lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. září 2025
Sv. Vincence z Paula, kněze, památka


Narodil se roku 1581 v malé vesnici Ranquines u Daxu v jihozápadní Francii. Po vysvěcení na kněze (1600) pokračoval ve studiu teologie a církevního práva, později působil v Paříži a od roku 1617 jako farář venkovské farnosti v lyonské diecézi. Tehdy začal organizovat svépomocnou péči o chudé zakládáním charitativních bratrstev a s několika horlivými kněžími konat lidové misie. V roce 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů, jejímž hlavním posláním bylo vzdělávání kandidátů kněžství. K zajištění trvalé péče o chudé a nemocné položil spolu se sv. Luisou de Marillac základy kongregace "Dcer křesťanské lásky" – vincentek (1633). Zemřel 27. IX. 1660 v převorství sv. Lazara v Paříži. V roce 1737 byl prohlášen za svatého a roku 1885 za patrona křesťanského charitativního díla.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

3 Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

I

1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

47, 1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu

     1Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí-voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. 2Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
    
3Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. 4Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, 5a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. 6Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
    
7Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. 8Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a  jeho voda je tím uzdravena. 9Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. 10Rybáři budou bydlet u moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. 11Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na dobývání soli.
    
12Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

RESPONSORIUM

Srov. Ez 47, 1.9; srov. Jan 4, 14

O. Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
V. Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Vincence z Paula

(Epist. 2546: Correspondance, Entretiens, Documents, ed. P. Coste, Paris 1920-1925, passim)

Služba chudým má přednost přede vším

     Chudé nemáme posuzovat podle toho, jak jsou oblečeni a upraveni navenek, ani podle toho, jakou se zdají mít duševní úroveň, neboť často mají způsoby drsné a neohrabané. Ale budete-li se dívat na chudé ve světle víry, poznáte, že zastupují Syna Božího, neboť on si zvolil chudobu. Když trpěl, téměř ztratil lidskou podobu, a pohani ho pokládali za blázna a pro židy byl pohoršením. Ale právě tím vším ukázal, že je hlasatelem radostné zvěsti chudým. Poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.1 I my tak máme smýšlet a stávat se Kristu podobnými v jednání, to znamená starat se o chudé, těšit je, pomáhat jim, svěřovat je Bohu modlitbou.
     Kristus se chtěl narodit chudý, vybral si za učedníky chudé a sám se stal služebníkem chudých, měl účast na jejich postavení a prohlásil přímo, že cokoli by se udělalo chudým dobrého nebo zlého, bude posuzovat tak, jako by se to udělalo jemu. A když Bůh miluje chudé, miluje i ty, kdo je mají rádi. Neboť když někdo někoho miluje, zahrnuje láskou i jeho přátele a služebníky. Proto i my doufáme, že nás bude Bůh milovat kvůli chudým. Navštěvujme je tedy, snažme se chápat chudé a ubohé2 a prožívejme s nimi jejich bolesti, abychom smýšleli jako Apoštol, když říká: Pro všechny jsem se stal vším.3 Snažme se proto s pochopením pro starosti a bídu bližních prosit Boha, aby nám dal pravého ducha milosrdenství a slitování, aby jím naplnil naše srdce a aby ho v nás uchoval.
     Služba chudým má přednost přede vším a je třeba ji konat bezodkladně. Je-li tedy nutné v době modlitby zanést někomu lék nebo poskytnout pomoc, jděte tam s klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostí nebo výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba Bohu, aby se pro něj vykonala jiná.
     A tak zanecháte-li modlitby, abyste posloužili nějakému chudákovi, vězte, že jste tím prokázali službu Bohu. Vždyť láska je víc než všechna pravidla, a právě k ní má všechno směřovat. Láska je velká paní, a proto se musí dělat to, co ona poručí. Dejme se tedy s novým odhodláním do služby chudým a vyhledávejme zvláště ty nejopuštěnější, neboť právě oni jsou nám dáni, abychom péčí o ně sloužili našemu Pánu a Mistru.

     1 Lk 4, 18
     2 srov. Žl 40 (41), 2
     3 1 Kor 9, 22

RESPONSORIUM

1 Kor 9 19.22; Job 29, 15-16

O. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech. U slabých jsem se stal slabým. * Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.
V. Byl jsem okem slepému, a nohama chromému. Byl jsem otcem chudých. * Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys naplnil svatého Vincence apoštolskou horlivostí a povolals ho, aby se staral o potřeby chudých a pečoval o vzdělání a výchovu kněží; pomáhej i nám, ať také my využíváme schopností, kterés nám dal, a jsme připraveni pomáhat těm, kdo potřebují naší pomoci. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie