Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. leden 2025
Pro OP: Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze, nezávazná památka

Patří mezi čelné představitele německé dominikánské mystiky. Narodil se nedaleko Kostnice. Studoval v Kolíně nad Rýnem pod vedením Mistra Eckharta, který jej výrazně ovlivnil. Po návratu do Kostnice byl jmenován lektorem kláštera. Pro své sympatie k Mistru Eckhartovi byl však této funkce zbaven a tím se mu uzavřela cesta k dalším studiím a vědecké činnosti. Začal se cele věnovat apoštolské službě. Jako putující kazatel procházel téměř celou Německou provincií. Velkou péči věnoval zvláště klášterům mnišek, které se pod jeho vedením staly středisky porýnské mystiky. V několika klášterech působil jako převor. Právě v této funkci se stal obětí lží a pomluv. Ztratil dobré jméno i důvěru svých představených a přátel. Z Kostnice byl přeložen do Ulmu, kde 25. ledna 1366 zemřel. V šestnáctém století byl kostel s klášterem zbořen, a tak se jeho hrob ztratil. Kult blahoslaveného Jindřicha potvrdil 22. dubna 1831 Řehoř XVI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Pamatuj, nezapomeň, jak jsi rozlítil Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až do svého příchodu na toto místo jste byli vůči Hospodinu vzpurní. Rozlítili jste Hospodina na Chorebu. Hospodin se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil. A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna slova, která k vám Hospodin mluvil na hoře z prostředku ohně v den shromáždění.
     Po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí mi Hospodin dal obě kamenné desky, desky smlouvy. A Hospodin mi řekl: ‚Vstaň a rychle odtud sestup, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, se vrhá do zkázy. Brzo sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal, udělali si slitou modlu.‘ Dále mi Hospodin řekl: ‚Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný. Nech mě, já je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, z tebe učiním národ zdatnější a početnější než jsou oni.‘
     Obrátil jsem se a sestoupil z hory, zatímco hora planula ohněm. Obě desky smlouvy jsem nesl v rukou. Tu jsem spatřil, jak jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu. Udělali jste si býčka, slitou modlu! Brzo jste sešli z cesty, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je a před vašimi zraky je roztříštil. Pak jsem se vrhl před Hospodinem k zemi jako poprvé a ležel jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil, pro všechen váš hřích, kterým jste zhřešili, když jste se dopustili toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jste ho urazili. Obával jsem se hněvu a rozhořčení, jímž se Hospodin proti vám rozlítil, aby vás vyhladil. A Hospodin mě vyslyšel i  tentokrát.
     Hospodin se velmi rozhněval i na Áróna a chtěl ho zahladit. V oné době jsem se proto modlil i za Áróna. A váš hříšný výtvor, který jste udělali, toho býčka, jsem vzal a spálil v ohni, roztloukl jsem jej a rozemlel jsem jej nadobro až na jemný prach; prach z něho jsem vsypal do potoka, který stéká z hory.
     Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí.
     Modlil jsem se k Hospodinu: Pane, Hospodine, neuvaluj zkázu na svůj lid, na své dědictví, které jsi vykoupil svou velikou mocí a vyvedl z Egypta pevnou rukou. Rozpomeň se na své služebníky, na Abraháma, Izáka a Jakuba, a nepřihlížej k  zatvrzelosti tohoto lidu, k jeho zvůli a hříchu, aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘ Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví, které jsi vyvedl svou velikou silou a vztaženou paží.“

RESPONSORIUM

O. Mojžíš řekl: Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, kterým jsi přísahal: Celou tuto zemi dám vašemu potomstvu. * Hospodin se nad nimi slitoval a  nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.
V. Hospodin pravil Mojžíšovi: Našel jsi u mne milost a já tě znám jménem. * Hospodin se nad nimi slitoval a  nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O věčné moudrosti“ od blahoslaveného Jindřicha Susa

     Služebník: Věčná moudrosti, kdyby moje duše směla na okamžik nahlédnout do tajemné svatyně tvého božského ústraní, chtěl bych se ještě více zeptat na lásku, a sice takto: „Pane, ty jsi hlubiny své neproniknutelné lásky natolik vylil ve svém láskyplném utrpení, že bych rád věděl, zda nechceš dát ještě více znamení své lásky.“
     Věčná moudrost: Znamení mé nezměrné lásky jsou nesčetná jako hvězdy na nebi.
     Služebník: Můj důvěrně milý, můj láskyplný, drahý, vyvolený Pane, viz, jak má duše dychtí po tvé lásce. Obrať svou božskou tvář ke mně, svému zavrženému tvoru. Pohleď, jak ve mně všechno chřadne a mizí, s výjimkou jedinečného pokladu tvé vroucně žádoucí lásky. Řekni mi více o tomto vznešeném a skrytém pokladu. Ty víš, Pane, že pro lásku platí, že jí nic od milovaného nedostačuje; čím více obdržela, tím více dychtí a vyznává přitom svou nedostatečnost: to vyplývá z nesmírné moci lásky. Řekni mi tedy, lahodná moudrosti, jaké je největší a nejkrásnější znamení tvé lásky, které jsi nám kdy dal v tebou přijatém lidství, kromě bezedného znamení lásky v tvé hořké smrti?
     Věčná moudrost: Teď mi odpověz jednu otázku: Čeho si nejvíce cení na milovaném mezi všemi milovanými věcmi srdce plné náklonnosti?
     Služebník: Nakolik tomu rozumím, ničeho více než samotného milovaného a jeho láskyplné přítomnosti.
     Věčná moudrost: Tak jest. A aby těm, které miluji, nescházelo nic, co patří k pravé lásce, nutkala mě má hluboká náklonnost k nim, že když jsem chtěl odejít hořkou smrtí z tohoto světa a vrátit se k svému Otci – předvídal jsem totiž nouzi, kterou po mně bude mít každé toužící srdce – daroval jsem svým učedníkům při Poslední večeři sebe sama a svou láskyhodnou přítomnost; a to stále činím každého dne pro své vyvolené.
     Služebník: Pohleď nyní, milý Pane, na touhu mého srdce: Nikdy nebyl žádný král nebo císař přijat s takovou úctou, nikdy nebyl žádný z dálky přicházející host objat s takovou náklonností, nikdy nebyl žádný ženich tak krásně a něžně uveden do domu a tak výtečně obsloužen, jako chce má duše přijmout tebe, nejmilejší hoste mého srdce, nejmilejší choti mé duše. Proto mě, Pane, pouč, jak se mám k tobě chovat, jak tě mám znamenitě a co nejvíce láskyplně přijmout.
     Věčná moudrost: Máš mě přijmout se vší úctou, zakusit s pokorou a uchovat u sebe s pevností, obejmout mě s láskou nevěsty a mít mě před očima v mé božské nádheře; duchovní touha a nynější zbožnost tě mají ke mně vést více než pouhý zvyk. Duše, která mne chce ve skryté cele odloučeného života vnitřně pocítit a líbezně zakusit, musí být nejprve očištěna od nectností a ozdobena ctnostmi.

RESPONSORIUM

O. Zátopy vod nemohou uhasit lásku * a proudy řek ji neodplaví.
V. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. * A proudy řek ji neodplaví.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal blahoslaveného Jindřicha, aby následoval tvého Syna a podivuhodně se proslavil umrtvováním těla; uděl nám, ať i my následujeme ukřižovaného Krista a vždy se těšíme z jeho útěchy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie