Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. květen 2024
Sv. Augustina z Canterbury, biskupa, nezávazná památka

Byl benediktinem v opatství sv. Ondřeje v Římě. Papež Řehoř Veliký ho poslal, aby spolu s dalšími čtyřiceti mnichy hlásal evangelium v Anglii (597). Cestou byl ve Francii vysvěcen na biskupa. Kentský král Ethelbert mu postoupil poblíž Canterbury pahorek s pozemky na stavbu opatství a katedrály a přijal křest. Z prvních křesťanských století se tam do té doby udrželo křesťanství jen v hornatých oblastech Skotska a Walesu. Položil tedy základy organizační struktury Církve v Anglii a podle pokynů papeže dbal při šíření křesťanství místních zvyklostí. Podařilo se mu získat velkou část obyvatelstva a vychovat domácí kněze. Zemřel 26. V. kolem roku 605.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

     ¹Jednoho dne se Boží synové zase shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: ²„Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemi a potuloval jsem se po ní.“
     ³Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého. Dosud setrvává ve své bezúhonnosti, zbytečně jsi mě navedl, abych ho trápil.“ ⁴I odpověděl satan Hospodinu: „Kůži za kůži, všechno, co člověk má, dá za svůj život. ⁵Jen vztáhni svou ruku a dotkni se jeho kostí a masa a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ ⁶Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, je v tvé moci, jen jeho života ušetři!“
     ⁷Satan odešel od Hospodina a zasáhl Joba zhoubnými vředy od chodidla až po temeno hlavy. ⁸A Job si bral střepinu, aby se jí škrábal, když sedával na hromadě smetí.
     ⁹Jeho žena mu řekla: „Dosud se držíš té své bezúhonnosti? Proklej Boha a zemři!“ ¹⁰I řekl jí: „Mluvíš jako blázen! Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme?“ V tom ničem Job svými rty nezhřešil.
     ¹¹Tu uslyšeli tři Jobovi přátelé o celém tom velkém neštěstí, které ho stihlo, a proto přišel každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy. Smluvili se spolu, že ho přijdou potěšit a politovat. ¹²Již zdaleka ho uviděli, ale nepoznali ho. I dali se do hlasitého pláče, roztrhli svůj šat a posypali si hlavy popelem. ¹³Seděli u něho na zemi sedm dní a sedm nocí a nikdo mu ani slovo neřekl, neboť viděli, že jeho bolest je převeliká.

RESPONSORIUM

O. Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, zaryly se do mě tvoje šípy. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.
V. Všichni moji přátelé a druzi mému neštěstí se vysmívají. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Řehoře Velikého, papeže

     Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle,¹ neboť obilné zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek.² A ten, z jehož smrti žijeme, z jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni utrpení, pro jehož lásku hledáme v Británii bratry, které ani neznáme, a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali, ten nevládne jen v nebi.
     Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i tvým úsilím, bratře, se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s plným přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s nesmyslným strachem podroboval; že se s čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se duchem podřizuje božským přikázáním a roste v poznání; že se při modlitbě sklání až k zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne- li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný?³
     Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i teď, neboť koná v anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci. Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké radosti přináší i velikou obavu.
     Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v národě, který si vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s bázní radovat a s radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů k vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro jeho domýšlivost příležitostí k pádu.
     Musíme mít na mysli, jak se učedníci s radostí vrátili z hlásání evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu.⁴ Ihned však museli vyslechnout odpověď: Neradujte se z toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v nebi.^{5
     1} srov. Lk 2, 14
     ² srov. Jan 12, 24
     ³ Jan 5, 17
     ⁴ Lk 10, 17
     ⁵ Lk 10, 20

RESPONSORIUM

O. Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. * Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi, aleluja.
V. Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. * Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys přivedl kázáním svatého biskupa Augustina lid Anglie k světlu evangelia; prosíme tě, dej, ať příklad jeho apoštolského úsilí přináší v tvé Církvi trvalý užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie