lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. srpen 2024
Pro OP: Sv. Růženy z Limy, panny, terciářky, památka


Narodila se v Limě 29. dubna 1586. Při křtu dostala jméno Izabela, ale pro její krásu jí všichni říkali Rosa – Růžena. Její otec byl španělský důstojník a posléze se stal ředitelem stříbrných dolů, ve kterých pracovali indiáni a černoši. Citlivá Růžena viděla bídu dělníků v dolech. Snažila se jim pomáhat, jak jen mohla. Především si ale uvědomovala nespravedlnost a vinu bílých obyvatel, mezi které patřila i ona. Cítila nutnost nabídnout se Bohu jako smírná oběť za všechno zlo, které dobyvatelé Ameriky způsobili jejím původním obyvatelům. Od raného mládí se snažila žít intenzivním duchovním životem. Toužila vstoupit do kláštera, ale rodiče jí v tom bránili. Vymohla si alespoň možnost žít jako poustevnice ve zvláštním domku v zahradě svých rodičů. Ve dvaceti letech vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a za svou patronku si zvolila svatou Kateřinu Sienskou. Jako členka třetího řádu ještě zintenzivnila své posty a umrtvování. Zemřela 24. srpna 1617. Její tělo bylo pohřbeno v klášterním kostele sv. Dominika. Po osmnácti měsících bylo nalezeno neporušené. Kanonizoval ji 12. dubna 1671 Klement X. a krátce nato byla vyhlášena patronkou Peru, Filipín a celé Ameriky.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Národy všechny jásejte,
snášejte růže ze zahrad,
Růženě chválu zpívejte
z východu slunce na západ.

Od prsu takřka matčina
dotčena dary milosti
a plna Boha nadšená
zjednává duchu vítězství.

Nevinné údy mučila,
rozličný způsob volila,
čelenku z ostnů stočila,
žlučí si jídlo polila.

Kajícnost už ji nebolí,
odměny štědré dochází,
již novou píseň hlaholí
všude Beránka provází.

Dárci všech těchto milostí
buď chvála s neustálou ctí,
vše Trojí Jeden s moudrostí
řídí přes čas do věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,

3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.

4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.

5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.

6 Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."

8 Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.

9 Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

10     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.

12 V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.

14 Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!

15 Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      16 Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.

18 Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.

19 On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

20 Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

21 Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30, 1-18
Marnost smluv uzavřených s jinými národy

1Běda buřičským synům – praví Hospodin.
Strojíte plány, ale ne moje,
uzavíráte smlouvy, ale ne v mém duchu,
a tak hromadíte hřích na hřích.
2Odcházíte a sestupujete do Egypta
-neptáte se však mých úst-
hledáte ochranu u faraóna,
utíkáte se do stínu Egypta
3Faraónova ochrana vám bude k hanbě,
útěk do stínu Egypta k potupě.
4I když jsou jeho knížata v Soanu
a jeho poslové odešli do Chanes,
5všichni se zklamou
v národě, který jim neprospěje;
není k prospěchu ani k užitku,
ale k potupě a k hanbě.“

6Výrok o soumarech v Negebu:
Zemí soužení a tísně,
zemí lvic a řvoucích lvů,
zmijí a okřídlených draků
nesou na hřbetech oslů své bohatství,
na hrbech velbloudů své poklady
národu, který jim neprospěje
7Pomoc Egypta je jalová a marná.
Proto jsem ho nazval: „Obluda v klidu“.

8Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,
vryj to jako nápis,
aby to bylo pro příští dobu,
na svědectví provždy.
9Neboť je to vzpurný lid,
prolhaní synové,
synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.
10Říkají vidoucím: Nemějte vidění!“
a věštcům: „Nevěštěte nám,
co je správné;
Mluvte o tom, co se nám líbí,
mějte vidění klamná!
11Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,
dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“

12Proto tak mluví Svatý Izraele:
„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,
že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost
a na ně se spoléhali,
13za to pro vás bude tato nepravost
jako trhlina, hrozící pádem
a provalující se ve vysoké zdi,
která se náhle, znenadání zhroutí.
14Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita
hrnčířská nádoba,
že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,
kterou by se vzal ohníček z ohniště
nebo kterou by se z cisterny nabrala voda.“

15Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:
„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni.
v pokoji a důvěře je vaše síla.“
Vy však jste nechtěli
16a řekli jste:
„Nikoli! Na koních utečeme!“
– proto také budete utíkat!
„Vsedneme na rychlé oře!“
-proto také rychlí budou vaši stihatelé!

17Tisíc vás se zděsí hrozby jediného
a před hrozbou pěti utečete všichni,
až zůstanete sami
jako žerď na vrcholu hory
a jako korouhev na pahorku!
18A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,
a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,
neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;
šťastni jsou všichni, kdo doufají v něho!

RESPONSORIUM

Iz 30, 15.18

O. Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; * v pokoji a důvěře je vaše síla.
V. Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho * V pokoji a důvěře je vaše síla.

DRUHÉ ČTENÍ

Z akt kanonizačního procesu svaté Růženy z Limy

(Cf. Breve ristretto della vita meravigliosa della Ven. Serva di Dio Suor Rosa di S. Maria… cavato da processi per la sua Canonizzazione dal P. Maestro F. Giov. Domenico Lioni… in Roma per N. A. Tinassi, 1665, str. 63–65; 123–125; 174; 179–182)

Svatá Růžena, opravdová žákyně svatého otce Dominika

     Pro Růženu od Matky Boží byly všechny věci příležitostí, aby chválila Stvořitele. Každá myšlenka jí byla podnětem, aby povznesla mysl k Bohu, a mnoho lidí chtěla učit tajům vnitřní modlitby. Stejně jako sama živila svou duši četbou dobrých autorů, tak také rozšiřovala ve veřejnosti duchovní knihy a nabádala kněze, aby se ze všech sil snažili vzbuzovat v kajícnících a posluchačích lásku k modlitbě. Nelze vylíčit její zbožnou úctu k mariánskému růženci, ve kterém je spojena modlitba vnitřní i ústní. Měla za to, že každý křesťan má hlásat růženec slovem a má ho mít vrytý v srdci.
     Protikladem sladkosti, jakou jí dávala Boží láska zakoušet v modlitbě, byla hořkost, která pocházela z poznání zla a hříchu. Zvláště ji dojímalo, když byla tupena Církev. Tehdy planula horlivostí a její jazyk neznal překážek – i když její výtky byly často spíš laskavým a  prosebným domlouváním. Všichni žasli, že panna, která vždy mlčela před těmi, kdo ji osočovali, tak živě reagovala na sebelehčí urážku Boha.
     Ústřední místo v jejím životě zaujímala láska k Ježíši ve svátosti Eucharistie. Ve dnech slavnostní adorace Nejsvětější Svátosti setrvávala po mnoho hodin bez hnutí v modlitbě.
     Svírala ji bolest při pomyšlení na duše, které se netěší z daru víry, a hlavně na ty, které v rozsáhlých krajích Ameriky zůstávají v zajetí modloslužby. Měla s nimi soustrast a ustavičně na ně myslela. Toužila strhnout všechny přehrady a jako na perutích mysli zalétnout k nim, aby jim přinesla světlo a spásu. Sama by se chtěla stát kamenem a vápnem, aby mohla všem uzavřít dveře do pekla.
     Když mluvila s řeholními osobami, zejména s bratry kazateli, mocně je pobízela hlasem, z kterého sálal žár jejího srdce, aby celou svou bytostí usilovali o obrácení duší. Těžce nesla, že se příliš oddávali studiím čistě teoretickým, a říkala, že by byla raději, kdyby pot, bdění, námahy a těžkosti, nutné k nabytí teoretického vědění, vynakládali na studium, tolik potřebné k zanícení vůle pro lásku k Bohu.
     Bolelo ji, že se jako žena nesmí věnovat tomu, co si toužebně přála: apoštolskému úkolu hlásání evangelia nevěřícím. Aby svého zpovědníka nadchla pro tuto svatou věc, nabídla mu, že mu přenechá polovinu svých zásluh, aby měla podíl na plodech jeho apoštolátu. Pomýšlela také na to – a jistě by to byla provedla, kdyby jí v tom nezabránila smrt – že přijme za vlastního nějakého chlapce, který ztratil rodiče a je opuštěný, a že ho bude živit ze svých prostředků a z almužen některých lidí, v naději, že za vedení Boží milosti bude vysvěcen na kněze a se věnovat rozšiřování víry mezi nevěřícími.

RESPONSORIUM

Srov. Jer 31, 3; Oz 2, 14.19–20

O. Hospodin miloval Růženu odvěkou láskou, proto ji přitahoval od dětství a uvedl ji na poušť ** a promlouval k jejímu srdci.
V. Zasnoubil si ji na věky, věrností a milosrdenstvím. * A promlouval k jejímu srdci.

Nebo:

Z listu svaté Růženy

(Ad medicum Castillo: edit. L. Getino, La Patrona de América, Madrid 1928, str. 54–55)

Poznejme Kristovu lásku přesahující všechno poznání

     Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“
     Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“
     Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 27–29; Žl 137 (138), 6

O. Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
V. Velký je Pán a k malým shlíží, na dálku rozezná pyšného. * Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys k sobě volal svatou Růženu s takovou láskou, že se zřekla všeho, co by ji od tebe mohlo vzdalovat, a rozhodla se žít v přísné kajícnosti; na její přímluvu ukazuj i nám cestu, která vede k tobě, abychom došli k nevyčerpatelnému prameni radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie