lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. září 2022
Sv. Januária, biskupa a mučedníka, nezávazná památka


Na začátku 4. století byl biskupem v Beneventu v jižní Itálii. V době Diokleciánova pronásledování podstoupil mučednickou smrt v Pozzuoli u Neapole, jeho ostatky byly v 5. století přeneseny do Neapole a od té doby je uctíván jako patron města. V neapolské katedrále se uchovávají dvě zapečetěné skleněné ampule se zaschlou krví, o níž tradice tvrdí, že je to krev sv. Januária. Tato zaschlá krev se po přiblížení k lebce sv. Januária začne měnit v tekutinu, vře a její objem se zvětšuje. Písemné zprávy o tomto úkazu jsou už z roku 1389; opakuje se ještě dnes několikrát v roce.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

4 Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!

6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.

8 Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.

10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

8 Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.

9 Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

10 Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.

11 A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!

13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!

15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

16 Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.

17 Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,

19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

34, 1-6. 11-16. 23-31
Izrael – Hospodinovo stádo

     1Hospodin mě oslovil: 2„Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin:
     Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo?
3Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. 4Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládli silné. 5Rozprchly se ovce bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. 6Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá!
    
11Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. 12Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. 13Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a  přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. 14Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam v  dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu. 15Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. 16Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    
23Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, svého služebníka Davida, on je bude pást, on jim bude pastýřem. 24Já, Hospodin, budu jim Bohem, můj služebník David bude knížetem mezi nimi. Já, Hospodin, jsem tak řekl. 25Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, vyženu divokou zvěř ze země, budou bezpečně bydlet na stepi, v lesích budou spát. 26Usadím je kolem své hory, v příhodný čas jim sešlu déšť, bude to déšť požehnání. 27Polní stromoví vydá svůj plod i země svou úrodu, v bezpečí budou bydlet na své půdě. Poznají, že já jsem Hospodin, až zlomím tyče jejich jařma a vysvobodím je z  moci otrokářů. 28Nebudou už kořistí národů, nebude je už hltat divoká zvěř, v bezpečí budou bydlet, nikdo je nebude děsit. 29V hojnosti jim dám bujné rostlinstvo, nebudou už na zemi trápeni hladem, nebudou už pro pohanu lidem. 30Tehdy poznají, že já, Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi, a oni, izraelský dům, jsou mým národem – praví Pán, Hospodin. 31Vy, moje ovce, jste stádem, které já pasu, a já jsem vaším Bohem – praví Pán, Hospodin.

RESPONSORIUM

Ez 34, 12.13.14; Jan 10, 10

O. Vysvobodím své ovce ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase, a přivedu je do jejich vlasti. * Povedu je na tučnou pastvu.
V. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. * Povedu je na tučnou pastvu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 340, 1: PL 38, 1483-1484)

Pro vás jsem biskup, s vámi jsem křesťan

     Od té doby, co mi bylo vloženo na ramena toto břemeno, s nímž je spojena tak velká odpovědnost, stále mi mé čestné postavení dělá starost. Čeho se obávám při této biskupské službě? Aby nás netěšilo víc to, co je na ní nebezpečné tím, že nám přináší čest, než co je na ní plodné pro vaši spásu. Ale když mi nahání hrůzu, čím jsem pro vás, těší mě to, čím jsem společně s vámi. Neboť pro vás jsem biskup, s vámi jsem křesťan. To první slovo označuje povinnost, kterou jsem vzal na sebe, to druhé milost. To první označuje nebezpečí, to druhé spásu.
     Zmítáme se v bouři své činnosti jako na širém moři. Ale když pomyslíme na to, kdo nás vykoupil svou krví, tato myšlenka nás uklidní, jako bychom vplouvali do bezpečného přístavu. I když sami neseme tíhu své služby, nacházíme odpočinek v tom, co nám jako křesťanům společně patří. Jestliže mě tedy těší víc, že jsem byl spolu s vámi vykoupen, než že jsem vaším představeným, budu, jak přikazuje Pán, ještě víc vaším služebníkem, abych nebyl nevděčný za tu cenu, za kterou jsem se stal spolu s vámi křesťanem. Neboť musím milovat našeho Vykupitele a vím, co řekl Petrovi: Petře, miluješ mě? Pas mé ovce.1 Řekl to jednou, podruhé a potřetí. Ptal se na lásku a ukládal namáhavou práci, neboť kde je větší láska, tam namáhavá práce méně tíží.
     Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal?2 Řeknu-li, že se odplácím tím, že pasu jeho ovce, ani to nedělám já, nýbrž Boží milost se mnou.3 Čím se tedy odplatím, když mě milost ve všem předejde? A přece očekáváme odměnu za to, že bez nároků na odměnu milujeme a paseme ovce. Jak je to možné? Jak to lze sloučit, bez nároků miluji, abych byl pastýřem, a mám nárok na odměnu, protože jsem pastýřem? Naprosto by to nebylo možné, žádnou odměnu bychom nemohli očekávat od toho, koho bez nároků milujeme, kdyby ten, koho milujeme, nebyl sám odměnou. A odplácíme-li se za to, že nás vykoupil, tím, že paseme jeho ovce, čím se odplatíme za to že nás učinil pastýři? Vždyť špatnými pastýři – kéž nás Bůh před tím chrání – jsme ze své vlastní špatnosti, ale dobrými pastýři – kéž nám to Bůh dá – můžeme být jen z jeho milosti. Proto vás, bratři moji, prosíme a napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo.4 Přičiňte se o to, aby byla naše služba plodná. Vždyť vy jste Boží pole.5 Přijímejte zvenčí toho, který sází a zalévá, a uvnitř toho, který dává vzrůst.6 Pomáhejte nám modlitbou i poslušností, aby nás ani tak netěšilo být vaším představeným, jako spíše to, že jsme vám k prospěchu.

     1 srov, Jan 21, 15-17
     2 Žl 115 (116), 12
     3 srov. 1 Kor 15, 10
     4 2 Kor 6, 1
     5 1 Kor 3, 9
     6 srov. 1 Kor 3, 6

RESPONSORIUM


O. Svatý Januárius je opravdu mučedník, neboť se nezalekl hrozeb a pro Kristovo jméno prolil svou krev; * * Nehledal pozemskou slávu, a proto vešel do nebeského království.
V. Pán vedl spravedlivého po přímých stezkách a ukázal mu Boží království. * Nehledal pozemskou slávu, a proto vešel do nebeského království.

MODLITBA

Modleme se:
Radujeme se, Bože, z výroční oslavy svatého mučedníka Januária a prosíme tě: dej, ať se s ním radujeme také věčně v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie