Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. květen 2028
Pro OP: Přenesení ostatků sv, Otce Dominika, památka

Přestože František z Assisi byl kanonizován už dva roky po své smrti, od Dominikovy smrti uběhlo dvanáct let a o jeho kanonizaci se vůbec nemluvilo. Bratři se v duchu sv. Dominika věnovali kázání a na nic jiného jim nezbýval čas. Při přestavbě klášterního kostela v Bologni se hrob sv. Dominika ocitl mimo kostel. A tehdy papež Řehoř IX., dříve kardinál Hugolin Conti, Dominikův přítel, vytkl bratřím nedostatek úcty k jejich zakladateli a vybídl je, aby přenesli ostatky na důstojnější místo a postarali se o kanonizaci. K přenesení ostatků sv. Dominika došlo na počátku generální kapituly v Bologni o svatodušních svátcích roku 1233. Několik dní nato vyslala generální kapitula k papeži skupinu bratří, aby požádala o svatořečení svého zakladatele. Papež pak 3. července 1234 zařadil Dominika mezi svaté.

Při zachování stupně slavení lze některé texty pro různé části oficia vzít ze slavnosti 8. srpna, případně je lze použít jako vlastní texty památky přenesení ostatků (srov. IGLH č. 235).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať matka Církev zaplesá
při dnešní blahé památce,
že svého syna v nebesa
poslala nám za ochránce.

Kazatelského řádu sloup
i zakladatel, Dominik,
září do celého světa;
je nebešťanů společník.

Zbavený těla otroctví
získává slávu nebeskou,
a místo pásu chudoby
dostává řízu královskou.

Vůně se line ze hrobu,
množství ctností naznačuje,
pro služebníka Kristova
zázraky Krále zvěstuje.

Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest i dík,
že neustává k nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.

II

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.

V. Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O. Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

     ¹⁸Děti, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů. Z toho můžeme poznat, že poslední hodina je tady. ¹⁹Oni sice vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás. Neboť kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale mělo se na nich ukázat, že ne všichni jsou z nás. ²⁰Vy však máte Ducha, kterého dává Svatý, a víte to všichni. ²¹Nepíšu vám to proto, že pravdu neznáte, ale proto, že ji znáte a že z pravdy žádná lež nepochází. ²²Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna. ²³Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má také Otce.
     ²⁴Vy však jste to slyšeli už na začátku, ať to tedy ve vás zůstane! Když to, co jste slyšeli už na začátku, zůstane ve vás, i vy zůstanete v Synu i v Otci. ²⁵A to je přislíbení, které nám on sám slíbil: věčný život. ²⁶To všechno jsem vám napsal o těch, kdo by vás rádi svedli k bludu. ²⁷Co se však týká vás: Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež. ²⁸Ano, děti, zůstávejte v něm! To nám pak dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s hanbou odmítnuti. ²⁹Víte, že Bůh je spravedlivý. Proto také buďte přesvědčeni, že každý, kdo žije spravedlivě, je z něho narozen.

RESPONSORIUM

O. Duch Svatý, kterého jste přijali, zůstává ve vás * a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, aleluja.
V. Jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť vám dal učitele spravedlnosti. * a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu blahoslaveného Jordána Saského

     [V milovaném Božím Synu milým bratřím řádu Kazatelského, bratr Jordán, pokorný magistr a služebník téhož řádu, pozdrav a ustavičnou radost.]
     Boží dobrota ve své nevyzpytatelné moudrosti dost často odkládá nějaké dobro, ne aby ho odňala, ale aby se odstupem doby ještě rozhojnilo v příhodný čas. Buď tedy, že se Bůh lépe stará o svou Církev, nebo že různí lidé různě smýšleli: někteří šli nerozvážně cestou prostoty a tvrdili, že stačí, když je nesmrtelná památka služebníka nejvyššího Pána, zakladatele řádu zvaného Kazatelského, svatého Dominika, známa Bohu, a že není třeba se starat, zda vejde také ve známost lidem.
     Jiní smýšleli jinak, ale z malomyslnosti jim neodporovali. Tak se stalo, že sláva blaženého otce Dominika zůstala utajena bez jakéhokoli projevování úcty skoro dvanáct let. Neboť poklad ležel ukrytý a bez užitku. Dominikova moc častěji vycházela najevo, ale nedbalost synů ji tlumila.
     Nastává tedy slavný den, kdy se má slavit přenesení výborného Učitele! Je přítomen i ctihodný arcibiskup ravennský a množství biskupů a prelátů. Je přítomno nesčíslné množství zbožných lidí z různých zemí. Jsou přítomny i čety Boloňanů ozbrojené proto, aby jim nebyla odňata záštita přesvatého těla. Stojí tu úzkostní bratři, jsou pobledlí a bojácně se modlí. Tam, kde není důvod k strachu, se třesou, aby tělo svatého Dominika, které bylo tak dlouho uloženo na obyčejném místě a vystaveno dešťům a horku, jako tělo jiného člověka, který je počítán mezi mrtvé, nehemžilo se červy a neovanulo čich přítomných hrozným zápachem, a tak aby úcta k tak velikému muži nepohasla. Přistoupí zbožní biskupové, přistoupí i jiní, vybavení řemeslnickým nářadím, je odstraněn kámen, maltou pevně spojený s náhrobkem. Ze země byla vykopána dřevěná rakev, tak jak pochoval posvátné tělo ctihodný papež Řehoř, tehdy ostijský biskup. V ní se ukazuje zcela maličká trhlina.
     Když byl odstraněn kámen, začne se linout z trhliny jakási neobyčejná vůně. Kolem stojící jsou ohromeni a diví se, co to je. Přítomní užasnou a v úžasu padnou polekáni k zemi. Nato vypukne líbezný pláč smíšený s radostí, v duši vyvstanou a podivně spolu zápasí bázeň i naděje, když pociťují podivnou příjemnou vůni. I my jsme cítili sladkost této vůně, a co jsme viděli a cítili, o tom svědčíme. Vždyť i když jsme úmyslně dlouho stáli u těla Dominikova, nikdy jsme se nemohli nasytit takové lahodnosti. Jestliže se ruka nebo pás nebo jiná věc dotkla těla, dlouho na nich ta vůně zůstávala.
     Tělo bylo odneseno do mramorového náhrobku, aby tam bylo uloženo s vlastními aromaty. Svaté tělo vydechovalo neobyčejnou vůni a tím všem jasně ukazovalo, že je zde líbezná vůně Kristova.
     Arcibiskup slouží mši svatou, a protože je třetí den svatodušní, zaintonuje chór ve vstupu Accípite iucunditátem glóriæ vestræ, grátias agéntes Deo, qui vos ad cæléstia regna vocávit. (Rozveselte se nad svou slávou, děkujte Bohu, že vás povolal do nebeského království). Při tomto hlasu z nebe se bratři rozveselili. Zazní trubky, lidé zdvihají nesčetné množství svíček. Konají se také slavné průvody. Všude se ozývá: Buď veleben Ježíš Kristus.
     [Toto se událo v městě Bologni dne 24. května roku milosti dvanáctistého třicátého třetího, kdy vládl na římském stolci Řehoř IX. a v římské říši Bedřich II., ke cti našeho Pána Ježíše Krista a jeho nejvěrnějšího služebníka blaženého Dominika.]

RESPONSORIUM

O. Blahý příslib, jímž jsi těšil
sbor plačících před smrtí svou,
když jsi bratřím tehdy slíbil,
že pomůžeš jim v dobu zlou! *
Vyplň, Otče, co jsi slíbil,
a pomáhej nám přímluvou. Aleluja.
V. Ty jsi tolik divů činil
již nad nemocí tělesnou,
k nám se s lékem Krista přichyl
a uzdrav duši nemocnou. *
Vyplň, Otče, co jsi slíbil,
a pomáhej nám přímluvou. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys milostivě osvítil svou Církev zásluhami a učením našeho Otce svatého Dominika. Uděl, ať jí na jeho přímluvu nechybí pomoc v záležitostech časných, a neustále ať roste v hodnotách duchovních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie