Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. červenec 2016
Sv. Prokopa, opata (na Moravě nezávazná památka), památka

Narodil se kolem roku 970 v Chotouni u Českého Brodu. Původně byl slovanským světským knězem, stal se benediktinem a později (kolem roku 1009) se rozhodl pro přísnější život poustevníka v lesní pustině u Sázavy. S pomocí knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava I. tam kolem roku 1032 založil klášter a stal se jeho opatem. Zemřel na Sázavě 25. III. 1053 a papež Inocenc III. ho roku 1204 prohlásil za svatého. V sázavském klášteře se pěstovala slovanská bohoslužba jako dědictví po Velké Moravě (až do roku 1096).

RANNÍ CHVÁLY

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, spáso, radosti,
blažených světlo nesmírné,
k nám shlédni, když dnes s vroucností
ochránce svého chválíme.

On svatou láskou vedený
rozkoší vzdal se pozemských
a milosti tvé zbraněmi
dobyl tvých sídel nebeských.

Prací a v boji urputném,
slzami, posty častými
získal moc nad zlým zloduchem,
až vešel do tvé otčiny.

Dnes v nevýslovných radostech
se Boží chvále oddává,
před Božím trůnem se nás všech
a otčiny své zastává.

Statečných sílo, Pane náš,
dej, ať ten, jehož triumf dnes
slavíme, stále chrání nás,
ať za ním jdeme do nebes.

Váháš-li vyslyšeti nás.
pro naše viny přemnohé,
slyš aspoň svého sluhy hlas,
prosící za nás ubohé.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
jak nyní, tak i v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh ho vedl do ticha samoty a mluvil k jeho srdci.

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

² Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
³  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

⁴ Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
⁵ Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

⁶ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

⁷ Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

⁸ V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
⁹ Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
¹⁰ Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
¹¹ Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
¹² Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh ho vedl do ticha samoty a mluvil k jeho srdci.

Ant. 2 Od svého mládí se cvičil v kázni; usadil se v samotě a mlčel, protože pozvedal svou duši k Bohu.

Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)

¹ Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
² Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

³ Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
⁴ A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
⁵ aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
⁶ Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
⁷     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

¹³ Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
¹⁴ Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
¹⁵ Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
¹⁶ Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Od svého mládí se cvičil v kázni; usadil se v samotě a mlčel, protože pozvedal svou duši k Bohu.

Ant. 3 Zřekl se světské slávy a Bůh mu dal za odměnu život, jak to slíbil těm, kdo ho milují.

Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zřekl se světské slávy a Bůh mu dal za odměnu život, jak to slíbil těm, kdo ho milují.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Naučil jsem se moudrosti, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem; v jeho ruce jsme my i naše slova, všechna rozvaha a dovednost v díle.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.
R. Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.
V. Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.
R. Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Od rána se celým srdcem obrací k Bohu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svou duši, k modlitbě otvírá svá ústa.

Mesiáš a jeho předchůdce

⁶⁸ Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
      protože navštívil a vykoupil svůj lid.
⁶⁹ A vzbudil nám mocného spasitele *
      z rodu Davida, svého služebníka.

⁷⁰ Jak slíbil od pradávna *
      ústy svých svatých proroků:
⁷¹ že nás zachrání od našich nepřátel *
      a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

⁷² Slitoval se nad našimi otci *
      a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
⁷³ na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
      že nám dá,

⁷⁴ abychom mu beze strachu *
      a vysvobozeni z rukou nepřátel
⁷⁵ zbožně a spravedlivě sloužili *
      po všechny dny svého života.

⁷⁶ A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
      neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
⁷⁷ a dal jeho lidu poznat spásu *
      v odpuštění hříchů

⁷⁸ pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
      kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
⁷⁹ aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
      a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
      i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
      a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Od rána se celým srdcem obrací k Bohu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svou duši, k modlitbě otvírá svá ústa.

PROSBY

S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání.

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Následuje-li propuštění lidu, říká se:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí slovy:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie