Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. září 2024
Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka

Alfons Navarreta se narodil roku 1571 ve Španělsku. Vstoupil zde do řádu a přijal kněžské svěcení. V roce 1598 byl vyslán na misie na Filipíny. V roce 1610 se vrátil do Evropy a 1611 odjel do Japonska, kde zastával oficium provinčního vikáře. V letech 1614 až 1643 probíhalo v Omuře a Nagasaki pronásledování křesťanů, při němž zahynulo 205 mučedníků. Bylo mezi nimi jedenáct dominikánských kněží a sedm řeholníků z Evropy a osmnáct mužů a žen z Japonska, kteří také náleželi k řádu – novicové, bratři spolupracovníci a terciáři, a dále šedesát tři členů bratrstva Posvátného růžence. Alfons dodával odvahu pronásledovaným křesťanům, zastával se jich před králem a veřejně chodil v hábitu. Cestou do Omury, kde chtěl pomáhat křesťanům v nouzi, byl zajat a uvězněn. Zemřel po krutém mučení 1. června 1617. V letech 1633–1637 podstoupilo v Nagasaki v Japonsku mučednickou smrt 16 mučedníků, z nichž byla většina spojena s dominikánskou rodinou: devět kněží, dva bratři spolupracovníci a tři laici. Mezi nimi byl i Vavřinec Ruiz, otec rodiny původem z Manily, který se tak stal prvomučedníkem církve na Filipínách.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.

To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

IV

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R. Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ¹⁵Hospodin mě oslovil: ¹⁶„Nyní ty, synu člověka, vezmi si kus dřeva a napiš na něj: Juda a Izraelovi synové, jeho druzi. ¹⁷Pak si vezmi druhé dřevo a napiš na něj: Josef, Efraimovo dřevo a celý Izraelův dům, jeho druzi.
     Pak spoj jedno dřevo s druhým a budou v tvé ruce jedním kusem. ¹⁸Když se tě pak zeptají synové tvého lidu: ‚Nechtěl bys říci, co nám tím chceš oznámit?‘ – ¹⁹tu jim odpověz: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, vezmu Josefovo dřevo, které je v ruce Efraimově a izraelských kmenů s ním spolčených, a přidám ho k  Judovu dřevu, spojím ho v jedno dřevo a budou jedním kusem v mé ruce.
     ²⁰Kusy dřeva, na které jsi psal, budeš držet před nimi ve své ruce ²¹a řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, vezmu izraelské syny z národů, ke kterým šli, a shromáždím je ze všech stran a přivedu je do jejich vlasti. ²²Udělám z nich jeden národ na zemi, na izraelských horách; všichni budou mít jednoho krále, nebudou již dvěma národy, nebudou již rozděleni na dvě království. ²³Už se neposkvrní svými modlami a bůžky, všemi svými hanebnostmi; a až je vysvobodím ze všech jejich nevěrností, kterými se prohřešili, očistím je a budou mým lidem a já budu jejich Bohem.
     ²⁴Můj služebník David jim všem bude králem a jediným pastýřem; budou následovat má nařízení, mé zákony budou zachovávat a plnit. ²⁵Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jakubovi, kterou obývali jejich otcové. Budou na ní bydlet oni i jejich synové, i synové jejich synů navždy; David, můj služebník, bude navěky jejich vladařem.
     ²⁶Uzavřu s nimi smlouvu pokoje: bude to věčná smlouva: požehnám je a rozmnožím, navěky zbuduji svou svatyni u nich. ²⁷Můj příbytek bude mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Tak poznají národy, že já jsem Hospodin, který posvěcuje Izraele, když má svatyně bude navěky mezi nimi.“

RESPONSORIUM

O. Hle, vezmu izraelské syny, shromáždím je ze všech stran a udělám z nich jeden národ. * A bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
V. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. * A bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z dopisu sv. kněze a mučedníka Dominika Ibaňeze de Erquicia vlasnímu otci

     […] Nejmilejší otče, trochu Ti bude útěchou můj dopis, když jinak Tě nemohu potěšit ani Ti ukázat své synovské srdce. Ani Ti nemohu jinak pomáhat než před Bohem. To také neopomíjím ve svých ubohých modlitbách a v oběti mše svaté: Ať žijeme nebo umíráme. Totéž činím pro všechny příbuzné a pro všechen tento lid. Vyprošuji jim všechno dobré.
     Před osmi lety jsem opustil Filipíny a přesunul se do Japonska. Zde už dvacet let zuřilo pronásledování křesťanů. V té době bylo umučeno mnoho řeholníků i laiků. A den ze dne je toto pronásledování sveřepější, takže se hlavně v těchto dvou letech nedá vylíčit. Loni na konci měsíce července přišel do města, kde se nyní zdržuji, ukrutný prefekt, který obsadil na souši i na moři všechny únikové cesty, aby nikdo nemohl utéci. Začal křesťany tak krutě trýznit, že jich velmi mnoho přivedl k pádu, takže opustili víru v Krista […].
     Když tato bouře poněkud utichla, snažili se pochytat řeholníky. My jsme se oblékli do šatů domorodců a schováváme se každý jinde. Kdo objeví řeholníky, tomu vyplatí odměnu. Tak tedy 20. listopadu dopadli na hoře jistého řeholníka z řádu svatého Augustina a po třech dnech chytili v tomto městě kněze z Tovaryšstva Ježíšova, rodáka z této země. Byl chycen tak blízko místa, kde jsem byl já, že jsem o šesté hodině uprchl v přestrojení z domu a svěřil se Boží prozřetelnosti […].
     V příštím měsíci květnu zajali laického bratra z řádu svatého Františka. Takže nyní bylo chyceno pět řeholníků spolu se vším lidem. Skoro 400 osob se stalo mučedníky. V minulém měsíci byli mnozí zaživa upáleni a asi třicet jich bylo rozřezáno bambusovou pilou. Krutá jsou muka, kterými se snaží ubožáky přinutit k odpadu od víry. Některé pozvolna vaří ve vřelé vodě, kterou jim lijí na hlavu spolu se sírou, smolou, olejem a jinými věcmi, jež zvětšují trýzeň. Jiné pověsí na kříž, jiné potápějí do vody, aby zmrzli, jiné zahrabou do půli těla do země a pozvolna je řežou bambusovou pilou, takže se muka protáhnou na sedm nebo osm dní. Řeholníky dosud nemučí jinak, než že je zaživa pálí dřevem, které je položeno opodál, takže nejsou přímo v plamenech a umírají pomalu.
     Nyní se dostávám do nebezpečí, které je největší z tohoto pronásledování. Tuším už, že tento dopis je poslední, který napíšu. Jednejme tedy tak, můj nejmilejší otče, abychom se v nebi viděli na věky a nemuseli se už bát žádného odloučení. Nestarejme se o tento svět, protože je pro nás vyhnanstvím a odděluje nás od Boha, který je všechno naše dobro! Totéž říkám své vřele milované sestře, aby nezapomínala modlit se za mne k Bohu. Pozdravuji všechny příbuzné a známé. Ať tě náš Pán zachová pro věčnou vlast!

RESPONSORIUM

O. Zvítězili Beránkovou krví a svědectvím svého mučednictví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. * Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte.
V. Vytrpěli krátkou bolest a mají účast na věčném životě podle Božího slibu. * Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte.

Nebo:

Z buly blahoslaveného Pia IX.

     Církev byla už od začátku zavlažována krví mučedníků. Ale ani později nepřestala nikdy přinášet obdivuhodné příklady statečnosti, neboť tyrani si vymýšleli nové způsoby mučení, aby otřásli pevností Kristových vojínů, a takto zvětšili koruny a palmy hrdinných bohatýrů, kteří se stali věčnou ozdobou církve. Dělo se to nikoli bez moudrého úradku Boží prozřetelnosti. Bylo zcela zjevné, že při tvrdém zápasu byl přítomen původce naší víry Ježíš Kristus, který, jak píše svatý Cyprián, „sešikoval a povzbudil bojovníky a obhájce svého jména, on bojoval a zvítězil ve svých služebnících“.
     Již od roku 1617 až do roku 1632 bylo Japonsko úrodné na mučedníky. Vypukla bouře ukrutného pronásledování proti Kristovu náboženství, které tam bylo šťastně zaneseno hlasateli evangelia. Japonský císař Taikosama vzplanul neslýchanou zuřivostí a chtěl tam úplně vyhladit křesťanské jméno. Roku 1597 dal 26 neohrožených obhájců víry ukřižovat a jeho nástupci ve vládě nejenže závodili s jeho krutostí a zběsilostí, ale ještě ho daleko předčili. Byl totiž vydán zákon, aby byl zatčen každý, kdo by pomáhal křesťanům, a zejména kněžím. Měl být potrestán vyhnanstvím, zabavením majetku, ano i stětím. Kříže, oltáře, chrámy a jakékoli připomínky přesvatého náboženství měly být na příkaz zmocněnce rozházeny a zničeny. Aby vyzkoušeli pevnost víry křesťanů, sáhli k nejvybranějšímu mučení, takže se člověk hrozí, má-li na to jen vzpomenout, nebo o tom mluvit. Některým visícím na kříži byl mečem proboden bok, jiní byli pověšeni na kříž hlavou dolů, velmi mnoho jich bylo ošklivě roztrháno a byly jim uřezány údy, mnozí byli páleni pomalým ohněm, nemálo jich bylo ponořeno do vody se sírou nebo do ledové vody a tam zahynuli přeukrutnými dlouhotrvajícími mukami. Posléze jiní byli mučeni hladem, žízní, mrskáním a špinavým žalářem, až nakonec vysíleni zaměnili tento smrtelný život za nesmrtelný a blažený.
     Tak ukrutná muka trpěli s povzneseným a radostným duchem a tím napodobili sílu prvních mučedníků církve. „Stáli totiž“ – abychom užili slova svatého Cypriána – „silnější než jejich mučitelé a přeukrutné dlouhotrvající týrání nemohlo zdolat jejich nezdolnou víru.“ A nejen kněží a hlasatelé evangelia vytrvali v zápase odvážně a pevně, ale byli to i lidé obojího pohlaví, jakéhokoli stavu a věku, slovutná knížata a muži z královské krve, vznešené matrony, něžné panny, starci sešlí věkem, jinoši i čtyřletí hoši a dívky, takže tak neslýchaná síla a vytrvalost se musí připisovat jen pomoci nebeské milosti.
     Víc než tisíc je těch, kteří za onoho dlouhého, mnohaletého zápasu potvrdili křesťanskou víru prolitím krve, ale o těchto lidech se dalo jen pramálo vypátrat apoštolskou autoritou. Neboť ačkoli se tolik běsnilo proti křesťanům, byly pořízeny záznamy o vyšetřování jenom ve Španělsku, v Manile na Filipínách a v Macau v Číně. Nicméně bylo vyslechnuto velice mnoho věrohodných svědků a ti vypověděli to, z čeho je zjevné opravdové mučednictví dvou set a pěti hrdinů.
     V tomto slavném šiku mučedníků náleží mnoho kněží i laiků k řeholnímu řádu bratří kazatelů svatého Dominika. Mezi nimi vynikají Alfons Navarreta, Alois Flores, Angelus Orsucci, František de Morales, Alfons de Mena a Dominik Castellet; mnohými se může chlubit řád bratří Menších svatého Františka; z mnoha svých příslušníků se raduje řeholní řád poustevníků svatého Augustina, a konečně je ozdobeno palmami svých mučedníků i Tovaryšstvo Ježíšovo. Následují jako jejich spolumučedníci světští mužové a jejich manželky a děti.
     Jména mučedníků uvede seznam přiložený k tomuto dopisu.
     Po smrti spravedlivých, která je drahocenná v Božích očích a která, jak napsal týž svatý Cyprián, „koupila si nesmrtelnost za cenu krve a přijala korunu za dovršenou ctnost“, začala se hned sepisovat akta potřebná k poznání kauzy.

RESPONSORIUM

O. Moji svatí, kteří jste bojovali v tomto světě, * já vám dám odměnu za vaši námahu.
V. Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království. * Já vám dám odměnu za vaši námahu.

Nebo:

Z listu blahoslaveného Alfonse Navarrety bratřím kazatelům v Japonsku a bratra Melchiora Manzana, filipínského provinciála, u příležitosti mučednictví bratra Tomáše Zumarragy

     Milí otcové, ať je Ježíš ve vašich duších a ať vám dá svého svatého Ducha. Už vidíte, jak tato obec křesťanů pozvolna zaniká. Je nutné dávat těmto křesťanům dobrý příklad; proto vás prosím z lásky k našemu dobrému Ježíši, hleďte, abyste byli opravdovými syny našeho svatého otce Dominika. Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími. Já jdu do Omury zpovídat a potěšit tamní křesťany, protože nadešel vhodný čas, kdy budou více povzbuzeni čerstvou krví mučedníků. Dej Bůh, aby má cesta byla trochu užitečná!
     A protože by se mohlo stát, že mě vsadí do vězení, nechávám na svém místě otce Františka Moralese, a kdyby mi náhodou vzali život, můžete jmenovat provinčního vikáře, který by vás řídil, jak to určují stanovy. Z lásky k Bohu odpusťte mi špatné příklady, které jsem vám snad dal, ať jako podřízený, ať jako představený. Pán Bůh ať zůstává s vámi: já vás nosím ve svém srdci a vy na mne pamatujte ve svých modlitbách a obětech. Vroucně vás prosím, podporujte Pavlovu manželku a její dítě a pomáhejte jim, protože on jde se mnou pomáhat křesťanům a mohlo by se stát, že ho to přivede k mučednictví. Velmi vám doporučuji, abyste se starali o děti.
     V den přenesení našeho svatého otce Dominika 24. května 1617. Br. Alfons Navarreta, vikář.
     Pokud jde o bratra Tomáše Zumarragu, kdybych měl o něm mluvit, jak to žádají jeho ctnosti, bylo by zapotřebí dlouhého pojednání, a ne krátké zprávy… Byl poslán svatou poslušností do japonského království. Vydal tam bohaté ovoce, protože velmi elegantně a uhlazeně používal jazyk oné země. Velmi horlivě podporoval onu křesťanskou obec, byl jako druhý prorok Mojžíš, milý Bohu i lidem. Na sebe byl velice přísný. Neměl ani lůžko ani jiné šaty než ty, které obyčejně nosil, protože chtěl žít jako opravdový chuďas. Spal vždycky oblečený a to není malé pokání. Tak málo dbal na sebe a tak málo si cenil své osoby, že nikdy nepřijal žádnou hodnost. Žil v japonském království víc než dvacet let a pracoval na jeho obrácení a na šíření svatého evangelia. Touto činností se zabýval, když ho zatkli strážci spravedlnosti. Zůstal ve vězení pět let a přitom tam uplatňoval všechny možné ctnosti: posty, bičování, modlitbu, a tím si získal mučednickou korunu.

RESPONSORIUM

O. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. * Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
V. Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všechno překonat a obstát. * Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, kázáním blahoslaveného mučedníka Dominika a jeho druhů jsi přivedl národy Dálného východu k poznání tvého jednorozeného Syna; pokorně tě prosíme: na jejich přímluvu upevni víru těch, které svým kázáním přivedli ke Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie