Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2029
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka

Jan Macias pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny ve Španělsku. Narodil se v Ribera del Fresno v Estramaduře 2. března 1585. Brzy osiřel a musel se starat o obživu pro sebe a svou sestru Anežku. Když se mu podařilo zajistit budoucnost své sestry, odešel ve svých dvaceti letech do Ameriky za bohatstvím. Stále byl ještě dost mladý, a tak se ze strany svých krajanů často setkával s podrazy a zneužíváním své dobroty. Díky tomu se stal zvlášť citlivým vůči chudým a potřebným. Přes všechny nesnáze nikdy neztratil klid a dobrou náladu. Bylo to díky modlitbě, a zvláště modlitbě růžence, kterou žádný den nevynechal. V roce 1622 vstoupil do řádu v klášteře sv. Marie Magdalény v Limě. Řeholní sliby složil 23. září 1623. Velmi brzy byl pověřen službou vrátného a rozdáváním almužen chudým lidem, kteří do kláštera přicházeli. V této službě setrval dvaadvacet let. S láskou pečoval o potřebné, mnoho bloudících přivedl na cestu víry. Vytrvalou modlitbou růžence pomáhal především duším zemřelých. Zemřel po krátké nemoci 16. září 1645 v Limě. Jeho ostatky jsou od roku 1837 uloženy v bazilice sv. Růžence v Limě. Kanonizoval jej 28. září 1975 bl. Pavel VI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Písní a chválou od srdce
svatého sluhu velebme
ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné.

Rád snášel strasti pozemské
a nedbal statků vezdejších,
milostí lásky blíženské
pokladů dobyl největších.

Pozemských statků, útrap všech
nedbal a hledal nebe jen,
neutápěl se v marnostech
i v poníženích spokojen.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Buď sláva svaté Trojici,
buď moc jí a navěky čest;
pro světce za nás prosící
nám pomoz vejít v říši hvězd. Amen.

Ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné,
chválu tohoto svatého
služebníka dnes zpívejme.

Příkoří světa snášel rád,
na jeho prospěch nedbal nic,
však v lásce plné milostí
on bohatší byl mnohem víc.

Majetkem světa pohrdal,
usiloval o nebeský,
na ponížení nic nedbal,
osvobozen od marností.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Trojici Svaté sláva buď,
čest, moc i chvála na věky;
na nebešťanů přímluvu
kéž pomáhá nám z nebe vždy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ^8.1Šestého roku šestého měsíce pátého dne měsíce; když jsem byl ve svém domě a přední judští mužové seděli přede mnou, náhle na mně spočinula ruka Pána, Hospodina.
     ²Měl jsem vidění: hle – postava jakoby muže: dolů od toho, co se zdálo být jeho bedry, byl oheň, a  od jeho beder vzhůru to vypadalo jako zář, jako blyštící se kov. ³A cosi jako vztažená ruka mě uchopilo za kštici hlavy a síla mě zdvihla mezi zemi a nebe a uvedla mě v Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, směřující k severu, kde byla postavena modla, která budí žárlivost.
     ⁴A hle – zjevila se tu velebnost Boha Izraele jako ve vidění, které jsem měl v údolí. Řekl mi: ⁵„Synu člověka, zdvihni oči k severu!“ Zdvihl jsem oči k severu, a hle – na severu oltářové brány u vchodu byla ta modla žárlivosti.
     ⁶Tu mi řekl: „Synu člověka, vidíš, co tito lidé činí? Veliké ohavnosti, které zde páchá dům Izraele, abych se vzdálil od své svatyně. Avšak uvidíš ohavnosti ještě větší!“
     ¹⁰Pak mě zavedl do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem se pětadvacet mužů, obrácených zády k Hospodinovu chrámu a tváří na východ, klanělo slunci. ¹⁷Potom mi řekl: „Viděl jsi to, synu člověka? Copak je to Judovu domu málo páchat ohavnosti, které tu činí, když naplňují i zemi násilím a zase mě popouzejí k hněvu? Pohleď, dávají si ratolest k nosu! ¹⁸Proto také já s nimi naložím v hněvu. Mé oko jim neodpustí a nesmiluji se; i  když budou volat k mým uším velkým hlasem, nevyslyším je!“
     ^9.1Zatímco jsem poslouchal, volal velikým hlasem: „Přiblížili se ti, kteří mají potrestat město, a  každý má v ruce smrtící nástroj.“ ²A hle – šest mužů přicházelo cestou od hořejší brány, která směřuje k severu, a každý měl svůj nástroj zhouby v ruce. S nimi byl jeden muž, oděný lněným rouchem, a měl po boku písařské potřeby; vešli a postavili se vedle měděného oltáře. ³Zatím se velebnost Izraelova Boha zdvihla z cherubů, na nichž byla, ke chrámovému prahu. Hospodin pak zavolal muže, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku písařské potřeby.
     ⁴A řekl mu: „Jdi městem Jeruzalémem a poznamenej křížem čela mužů naříkajících a truchlících nade všemi ohavnostmi, které se v něm dějí.“ ⁵Ostatním však řekl tak, že jsem to slyšel: „Jděte městem za ním a bijte, ať se vaše oko nesmiluje, buďte bez lítosti! ⁶Starce, jinocha, pannu, děti i ženy bijte až do vyhubení. Nikoho se však nedotýkejte, kdo má znamení kříže! Začněte od mé svatyně!“
     Začali tedy od oněch předních mužů, kteří byli před chrámem. ⁷A řekl jim: „Znesvěťte chrám, pobitými naplňte nádvoří! Vyjděte!“ Vyšli tedy a pobíjeli v městě.
     ⁸Zatímco zabíjeli a já jsem zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem: „Ach běda, Pane, Hospodine, chceš snad zahubit všechno, co zbývá z Izraele, když vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“ ⁹Tu mi řekl: „Převeliká je nepravost Izraelova a Judova domu, země je naplněna krví a město nespravedlností, neboť říkají: Hospodin opustil zemi a Hospodin nevidí. ¹⁰Proto jim ani mé oko neodpustí a neslituji se; jejich chování jim přičtu k tíži.“
     ¹¹A hle – muž, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku psací potřeby, hlásil: „Udělal jsem, jak jsi mi rozkázal."

RESPONSORIUM

O. Až uvidíte ohavnou spoušť, jak je na svatém místě, tehdy bude veliké soužení, a kdyby ty dny nebyly zkráceny, nikdo by se nezachránil. * Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
V. Neškoďte zemi ani moři, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha. * Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z homilie blahoslaveného Pavla VI. při kanonizaci svatého Jana Maciase

     Jan Macias je obdivuhodný a výmluvný svědek evangelijní chudoby. Jako mladičký sirotek ze skrovné mzdy pasáčka podporuje lidi, „své bratry“, a dělí se s nimi o víru. Jako vystěhovalec následuje svého svatého patrona Jana Křtitele a nepachtí se za majetkem jako ostatní, nýbrž nade vše touží, aby se naplnila Boží vůle. Jako kupecký mládenec a také jako vůdce pastevců tajně prokazuje skutky lásky chudým a učí je modlit se. Jako řeholník činí ze svých slibů vynikající důvod lásky k Bohu a k bližním.
     „Pro sebe nehledá nic než Boha.“ V cele u brány spojuje velmi intenzivní život modlitby a pokání s péčí o ohromné množství strádajících. Poskytuje jim prostředky a přiděluje pokrm. Zříká se velké části jídla, aby nasytil hladové, protože jeho víra v nich vidí zvláštní přítomnost Ježíše Krista. Abychom to shrnuli několika slovy: nedokazuje život tohoto „otce chudých, sirotků a strádajících“, jak plodná je evangelijní chudoba, když ji někdo plně prožívá?
     Když říkáme, že Jan Macias byl chudý, nemyslíme přitom na chudobu, která je totéž co škodlivá bída anebo nečinnost, která nedělá nic pro dosažení oprávněného slušného postavení. Takovou chudobu Bůh nechce ani jí nežehná. Máme na mysli důstojnou chudobu, která si pokorně vydělává na pozemský chléb jako plod vlastní práce.
     Jak pečlivě a jak účinně přistupoval Jan k svému úkolu předtím, než se stal řeholníkem, i potom! Jeho páni a představení to otevřeně dosvědčují. Svýma rukama vždycky zajišťoval chléb pro sebe, chléb pro svou sestru, chléb pro mnoho skutků lásky. Onen chléb byl plodem příkladné práce, která byla plodná i ze sociálního hlediska, práce, která zdokonaluje člověka, vykupuje ho a připodobňuje Kristu a do duše vlévá dětinnou důvěru. V této důvěře člověk věří, že Otec, který živí nebeské ptactvo a šatí polní lilie,1 nepřestává dávat svým dětem to, co potřebují k životu. Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
     Ostatně, tvrdá práce Jana Maciase, které se s námahou věnoval, neodváděla jeho duši od Chleba nebeského. Vždyť už od dětství byl uveden do nejvnitřnějších hlubin Boží přítomnosti! Proto měl i uprostřed svých rozmanitých činností kontemplativní duši.
     Důvěrný styk s Bohem ho nejen neodtahoval od lidí, ale působil, že se k nim a k jejich potřebám přibližoval s novou horlivostí a energií. Jeho úmyslem bylo, aby jim poskytl lék a přiváděl je k životu stále více důstojnějšímu, vyššímu, lidštějšímu a křesťanštějšímu.
     Tím, že toto dělal, byl pouze poslušen učení a přikázání Církve. Neboť církev dává chudým přednost a miluje evangelijní chudobu. Nikdy chudé neopustila v jejich strastech, ale podporovala je a povznesla k vyšší životní úrovni, která se více shoduje s jejich důstojností jakožto lidí a Božích dětí.
     Toto všechno nám staví alespoň částečně před oči podobu tohoto svatého muže, neobyčejnou a strhující, podobu, která náleží do této doby, nádherný příklad pro nás a pro naši společnost.
     Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě. Proto zajisté je dáno toto skvělé poselství nám a našemu století, nakaženému materialismem, který tak často trpí bezuzdnou honbou za požitky a zanedbává sociální povinnosti. Také je vystaveno na odiv jako účinný příklad oné „vnitřní jednoty“, kterou má křesťan uskutečnit v tomto pozemském životě, protože ho má naplnit vírou a láskou.

RESPONSORIUM

O. Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, * Neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
V. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

Nebo:

Z listu magistra řádu Vincence de Couesnongla u příležitosti kanonizace Jana Maciase

     Jan Macias nekázal ani nepsal. Tento pokorný bratr, nyní oslavený před celou Církví, by byl náramně zmaten, kdyby mu byl někdo řekl, že jeho skromný život přinese světu poselství, a co víc, že to bude poselství sociální. Jeho skromný život nám svědčí za něho. Jeho život sám je poselstvím.
     Jan Macias se ještě jako mladík odebral do Ameriky. Stal se vystěhovalcem z vlasti. Poznal totiž, co je vysídlení, bolestné vytržení z otcovské půdy, z poklidných zvyklostí. Poznal nejistotu, střídání naděje a strachu, obtíže s přesazením a přizpůsobováním. Byl jedním z těch nesčíslných lidí, kteří byli věčně štváni ze země do země, nikoli potěšením nebo ze záliby v dobrodružství, ale nutností.
     Beze vší pochyby by byl mohl jít touto cestou svatosti, obětovat se pro chudé kdekoli a v kterékoli době. Ale stává se svatým mezi běženci, mezi nejchudšími. A to nám klade otázky.
     Od doby, kdy žil Jan Macias, pokročil svět mnohem dále. Nejen že se od základů změnily životní podmínky. Ale otevřenější četbou evangelia – a také vlivem pozemských událostí (na to nesmíme zapomínat) – se křesťanský lid stal ve větší šíři přístupnější požadavkům lásky. Pochopili jsme totiž, že láska se nedá zúžit na trochu dobročinnosti a vnitřního úmyslu nebo také na hrdinnou oběť – vždycky však jednotlivce – pro záchranu jiných. Pochopili jsme, že láska musí být duší člověka, musí proniknout a proměnit veškerý život lidí a lidské společnosti.
     Bratrská láska naprosto není nějakým přepychem lidí, kteří mají čas, peníze a dobrou vůli. Ani nemůže nahradit sociální řád, který se často snaží potlačit chudé.
     Bez pochyby bude zapotřebí, aby láska vždycky dávala náhradu za společnost. Ale hlavně je láska spravedlností pro všechny. To je smysl slov našeho předchůdce bratra Gilleta: "Musíme se přičinit, aby se dnešní milosrdná láska stala spravedlností zítřka." Milovat bratry znamená především chtít, aby byli v tomto světě, v naší společnosti přijímáni jako plnoprávní členové. Znamená to chtít, šťastně a s určitostí, aby cítili, že byli přijati, převzati a začleněni tak, jak si to pro lidskou důstojnost zaslouží.
     Pravá láska žádá, abychom všemožně, pokud můžeme a máme, usilovali o společnost spravedlivější a lidštější.
     Není pochyby, že svět úplně spravedlivý, řízený dokonalými zákony, kde by se zachovávala práva kteréhokoli člověka, by byl studený, jako bez duše a bez naděje, protože by byl bez lásky. Spravedlnost, je-li sama, může být nelidská, a žádný sociální zákon nemůže zplodit lásku.
     Toto má vnímat hlavně učedník evangelia. Křesťané jsou povoláni k budování spravedlivého světa, kde by poutem mezi lidmi, národy a rozmanitými sdruženími lidí byla láska. Toto je poselství evangelia. To je také poselství Jana Maciase.
     Je to však víc než poselství, protože je to něco jiného než nějaká závěť nebo posmrtná řeč. Je to nový pohled na svět. Je to mocný tlukot něčího srdce, je to kvas, je to pramen života vyvěrajícího do věčnosti.
     Proto není poselství Jana Maciase pouze sociální. Především je to poselství božského Života.
     Když nám Církev staví před oči dobré skutky Jana Maciase a když tím vrhá jasnější světlo na jméno a tvář Boží, vyzývá všechny křesťany, aby oslavovali Otce v nebesích. Jan Macias zjevil ve své době svou láskou k chudým pravé Boží jméno americkým domorodcům, kteří je neznali: Bůh je Láska.

RESPONSORIUM

O. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mne: * Amen, amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
V. Pánu půjčuje, kdo se slitovává nad chuďasem. * Amen, amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby byli spaseni. Svatý Jan Macias se z lásky k tobě všem podřizoval; na jeho přímluvu dej, ať jsme prodchnuti tajemstvím tvé dobrotivosti a ochotně obětujeme svůj život i vše, co máme, pro službu bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie