Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. srpen 2019
Sv. Bernarda, opata a učitele Církve

Narodil se roku 1090 ve Fontaines-lés-Dijon ve Francii. V roce 1111 opustil rodné šlechtické sídlo a spolu se svými čtyřmi bratry vstoupil do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Z pověření opata zbudoval nový klášter v Clairvaux (1115) a stal se tam opatem. Miloval klášterní samotu, ale pro dobro Církve ji nejednou neváhal opustit a zasáhnout do veřejného dění. Vystoupil proti vzdoropapeži Anakletovi II. (1130) a proti tehdejším bludařům Petru Abelardovi (1140) a Arnoldovi z Brescie (1144). Když se stal papežem jeho žák Evžen III. (1145), napsal pro něj pětisvazkové dílo o povinnostech papeže a zásadách hlubokého duchovního života. Z papežova pověření vybízel k druhé křížové výpravě (1147-48) na odražení tureckých vojsk a dožil se bolestného zklamání, když tato výprava pro nesvornost a hrabivost křižáků a různé zákulisní pletichy jejich vůdců skončila tragickým nezdarem. Zanechal mnoho spisů o duchovním životě a vynikal velikou úctou k Panně Marii. Jeho kázání o Písni písní patří ke skvostům křesťanské mystické literatury. Zemřel 20. VIII. 1153 v Clairvaux. V roce 1174 byl prohlášen za svatého a roku 1830 za učitele Církve.

MODLITBA V POLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný Vládce, věrný Bůh, 
sám stanovíš všech věcí řád, 
smí slunce vzejít z ranních mlh 
a za poledne žhavě hřát. 

Ztlum nebratrských různic žár, 
zchlaď žhoucí krve temný vír, 
ztiš stálý hmoty s duchem svár, 
dej zdraví tělu, srdci mír. 

To splň nám, dobrý Otče náš, 
i ty, jenž rovné božství máš, 
i Duchu, který těšíš nás 
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Žalm 118 (119), 137-144
XVIII (Sade)

¹³⁷ Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, *
         správná jsou tvoje rozhodnutí.
¹³⁸ Právem jsi dal svá přikázání, *
         mocně, pevně a spravedlivě. –

¹³⁹ Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, *
         že na tvá slova zapomněli.
¹⁴⁰ Věrně se osvědčil tvůj výrok, *
         proto tvůj služebník má jej v lásce. –

¹⁴¹ Jsem jen malý a opovržený, *
         příkazů tvých však nezapomínám.
¹⁴² Věčně je v právu tvá spravedlnost *
         a tvůj zákon je pravdivý provždy. –

¹⁴³ I když mě postihly útlak a tíseň, *
         přesto se těším z tvých ustanovení.
¹⁴⁴ Předpisy tvé jsou na věky správné, *
         dej, ať je chápu, a já budu žíti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Žalm 87 (88)
Modlitba těžce zkoušeného člověka

Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)

I

² Pane, Bože spásy, volám za dne, *
      za noci můj křik se k tobě dere.
³ Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *
      nachyl ucho k mému naříkání! –

⁴ Vždyť má duše už je syta útrap, *
      k podsvětí se naklání můj život.
⁵ Už mě počítají mezi mrtvé, *
      jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.
⁶ Mezi mrtvými je moje lůžko, *
      mezi padlými, co leží v hrobě,
   na které už ani nevzpomeneš; *
      ze vší péče tvé jsou vyloučeni. –

⁷ Uvrhls mě do hluboké jámy, *
      do propasti, do nejhlubších temnot.
⁸ Leží na mně tíha tvého hněvu, *
      všechny vlny tvé mě zaplavují.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

II

⁹ Odehnals mi přátele i známé, *
       učinils, že všichni si mě hnusí;
    uvězněn jsem, ven se nedostanu, *
¹⁰     oko mé je vysíleno hořem.
    K tobě, Pane, běduji den za dnem *
       a jen po tobě své ruce vzpínám.

¹¹ Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *
       Mohou stíny vstát a tebe chválit?
¹² Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *
       o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?
¹³ Budou známy v temnotách tvé divy, *
       tvoje milost v kraji zapomnění? –

¹⁴ Proto, Pane, stále k tobě úpím, *
       k tobě stoupá prosba má hned zrána.
¹⁵ Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *
       Proč svou tvář mi neustále skrýváš?
¹⁶ Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *
       zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.
¹⁷ Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *
       hrůzy tvé mi ústa umlčují.
¹⁸ Stále mě jak vody zaplavují, *
       nade mnou se zavírají všechny.
¹⁹ Odcizils mi přítele i druha, *
       už se přátelím jen s temnotami.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

KRÁTKÉ ČTENÍ

Tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.


V. Mým krokům svítilnou je tvé slovo, Pane.
R. Ono mi cestu osvětluje.

Modleme se:

Bože, tys promluvil k Petrovi, když se v poledne modlil, a dals mu poznat, že chceš, aby všichni lidé dosáhli spásy; žehnej naší každodenní práci, ať pomáhá uskutečňovat toto tvé láskyplné rozhodnutí. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

    Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie