Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. srpen 2027
Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků, nezávazná památka

Na začátku vlády císaře Maximina (235) byli oba odsouzeni k nuceným pracím v dolech na ostrově Sardinii a v krátké době tam zemřeli vyčerpáni nezdravým prostředím, namáhavou prací a hrubým zacházením. Jejich památka se slavila společně v den, kdy byly za papeže Fabiána (236-250) jejich tělesné pozůstatky převezeny do Říma (13.VIII.): Poncián byl pohřben v  Kalistových katakombách a Hippolyt v katakombách při cestě vedoucí do Tivoli (via Tiburtina).
Poncián byl papežem v letech 230-235. Císař Alexandr Severus (222-235) se nechoval ke křesťanům nepřátelsky. Byla to doba vnějšího klidu a  organizačního upevňování Církve, ale zároveň vnitřního rozdvojení přímo v Římě. První papežský rozkol skončil teprve krátce před jeho smrtí. Spolu se vzdoropapežem Hippolytem byl odsouzen k nuceným pracím v dolech. Po deportaci na Sardinii se vzdal papežského úřadu (28.IX.235) a vyzval římské duchovenstvo, aby si zvolili jeho nástupce. Vzdoropapež následoval jeho příkladu a vybídl své stoupence, aby se podřídili novému papeži.
Hippolyt pocházel pravděpodobně z Malé Asie nebo z Alexandrie, byl žákem sv. Ireneje a za papeže Viktora I. (189-199) zaujímal významné postavení jako teolog a církevní spisovatel. Na podstavci sochy, kterou mu jeho příznivci později postavili, je uvedeno jeho 15 spisů z nejrůznějších oborů. Nynější druhá anafora a modlitba pro svěcení biskupa mají svůj základ v jím zaznamenaném textu. Když se stal papežem bývalý otrok Zefyrin (199-217) a za nejbližšího spolupracovníka si vybral jáhna Kalista (také propuštěného otroka), vyčítal mu Hippolyt nepřesné vyjadřování o třech božských Osobách, jeho vlastní výroky však v tomto ohledu také nebyly zcela správné. Po jeho smrti (217) neuznal volbu nového papeže Kalista I. a přešel do otevřeného odboje. Stavěl se proti přijímání kajících odpadlíků zpět do Církve a proti manželským sňatkům svobodných žen s otroky. Jako první vzdoropapež setrval v opozici i proti dalším dvěma papežům. Před svou mučednickou smrtí však vyzval své stoupence k  obnovení jednoty.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.

To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

    
¹Slyšte, co mluví Hospodin!
"Vstaň, horám předlož svůj spor,
pahorky ať slyší tvůj hlas!"

²Slyšte, hory, Hospodinovu při,
popřejte sluchu, základy země,
soudí se Hospodin se svým národem,
s Izraelem vede svůj spor.
    
³"Lide můj, co jsem ti učinil,
v čem jsem tě unavil,
odpověz mi!

⁴Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,
z domu otroctví jsem tě vykoupil,
poslal jsem před tebou Mojžíše,
Aróna a Mirjam.

⁵Lide můj, vzpomeň, prosím,
co zamýšlel Balak, moabský král,
a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;
vzpomeň na svou cestu od Šittim do Gilgalu,
abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy."

⁶"Co mám přinést Hospodinu,
s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?
Mám mu přinést zápalné oběti,
jednoroční býčky?

⁷Má Hospodin zálibu v tisících beranů,
v desetitisících potoků oleje?
Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,
plod svého života za hřích své duše?"
    
⁸Člověče, řeklo se ti, co je dobré,
co od tebe Hospodin žádá:
co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství
a pokorně kráčet se svým Bohem.

⁹Hospodinův hlas volá na město
-a je moudré bát se tvého jména:
"Slyšte, členové kmene i městské shromáždění!

¹⁰Mám snášet nespravedlivou měřici,
nenáviděnou hubenou míru?

¹¹Mám prohlásit falešnou váhu za správnou
i váček s podvodným závažím?
Boháči města jsou plní násilí,
lež mluví jeho obyvatelé,
v jejich ústech je lstivý jazyk.
    
¹³Proto jsem tě začal bít,
chci tě zničit pro tvoje hříchy.

¹⁴Budeš jíst, ale nenasytíš se,
špína bude v tvém nitru;
něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,
a co zachráníš, vydám meči!

¹⁵Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,
budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,
necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít."

RESPONSORIUM

O. Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá, * abys spravedlivě jednal, miloval milosrdenství a pokorně kráčel se svým Bohem.
V. Důvěřuj v Pána a čiň dobro, pokojně, věrně v své zemi žij. * Abys spravedlivě jednal, miloval milosrdenství a pokorně kráčel se svým Bohem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

     Jak vás mám vychválit, stateční bratři? Jakým chvalozpěvem mám oslavit vaši vnitřní sílu a vytrvalost ve víře? Snášeli jste nejtěžší výslechy až do chvíle, kdy se dovršila vaše sláva. Neustoupili jste před mučením, ale spíše mučení před vámi. Vašim bolestem neudělaly konec nástroje trýznění, ale koruna vítězství. Dlouho trvalo hrozné rozsápání těla, ne však proto, aby otřáslo neochvějnou vírou, ale aby tím rychleji poslalo muže Boží¹ k Pánu.
     Přítomný dav pozoroval s obdivem nebeský zápas Boží a duchovní bitvu Kristovu; viděl, jak služebníci Boží pevně stáli a neochvějně mluvili, na duchu nezlomeni, plní božské síly, beze zbraní světských, ale vybavení důvěrou a výzbrojí víry. Chovali se v mukách statečněji než jejich mučitelé, a jejich zbité a rozdrásané údy přemohly bijící a drásající mučidla.
     Ani stále opakované zuřivé trýznění nemohlo udolat nepřemožitelnou víru, ačkoli při roztrhaných vnitřnostech už nebyly mučeny údy Božích služebníků, ale jejich rány. Tekla krev, která hasila požár pronásledování, krev, jejíž slavné krůpěje zhášely plamen pekelného ohně. Jaká to byla podívaná Páně, vznešená a veliká, s jakým zalíbením hleděl Bůh na svého vojáka, který věrně plnil svou přísahu; tak to stojí v žalmech, kde nám říká a připomíná Duch Svatý: Je drahá v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni.² Drahocenná je tato smrt, neboť koupila nesmrtelnost za cenu vlastní krve a přijala od Boha odměnu za nejvyšší statečnost.
     Jak se Kristus přitom radoval, jak rád bojoval a vítězil ve svých služebnících. Vždyť on je ochránce víry, a těm, kdo věří, dává tolik, kolik se přijímající cítí schopen pojmout. Kristus byl přítomen při tom zápasu, neboť to byl jeho zápas, povzbuzoval a posiloval ty, kdo bojovali a hájili jeho jméno, a dodával jim odvahu. On pro nás zvítězil nad smrtí jednou provždy, a stále v nás nad ní dobývá vítězství.
     Jak je šťastná naše Církev, když jí božská blahosklonnost prokazuje takovou čest, že ji v dnešní době ozařuje slavná krev mučedníků. Předtím byla běloskvoucí svatým životem bratří, nyní je krví mučedníků nachově rudá. Mezi jejími květy nechybějí ani lilie ani růže. Ať nyní každý zápasí o to, aby dosáhl veliké slávy jedněch či druhých: věnce běloskvoucího za svůj život nebo nachově rudého za své utrpení.
     ¹ srov. 1 Tim 6, 11
     ² Žl 115 (116), 15

RESPONSORIUM

O. Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
V. Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, ať věrnost svatých mučedníků Ponciána a Hippolyta povzbuzuje naši lásku k tobě a upevňuje naši víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie