nepovoluj, Pane, tužbám bezbožníka, *
      jeho úmysly mu zmař! –
     ¹⁰ [Ať netyčí hlavu, kdo mě obkličují! *
         Zloba jejich rtů ať postihne je samy!
     ¹¹ Pán ať žhavé uhlí na hlavu jim chrlí, *
         uvrhne je do jam, z kterých nepovstanou!
     ¹² Žádný tlučhuba ať v zemi neobstojí, *
         náhlé neštěstí ať násilníka stihne!]

¹³ Poznal jsem, že Pán se staví za chudáka, *
      hájí právo ubohých.
¹⁴ Tvoje jméno chválí jenom spravedliví, *
      před tvou tváří dlí, jen kdo jsou poctiví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vytrhni mě, Pane, z ruky bezbožného, tys má jistá pomoc.

KRÁTKÉ ČTENÍ

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.


V. Shlédni na náš štít, ó Bože.
R. Pohleď jasně v tvář Pomazanému.

Modleme se:

Pane Ježíši Kriste, tys uvedl kajícího zločince z potupného kříže do svého království; i my přiznáváme, že jsme hříšníci a s důvěrou tě prosíme: otevři nám po smrti brány ráje, abychom byli navždycky s tebou. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

    Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie