Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2023
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka

Narodil se kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie. Při křtu dostal jméno Guido. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie. Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominicim a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Guido dostal při vstupu jméno Jan. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů a pak přicházely další práce. V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV. a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února 1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy. Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 sv. Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona umělců, zvláště malířů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv

Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)

I

¹ Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
² Velebte Boha nade všemi bohy, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
³ Velebte Pána nade všemi pány, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

⁴ On velké divy učinil, on sám, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁵ On v moudrosti své stvořil nebesa, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁶ On nad vodami zemi rozprostřel, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁷ On stvořil všechna světla veliká, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁸ To slunce, aby vládlo nade dnem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁹ Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

¹⁰ V prvorozencích Egypťany zhubil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹¹ Vyvedl z jejich středu Izraele, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹² Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹³ On Rákosové moře přeťal v části, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁴ Provedl Izraele mezi nimi, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁵ Do moře smetl faraóna s vojskem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

¹⁶ Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁷ On mocné krále potíral svou silou, *
      vždyť jeho láska trvá na věky;
¹⁸ on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁹ Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁰ Jakož i Oga, krále bašanského, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²¹ Dal jejich kraje potom za dědictví, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²² Dědictví Izraeli, svému lidu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

²³ On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁴ Od našich nepřátel nás osvobodil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁵ On dává pokrm všemu živoucímu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

²⁶ Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

V. Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R. Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹⁰Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
¹¹Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
¹²Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu
po všechny dny svého života.

¹³Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
¹⁴Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
¹⁵Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.

¹⁶Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
¹⁷Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
¹⁸Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.

¹⁹Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
²⁰Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
²¹Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

²²Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
²³Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
²⁴Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.

²⁵Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
²⁶V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
²⁷Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.

²⁸Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
²⁹„Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!“

³⁰Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
³¹Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

O. Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, * její lampa nikdy nezhasne.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. * Její lampa nikdy nezhasne.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolského listu svatého Jana Pavla II.

     „Kdo dělá Kristovu věc, musí být stále v těsném spojení s Kristem.“ To měl ve zvyku říkat bratr Jan z Fiesole, kterému pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu jeho obrazů, zvláště Panny Marie, dali přízvisko andělský bratr – Frater Angelicus.
     Když ještě jako mladík projevoval sklony k řeholnímu životu, zamířil k bratřím kazatelům přísnější observance (kterým se říkalo observanti), kteří žili ve Fiesole v klášteře svatého Dominika. Pečlivě vykonával všechny úkoly, které mu jeho bratři a duchovní vůdci uložili, a pověst o jeho malířském umění se brzy rozšířila; proto také objednávky na jeho práce byly stále častější a četnější.
     Papež Evžen IV. ho pozval do Říma. Když tam maloval v chrámu svatého Petra a jiných vatikánských prostorách, měl Evžen IV. možnost obdivovat nejen jeho vynikající umělecké schopnosti, ale také jeho zbožnost a poslušnost řeholníka i jedinečnou pokoru při vykonávání četných úkolů.
     Také Mikuláš V. měl o bratru Janovi vynikající mínění, neboť „tohoto muže ctil a obdivoval pro bezúhonnost jeho života a vynikající mravy“. Tak se také stalo, že mu svěřil, aby jeho soukromou kapli vyzdobil freskami; což on učinil a nezůstal při tom nic dlužen svému umění, z něhož bylo zjevné, že je vyobrazením upřímné modlitby.
     Zemřel v Římě v klášteře Panny Marie supra Minervam, kde skončil jeho život plný skvělého umění a lidských i řeholních ctností. Neboť podle mínění jeho vrstevníků to byl „člověk jedinečné mírnosti a řeholní poslušnosti“, dále „vynikal také mnohými ctnostmi, svou povahou byl mírný a zbožností osvědčený“, „člověk, který byl opravdu svatý“. Ostatně Vasarius, který ve Florencii shromáždil četné doklady o jeho bezúhonném životě, byl přesvědčen, že ona milost a nebeská povaha, které z jeho svatých postav vyzařovaly – a jiné on nemaloval – byly plodem onoho nejvyššího souladu, s nímž se v jeho životě spolu navzájem spojovaly svatost a tvořivost.
     Bratr Jan tedy skrze svou službu jedinečnému daru umění přinesl a ještě i dnes přináší Božímu lidu nesmírný užitek duchovní i pastorační, protože mu tak usnadňuje cestu k Bohu. K tomu totiž podle Druhého vatikánského koncilu směřuje posvátné umění, jak čteme v konstituci o posvátné liturgii: Výtvarné umění, zvláště náboženské, a jeho vrchol, umění sakrální, se plným právem počítá k nejvznešenějším činnostem lidského ducha. Svou povahou jsou tyto druhy umění zaměřeny k nekonečné Boží kráse, která má nalézt aspoň nějaký výraz v lidských výtvorech. Jsou tím více zasvěceny Bohu, jeho chvále a slávě, čím více si kladou za cíl jedině to, aby svými díly co nejvíce přispěly k oddanému otevření lidské mysli vůči Bohu.¹
     A tak nás bratr Jan, muž tak vynikající duchovním životem i uměním, vždy nejvyšším způsobem přitahuje; proto si myslíme, že přišel čas, kdy má být postaven do zvláštního světla v církvi Boží, kterou jistě až dosud nepřestává oslovovat svým nebeským uměním.
     ¹ Sacrosanctum concilium, č. 122

RESPONSORIUM

O. Moudrost vychovává své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají. * Kdo ji miluje, miluje život.
V. Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit. * Kdo ji miluje, miluje život.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi inspiroval blahoslaveného Jana Angelica, aby ve svých dílech mohl zachytit pokoj a líbeznou krásu nebe; na jeho přímluvu nám dej, abychom zářivým příkladem ctností přinášeli tento pokoj do srdcí svých bližních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, blahoslavenému Janu Angelicovi jsi dal obdivuhodný dar, že nazíral skrytá tajemství tvého vtěleného Slova a učil jim; na jeho přímluvu doveď i nás, kteří tě nyní poznáváme vírou, k patření na krásu tvé tváře v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie