Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. leden 2011
Pro OP: Bl. Ondřeje z Peschiery, kněze

Markéta byla nejmladší dcerou uherského krále, narodila se v roce 1242, tedy v době, kdy do Evropy vpadly hordy Tatarů. Uherský král Béla IV. se nezmohl na jakýkoliv odpor. V nejvyšší nouzi nabídl Markétu Bohu jako oběť za vysvobození země. Ve třech letech byla Markéta svěřena na výchovu dominikánským mniškám ve Veszprému. Sama se pak rozhodla stát se mniškou. Její otec pro ni vybudoval nový klášter na tzv. Zaječím ostrově na Dunaji v Budě (dnes ostrov sv. Markéty). Žila ve skrytosti a sebeobětování. Nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala pokornou službou svým spolusestrám a tvrdými kajícími skutky. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím. V roce 1262 vypukly neshody mezi jejím otcem, králem Bélou, a bratrem Štěpánem. Krátce nato došlo k občanské válce. Markéta to velmi těžce nesla. Uvědomovala si, že stále ještě nejsou odstraněny následky tatarského vpádu a země se dostává do nové války. Nebála se vytknout oběma rivalům jejich sobectví a bezcitnost. Sama se modlila a konala kající skutky za svou rodinu a národ. Dosáhla toho, že se její otec i bratr v roce 1266 na ostrově Panny Marie v její přítomnosti slavnostně usmířili. Zemřela 18. ledna 1270. Kanonizoval ji 19. listopadu 1943 Pius XII.

MODLITBA V POLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný Vládce, věrný Bůh, 
sám stanovíš všech věcí řád, 
smí slunce vzejít z ranních mlh 
a za poledne žhavě hřát. 

Ztlum nebratrských různic žár, 
zchlaď žhoucí krve temný vír, 
ztiš stálý hmoty s duchem svár, 
dej zdraví tělu, srdci mír. 

To splň nám, dobrý Otče náš, 
i ty, jenž rovné božství máš, 
i Duchu, který těšíš nás 
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, a řídím své nohy k tvým přikázáním.

Žalm 118 (119), 57-64
VIII (Chét)

⁵⁷ Pán je můj úděl. Takto jsem slíbil: *
      že tvoje slovo uchovám provždy.
⁵⁸ Jen po tvé milosti ze srdce toužím, *
      smiluj se nade mnou dle svého slibu. –

⁵⁹ Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, *
      řídím své nohy k tvým přikázáním.
⁶⁰ Chvatně se snažím a nechci váhat, *
      abych tvé předpisy zachovával. –

⁶¹ I když mě do léček lapají hříšní, *
      já na tvůj zákon nezapomínám.
⁶² V půlnoci vstávám, abych tě chválil *
      za tvoje spravedlivé soudy.

⁶³ Jsem přítel všech, kdo mají tě v úctě, *
      všech, kdo dbají tvých nařízení.
⁶⁴ Země je plna tvé milosti, Pane, *
      nauč mě tomu, cos ustanovil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, a řídím své nohy k tvým přikázáním.

Ant. 2 Padá na mě strach a zděšení, Pane, slyš mě a vyslyš.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek †
       na ochranu před divokým vichrem, *
¹⁰     před bouřením jejich hrdel, Pane, –

    před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Padá na mě strach a zděšení, Pane, slyš mě a vyslyš.

Ant. 3 Já však budu k Pánu volat dál, Pán se smiluje a zachrání mne.

II
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!
¹⁷ Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.
¹⁸ Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.
¹⁹ On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já však budu k Pánu volat dál, Pán se smiluje a zachrání mne.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše, ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.


V. Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi?
R. Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Modleme se:

Všemohoucí a milosrdný Bože, provázej naši dnešní práci svým požehnáním: dej nám poznat, co jsme nedělali správně, a pomoz nám to napravit, abychom šťastně dokončili, co jsme s tvou pomocí začali. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

    Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie