Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. květen 2028
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka

Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka. Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat. Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první klášter redemptoristů severně od Alp. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel, duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního osvícenského josefinismu, podle nichž se měla Církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled. Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území (20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil, zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

I

¹ Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.
² Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!
³ Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

⁴ Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!
⁵ Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,
⁶ rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

⁷ Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.
⁸ On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,
⁹ smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

¹⁰ Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.
¹¹ Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“
¹² Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,
¹³ od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,
¹⁴ nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:
¹⁵ „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.

II

¹⁶ Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,
¹⁷ jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.
¹⁸ Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,
¹⁹ až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

²⁰ Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.
²¹ K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.
²² Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

III

²³ I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.
²⁴ A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.
²⁵ V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.
²⁶ Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.
²⁷ Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

²⁸ Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.
²⁹ Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.
³⁰ Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.
³¹ Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.
³² Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.
³³ Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

³⁴ Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.
³⁵ Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.
³⁶ Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

³⁷ Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.
³⁸ Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.
³⁹ I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

⁴⁰ Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.
⁴¹ Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.
⁴² Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

⁴³ Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.
⁴⁴ A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,
⁴⁵ aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹⁰Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní. ¹¹Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!
     ¹²Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. ¹³Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. ¹⁴Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. ¹⁵Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.
     ¹⁶Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
     ¹⁷Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
     ¹⁸Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. ¹⁹A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.
     ²⁰Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
     ²¹Milost Pána Ježíše buď se všemi!

RESPONSORIUM

O. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
V. Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla

     Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu, čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
     Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.¹ Kdo na svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti či slabosti vůči náporu zla.
     Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;² a proto v nemocech, v příkoří, v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
     ¹ Jan 1, 8
     ² srov. Mt 10, 29-30

RESPONSORIUM

O. Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.
V. Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.

Z apoštolského listu svatého papeže Pia X.

     Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
     Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla. Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
     Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky; někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi i úředníci. Nestaral se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní poslechli evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
     I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
     Kolikrát musel s bolestí přihlížet k tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouholetých prací! Ale přestože tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesl na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno město, odcházel jinak a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.

RESPONSORIUM

O. Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V. Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a  pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie