Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
17. srpen 2023, Čtvrtek
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 19. týden
Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.
Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.
Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.
Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.
Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV
39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –
43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –
50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
53 Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
V.
Pane, u tebe je pramen žití.
R.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
Tak praví Hospodin:
4.14"Nyní se drásej, rozdrásaná dcero!
sevřeli nás obležením,
holí bijí do tváře
soudce Izraele!
5.1A ty, Betléme Efratský,
maličký jsi mezi judskými rody,
z tebe mi vyjde
ten, který bude vládcem v Izraeli;
jeho původ je od pradávna,
od věčnosti.
2Proto je Hospodin opustí
až do doby, kdy rodička porodí;
potom se zbytek jeho bratrů
vrátí k synům Izraele.
3Bude stát a pást v Hospodinově síle,
ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha,
oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země.
4On sám pak bude pokojem.
Jestliže Asyr vpadne do naší země,
jestliže bude šlapat v našich palácích,
postavíme proti němu sedm pastýřů,
osm vůdců lidu.
5Mečem spasou asyrskou zemi,
kopími zemi Nimrodovu.
Zachrání před Asyrem,
až vnikne do naší země,
až bude šlapat po našem území.
6Jakubův zbytek bude
uprostřed četných národů
jako rosa od Hospodina,
jako déšť na rostlinách,
který nečeká na člověka
a nic nedoufá od lidských synů.
7Jakubův zbytek bude mezi pohany,
uprostřed četných národů
jako lev mezi zvířaty lesa,
jako lvíče mezi stádem bravu:
sotva přijde, rozdupává a roztrhává
– zachránce není."
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Ze spisu „O životě a zázracích svatého Hyacinta“ od bratra Stanislava z Krakova
.
Lid, který chodil ve tmách, spatřil velké světlo.1 Když Stvořitel vesmíru tvořil na počátku nebe
a zemi, ponechal tmu nad propastí. Aby ji osvítil, řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo.1 Tímto stvořeným
světlem osvítil svět. Jako tedy osvítil temnoty světa, tak prostřednictvím blaženého Jacka jako
paprskem nového slunce zaplašil v Polsku temnoty hříchů a do srdcí Poláků vložil světlo víry. Proto se
již naplnilo, co dávno předtím předpověděl Izaiáš: Pohanský lid – totiž na pomezí Polska, který žil ve
tmě nevědomé mysli, spatřil velké světlo – to jest svatého Jacka, kazatele nauky o světle.
Když přichází denní světlo, ulevuje se nemocným, lidé se probouzejí ze spánku, ptáci zpívají a divá zvěř
prchá do svých skrýší. Tak také když svatý Dominik poslal do Polska svatého Jacka, Polákům se ulevilo
od neřestí, probudili se z nedbalostí, nadchli se pro nazírání na nebeské věci a byli vysvobozeni z moci
zlých duchů. Tak Poláci uviděli, jak jim vzchází nové světlo, radost, čest a sláva u všech národů.
Já, bratr Stanislav, krakovský lektor a nejnepatrnější z bratří kazatelů, jsem si vzal na starost
napsat stručně a pokorně něco o tomto světle, totiž o svatém Jackovi, ke chvále trojjediného Boha,
který stvořil všechny svaté a ozdobil je nevýslovným světlem, a také k povzbuzení lidu. Proto v tomto
krátkém a skromném díle zaznamenávám, co jsem se dozvěděl a pochopil ze sdělení věrohodných otců.
Oni to zase měli od svých předchůdců, kteří svatého Jacka osobně znali a s ním se stýkali.
Kristus, Král slávy, který je odleskem Boha Otce a podobou jeho podstaty, kéž dá vyrůst mému dílu
pod ochranou svatého Jacka! Neboť on žije a vládne s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
Lidově byl nazýván Jackem, spisovně Hyacintem. Jméno Hyacint pochází od květiny nebo od drahokamu.
Podle toho je pro něj dvojí výklad.
Především je hyacint rostlina s červeným květem. To se dobře hodí na blaženého Jacka, protože on
byl pokornou rostlinkou svým poslušným srdcem. Květem byl svou tělesnou zdrženlivostí a červený byl
dobrovolnou chudobou či nemajetností.
Za druhé má Hyacint jméno od drahokamu, protože září předáváním evangelijního učení. Byl
blankytně modrý svým svatým životem a byl velice pevný v šíření katolické víry. Takto je nám zjevný
smysl jeho jména.
1 Iz 9, 2
2 Gn 1, 3
RESPONSORIUM
Nebo:
Z listu blahoslaveného Humberta z Romans
Oznamuji vaší lásce, že mezi mnoha tužbami, které povstaly v mém srdci, když jsem převzal svěřený
mi úkol, na jedné mi zvláště záleží: aby službou našeho řádu byli schismatici povoláni zpátky do
jednoty církve a aby jméno Pána Ježíše Krista bylo přinášeno židům, Saracénům, pohanům, barbarům
a všem národům, abychom byli jeho svědky a nástrojem spásy pro všechny lidi až na konec země.
Provedení této věci však stojí v cestě dvě překážky.
Jednou je neznalost řečí. A sotva který bratr je ochoten se jim naučit! Mnozí dávají ve studiu přednost mnohostranné zvědavosti před užitečností.
Druhou překážkou je láska k rodné půdě. Její sladkost mnohé zapletla do svých osidel, protože
přirozenost v nich dosud nebyla přetvořena milostí, takže nechtějí odejít ze své země a od svého
příbuzenstva1 ani zapomenout na svůj lid.2 Chtějí žít a zemřít mezi svými příbuznými a známými. Nic
si nedělají z toho, že Spasitele nemohla mezi svými nalézt ani vlastní Matka.4
Vzchopte se, bratři povolaní Bohem, a podívejte se, zda se najde nějaký takový příklad u apoštolů! Což nebyli všichni Galilejci?5 A kdo z nich
zůstal v Galileji? Neodcestoval jeden do Indie, druhý do Etiopie, jiný do Asie a jiný do Acháje? A tak se všichni rozptýlili daleko široko
k různým národům a vydali světu ovoce, které nyní vidíme.
Chce-li někdo říci, že toto jsou těžké věci a že my slabí je nemůžeme napodobit,
běda nám, chceme-li být kazateli, a odchylujeme se od šlépějí takových kazatelů!
A ještě víc: což takhle mluvili naši první otcové, které všechny rozeslal náš svatý Otec, blažený Dominik, po světě, jak novice, tak ostatní?
Ať takovéto zbabělé smýšlení nevstoupí do našich srdcí, protože jsme vyvolení Boží. Spíše hleďme na své řeholní povolání
a na slavnou odměnu za ochotnou poslušnost a vystavme se všemu pro spásu duší a pro rozšíření
Spasitelovy slávy.
Najde někdo z vnuknutí Boží milosti v svém srdci a podle vůle představeného ochotu naučit se jazyku arabskému, hebrejskému, řeckému nebo jinému,
který může být užitečný pro spasitelné dílo v příhodný čas, je-li někdo ochoten vyjít mimo
území vlastního národa a jít do provincie Svaté země nebo do řecké nebo do jiných, které sousedí
s nevěřícími a které beze vší pochyby velice potřebují bratry připravené mnoho vytrpět pro řád,
pro víru a také pro spásu duší a pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, prosím ho a vyzývám, aby mi to
neopomněl napsat!
Vás všechny i jednotlivě poroučím přízni Spasitele a jeho přeslavné Matky, naší Orodovnice. Věříme,
že v těchto dnech byl řád zvlášť pod její ochranou a že mu velmi mnoho prospěla.
Dáno v Miláně na generální kapitule v roce 1255.
1 Sk 1, 8
2 Gn 12, 1
3 (Žl 44 (45), 11
4 Lk 2, 44
5 Sk 2, 7
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tvou milostí se svatý Hyacint stal vynikajícím kazatelem a přivedl mnoho lidí ke světlu pravdy;
prosíme, svou mocí v nás konej dobré skutky, které by lidi povzbuzovaly ke tvé oslavě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie