Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. duben 2026
Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka

Svatý Pius V., vlastním jménem Antonín Michael Ghislieri, se narodil v Boscu u Alessandrie 17. ledna 1504 v chudé rodině. V šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Studoval v Bologni a v roce 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Šestnáct let působil jako profesor teologie v Pavii. Byl magistrem noviců a převorem ve Vigevanu, Soncinu a Albě. Později byl jmenován inkvizitorem v Comu a Bergamu a od roku 1551 působil jako komisař inkvizice, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu v Itálii. V roce 1556 byl jmenován biskupem v Nepi a Sutri, o rok později kardinálem a 1560 biskupem v Mondovi. Nemálo se přičinil o zdárné ukončení Tridentského koncilu. 7. ledna 1566 byl zvolen papežem a přijal jméno Pius V. Věnoval se především uvádění reformních výnosů Tridentského koncilu do života. 11. dubna 1567 vyhlásil svatého Tomáše Akvinského učitelem Církve. Byl růžencovým papežem: vypracoval formu růžence a v následných bullách doporučoval růžencovou zbožnost. Modlitbou růžence vyprosil Evropě ochranu Panny Marie proti Turkům. Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky vyhlásil svátek Panny Marie Růžencové. I jako papež žil prostým způsobem života, v přísné askezi, byl mužem opravdové zbožnosti, který všechno řešil z hlediska nadpřirozeného cíle, jak byl zvyklý z kláštera. Zemřel 1. května 1572 v Římě. 22. května 1712 jej kanonizoval Klement XI. V roce 1588 byly jeho ostatky slavnostně přeneseny od sv. Petra do baziliky Santa Maria Maggiore.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Slyš, Bože Všemohoucí, nás,
když pokorně tě prosíme
a otce Pia slavného
zde uctíváme v modlitbách.

Podivuhodnými skutky
zde září a také ctnostmi;
svítilnou stal se pro všechny,
kdo v domě tvém přebývají.

On živoucí byl obětí
na stolci Petra nejvyšším,
trest na sebe vzal za hříchy,
označen kříže znamením.

Stal se tak, Kriste, slávou tvou
i stále živým vítězstvím;
nám dopřej s jeho pomocí
k života dojít radosti.

Ježíši, tobě chvála buď
za rozmanité milosti;
až skončí tato světa pouť,
dej svatým věčné radosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ^15.5viděl jsem, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, ⁶a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. ⁷A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. ⁸A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.
     ^16.1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“
     ²Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.
     ³Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.
     ⁴Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. ⁵A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a  který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. ⁶Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to! ⁷A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“
     ⁸Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem ⁹a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.
     ¹⁰Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka; ¹¹rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.
     ¹²Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
     ¹³Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – ¹⁴to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.
     ¹⁵„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“
     ¹⁶Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.
     ¹⁷Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! ¹⁹Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. ²⁰Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. ²¹Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

RESPONSORIUM

O. Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.
V. Až budou lidé říkat: Je pokoj a bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu

     Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
     Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.¹ Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten, kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
     Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle² Ale o Kristu je řečeno: Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.³ Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům. Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové: Dám vám pastýře podle svého srdce.⁴
     Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném čísle: Já jsem pastýř dobrý, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
     Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.⁵ Je třeba vědět, že je rozdíl mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?⁶ Kdo tedy užívá stáda k tomu, aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo, když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.⁷
     Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
     Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.^{8
     1} Jan 10, 11
     ² Jan 1, 8
     ³ Jan 1, 9
     ⁴ Jer 3, 15
     ⁵ Jan 10, 11
     ⁶ Ez 34, 2
     ⁷ Gn 31, 40
     ⁸ 1 Jan 3, 16

RESPONSORIUM

O. Dbejte na celé stádce, ve kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, * abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
V. Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. * Abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.

Nebo:

Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia

     Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
     Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
     Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami, tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
     Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak, že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
     Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
     Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
     [Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
     Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
     Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné? Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
     Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich? I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje, ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
     A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]

RESPONSORIUM

O. V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, * z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
V. Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. * Z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie