Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. listopad 2022
Pro OP: Sv. Ignáce Delgada, biskupa, Vincence Liema, kněze, Dominika An-Khama, otce rodiny, a druhů, vietnamských mučedníků, památka

První křesťanští misionáři přišli do Vietnamu v roce 1627 a první dominikáni v roce 1676. Bratři se zaměřili především na evangelizaci formou skutků tělesného milosrdenství a na vyškolení schopných katechetů. Převažujícím náboženstvím byl v té době ve Vietnamu taoismus a buddhismus. V říši vládli císařové jedné dynastie, kteří byli považováni za absolutní monarchy. K prvnímu pronásledování křesťanů zde došlo v roce 1711, kdy byl vydán první dekret o pronásledování křesťanů. Důvodů bylo několik. Především to byl strach před vším cizím a neznámým, dále protikřesťanská kampaň ze strany buddhistů, politické intriky, ale také nedostatek diplomacie ze strany cizinců a konečně nadměrná osobní krutost místních vládců. Během tří vln pronásledování v letech 1838 až 1862 zemřelo z našeho řádu 6 biskupů, 16 kněží a 13 členů třetího řádu. Spolu s ostatními mučedníky je 19. června 1988 kanonizoval sv. Jan Pavel II.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vy, věrní Krista svědkové,
vyprali jste si do běla
v krvi Božího Beránka
při novém křtu tom roucha svá.

Jako bratři se těšíte
zde v lásce nyní vzájemné
ze společenství Kristova
v jeho kříži i vítězství.

Život jste rádi nabídli
tam na dalekém Východě;
války děs a její slzy
od všeho lidstva odvraťte.

Laskavě na nás pohleďte,
když na světě jsme poutníky.
Cestu nám také ukažte
na správné stezky Kristovy.

Ať jdeme vždycky za tebou,
ty Synu Boha živého;
jenž v mučednících zjevuješ
nám sílu Ducha Svatého. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

     ⁹Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu ¹⁰a zvláště ty, kdo se oddají nečistým tělesným žádostem a nechtějí nad sebou uznávat Pána.
     Opovážliví a domýšliví lidé se nebojí mluvit s pohrdáním o oslavených; ¹¹a přece ani sami andělé, ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o nich před Pánem urážlivý odsudek. ¹²Tihle lidé však jako nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena – mluví s pohrdáním o tom, co neznají, a jejich zkaženost je přivede do záhuby ¹³a budou za svou špatnost pykat. Hledají požitek v denním hýření; jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s vámi; ¹⁴oči mají pořád jen pro některou cizoložnici a nenasytné v hříchu; lákají k sobě nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v tom vyznají. Propadli kletbě! ¹⁵Zanechali správné cesty a zbloudili, dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád přijal odměnu za své nesprávné chování, ale byl usvědčen z vlastní špatnosti: ¹⁶němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila tak prorokovi ve zvráceném počínání. ¹⁷Takoví jsou jako studně bez vody, mraky hnané vichřicí; pro takové je připravena nejhlubší tma. ¹⁸Vedou naduté, ale jalové řeči, lákají svými tělesnými žádostmi a výstřednostmi ty, kdo sotva teprve unikli lidem žijícím v bludu. ¹⁹Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy; vždyť když člověk něčemu podlehne, je toho otrokem.
     ²⁰Jestliže se totiž lidé, kteří unikli z hniloby světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůř na konci, než byli na začátku. ²¹Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k svatému příkazu, v němž byli vyučeni. ²²Na ně se hodí toto pravdivé přísloví:
„Pes se vrací k tomu, co zvrátil“
a „Prase sotva umyté se znovu válí v blátě“.

RESPONSORIUM

O. Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé a co je nevinné. * To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
V. Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte silní! * To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisu sv. Valentina de Berio-Ochoa jeho matce z Tonkinu ve Vietnamu

     Drahá, milovaná maminko.
     Na začátku tohoto roku jsem dostal od vás dopis. Ach, jaká radost, vidět psaní od mé matky! Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že se z vás stala čiperná stařenka a že ještě roztomile rozprávíte!
     S radostí jsem se dočetl, že jste denně na mši svaté a že prosíte za všechny milovaného Ježíše.
     Tážete se mne, jak žiji a jak se stravuji. Drahá maminko, žiji si velmi dobře. Stal jsem se panem biskupem a k jídlu mi nic nechybí!
     Tady není chléb. Máte-li krajíc čerstvého chleba, pošlete mi ho po nějakém ptáčkovi. S jakým potěšením budeme jíst – pan biskup a misionáři - chléb, který uhnětly ruce naší stařenky!
     Kukuřice tady je, ale jedí ji syrovou. Já taky jsem snědl dvakrát několik zrnek syrové kukuřice.
     Zde je bohatý rybolov, na moři i na řekách. Proto, a protože to přikazuje ve svých svatých zákonech náš svatý Otec Dominik, jím každý den ryby, a jen někdy jiné maso.
     Nebojte se, že umřeme hladem!
     Ale myslíte si, když jsme biskupem, že jezdíme v kočáře? Bosi putujeme od bažiny k bažině, a za temné noci! Při tom všem jsme veselí. Jedné noci jsem pochodoval šest mil v blátě a v dešti. Mnohokrát jsem se natáhl na zem jak dlouhý, tak široký, a třebaže jsem byl pan biskup, přišel jsem domů celý zablácený a promočený. Ale křesťané mají velkou lásku. Když jsem přišel domů, měl jsem připravenou teplou vodu, nechali mě vykoupat, a velmi dobře jsem mohl sloužit mši svatou.
     "Ach můj drahý synku", řeknete. Jak smutný je tenhle způsob života! Ne, moje stařenko, tento způsob života není smutný. Lidé tu žijí zdravě, radostně a čile. Bůh nás potěšuje v našich pracích. Já, přestože jsem starý chlap, musím roztomile skákat po bažinách. Maminko, z Valentina se stal horal, a před jeho vousy by se třásli i nejstarší ďáblové v pekle!
     Modlete se za mne k Ježíši a já také při mši svaté každý den vzpomínám na své rodiče. Prosím Boha, abyste na tomto světě měla co obléci a co jíst a v druhém světě abyste měla nebeskou slávu.
  &nčbsp;  Tedy odvahu, maminko! Trpělivě snášejte trápení tohoto světa!
     Naše tělo se často vzpírá, ale Ježíšova milost je silnější než tělo a peklo. Proto ho musíme stále prosit o tuto milost. Za přímluvce si vezměme nejsvětější Pannu Marii, patriarchu svatého Josefa, svatou Moniku a všechny svaté a světice v nebi.
     "Agur" (s Bohem), maminko! Pozdravujte všechny mé příbuzné. Líbám vám ruku.

RESPONSORIUM

O. Pán zkoušel vyvolené v tavícím kelímku jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, * protože jeho vyvolení najdou lásku a smilování.
V. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce. * Protože jeho vyvolení najdou lásku a smilování.

Nebo:

Z dopisu svatého Petra Almató jeho otci z Tonkinu

     Můj drahý otče,
     domnívám se také, že už jste mě oplakal jako mrtvého. Byl pro to dostatečný důvod a já jsem ani nemyslel, že budu moci až do nynějška naživu. Ani nemám velkou naději, že přežiji tak velké pronásledování. Skoro před rokem přišli naši osvoboditelé na toto pobřeží, postavili pevnosti, vybudovali domy, a zemřelo několik set Kočinčíňanů. Ale co z toho? Dosáhli jsme míru? Ach, milovaný otče! Vychytralá evropská politika úplně zmařila naše naděje. My naivní jsme měli za to, že jen horlivost pro náboženství dává zbraně tomuto království s úmyslem, aby byl potrestán král, a v případě, že nepodá náležité zadostučinění, aby byl zbaven vlády, kterou dala Francie jeho pradědovi. V současné době se ještě neudělalo pro náboženství nic, a jaké úmysly má Francie v otázce Kočinčíny, ukáže budoucnost. Rád bych se rozepsal trochu víc o tomto bodě, ale stručnost dopisu mi to nedovoluje.
     Pohromy, které jsme dosud utrpěli, jsou veliké. Naše misie, kdysi kvetoucí, ztratily svou svěžest a krásu. Kolik obcí bylo zničeno, kolik křesťanů uneseno, kolik Pánových služebníků zemřelo nebo bylo vypovězeno! Opravdu je nám do pláče, když vidíme, že některé vedou na popravu, jiné drží dlouhou dobu pohřbené v podzemních kobkách, jiným vydrancují domy a pak je zboří, a je nechají na ulici bez kousku chleba, kterým by se udrželi při životě. Běda nám, kteří jsme zhřešili!
     Přesný počet vyhoštěných, jak katechetistů, tak křesťanů, nemohu vám udat, protože nemám po ruce seznamy. Je jich mnoho. Nepočítaje dva veledůstojné apoštolské vikáře, o kterých jsem vám už psal minule, bylo nadto umučeno 19 domorodých kněží a různí katechisté a křesťané, jejichž přesný počet také neznám.
     Toto všechno se týká jen našich misií, v nichž jsme čítali 200.000 křesťanů. Bylo by pro nás jistou útěchou, kdybychom mohli předvídat konec tolikerých strastí. Ale průběh událostí v turonském přístavu nám nedovoluje žádný odhad.
     V současné době jsem dosti zdráv, i když ne tak, jak by bylo žádoucí, pro přítomné okolnosti. Před sedmi měsíci jsme byli my dva Evropané tajně v jednom malém domku se sklepem pod zemí, abychom se mohli schovat v případě, že by nás mandarini chtěli navštívit. Kdybyste se dověděl, že mě zajali a mučili pro víru, neplačte, ale spíš se radujte mě potkalo takové štěstí. Dávám "s Bohem" vám, mamince, bratrovi a sestrám a našim příbuzným a přátelům, kdybych jim už nemohl psát. Modlete se za mne mnoho k Pánu a k svaté Panně, aby mi dali potřebné milosti, abych zemřel z lásky k nim. S Bohem, milý otče!

RESPONSORIUM

O. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. * Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu.
V. Kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám. * Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, náš Otče, tys posiloval svatého mučedníka Ignáce a jeho druhy, že kříži tvého Syna zůstali věrni až k prolití krve; na jejich přímluvu nám pomáhej, abychom tvou lásku šířili mezi lidmi, a tak se směli nazývat tvými dětmi a skutečně jimi byli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie