Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. červenec 2021
Pro OP: Sv. Jana Kolínského, kněze, a druhů, mučedníků, nezávazná památka

Jan Heer se narodil v Německu začátkem 16. století. Byl členem konventu v Kolíně nad Rýnem. Na vlastní žádost odešel do Holandska pracovat mezi pronásledované katolíky. Byl ustanoven farářem v Hoornaeru. Holandsko v té době prožívalo tvrdé náboženské boje. Bylo tehdy pod nadvládou Španělů, kteří zde vedli tvrdou protireformační politiku. Boj za reformaci zde byl tedy vždy chápán jako boj proti Španělsku. Když se Jan dozvěděl, že v Gorkumu byli uvězněni kněží, přišel v přestrojení do města Brielle, aby sloužil svátostmi tamějším katolíkům. Po nějaké době byl objeven a obviněn ze zrady. Uvěznili jej se skupinou kněží z nedalekého Gorkumu, kterou tvořilo jedenáct kapucínů, dva premonstráti, jeden augustinián a čtyři diecézní kněží. 8. července 1572 byli oběšeni. Jejich těla pak byla rozervána na kusy a zakopána nedaleko místa popravy. Ostatky gorkumských mučedníků jsou uloženy v Bruselu. Jana Heera spolu s ostatními mučedníky kanonizoval 29. června 1867 bl. Pius IX.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Víc a víc roste zástup mučedníků,
nadšená zbožnost bojovníků Krista;
se štítem víry bez porážky stojí
v ukrutném boji.

Volají: Bože, ty člověku dáváš
nebeský chleba; jako hrad přepevný
dal jsi nám, Kriste, Petra víru jistou,
jíž on nás učí.

Šik vznešený již zde vstříc smrti kráčí,
Ježíše vzývá, Marii též zpívá,
se smrtí na rtech Matku svoji volá,
v písni ji zdraví.

Tak poslednímu dni vstříc pospíchají,
nepřátel síla však zlý triumf slaví;
z údů bez úcty pohozených kolem
krev půdu sytí.

Buď Otci sláva, moc a pocta věčná,
též jeho Synu ať zní stejná chvála,
Plameni Duchu svatému též pějme
oslavnou píseň. Amen.

Nebo:

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Slunko již stoupá: to Bůh vzácné hosty
vítá a koupá v nekonečném jase,
v příbytku vlastním věčně zla je zprostí,
v mzdu věčnou dá se.

Tleská i země, též si svatých všímá,
jmen mučedníků vítěznou zvěst šíří,
od pólu k pólu po zásluze hřímá,
chválou jen hýří.

Ó triumfálním věncem vykoupení
svědkové Krista, ženci věčných klasů,
nás pamatujte, tište naše steny,
vyproste spásu.

Buď Otci síla, čest a moc a vláda,
zněj Synu stejná chvála každým časem,
Duchu svatému ať vše píseň spřádá
lahodným hlasem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ^1.11Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán o tom neví. ¹²Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. ¹³Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ ¹⁴Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím svá slova.“
     ¹⁵Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. ¹⁶Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ ¹⁷Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ ¹⁸A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. ¹⁹Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁰K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. ²¹Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“
     ²²Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. ²³Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. ²⁴Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ ²⁵Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Abjatara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ ²⁶Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Benajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁷Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“
     ²⁸Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. ²⁹Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, ³⁰jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ ³¹Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“
     ³²Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, ³³král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. ³⁴Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ³⁵Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i nad Judou.“
     ^2.10David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. ¹¹Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. ¹²Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

RESPONSORIUM

O. Vyjděte, podívejte se, dcery siónské, na krále Šalomouna, na korunu, kterou jej ověnčila matka v den jeho svatby, * v den, kdy mu jásalo srdce.
V. Svěř, Bože, soudcovský svůj úřad králi, ať stojí za právem svých ponížených. * V den, kdy mu jásalo srdce.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu bl. Humberta z Romans o třech řeholních slibech

     Uchopte štít ctností, jímž je trpělivost, která koná divy ve svatých Božích. Vždyť trpělivost působí, že křehká dívka přemůže celý svět: dokonce i bez boje zvítězí nad protivníkem, kochá se v hořkostech světa a libuje si v protivenstvích. Apoštolové se radovali, že směli pro Kristovo jméno trpět příkoří¹.
     Uvážíme-li to dobře, utrpení tohoto času, která snášíme, se nedají srovnat s velikostí utrpení Kristových, našich poklesků, pekelných útrap a nebeských odměn.²
     Proto se naši otcové těšili ze dnů, kdy je Pán pokořoval, a z let, kdy znali jen příkoří.³ Zjevně nám to ukázal blažený Dominik: když procházel místy, kde mu byly nastraženy léčky, lehce si vykračoval a zpíval si. Stejně tak raději pobýval v Carcassone než v Toulouse, protože v Carcassone se mu dostávalo urážek, zatímco v Toulouse poct.
     Příklad trpělivosti nám dal také Job, když říkal: Což jsem neukrýval svou bolest, nebyl jsem tichý a pokojný?⁴ Opravdu ovládl navenek své jednání, aby nedal najevo známku netrpělivosti. Zdržel se nezřízených slov, aby mu ani z úst nevyšla tvrdá slova. Upokojil své srdce, aby sama sebe ani uvnitř nerozrušil.
     Trpělivost je diamant, díky kterému se duše nenechá zlomit obtížemi. Je to lék, který vyhojí každé poranění. Je to štít, který ji obrní, aby nemohla být zraněna. Nikdo nás jistě nebude moci zranit, budeme-li nejprve bojovat v nitru sami proti sobě.
     Zná ovoce soužení ten, kdo vyprošoval odměnu pachatelům bezpráví.
     O tomto ovoci dostatečně svědčí Písmo svaté, když vypráví, že oheň nijak neublížil třem mládencům, jenom je zbavil pout.
     Totéž ukazuje i řemeslo. Kámen je přece uhlazován nebo otesáván proto, aby se mu potom dostalo slavného umístění. Tak i my jsme nyní na světě tepáni, abychom mohli být umístěni v chrámu nebeské vlasti, kde nezazní žádné kladivo. Neboť radost nemůže přijít než po smutku, kterým jsme nyní biti, buď proto, že to vyžaduje naše vina, nebo pro zdokonalení milosti, nebo pro větší slávu. Ach námaho a bolesti, ach blažené slzy, které setře ruka Všemohoucího z očí zarmoucených!
     Nebeské království patří těm, kdo trpí pronásledování pro spravedlnost.⁵ Pronásledování pak obsahuje dvojí, totiž vinu a bolest. Proto je na tom lépe trpící než pronásledující: ten, kdo zraňuje, má vinu, kdežto ten, kdo rány snáší, má jen bolest.
     ¹ Sk 5, 41
     ² srov. Řím 8, 18
     ³ Žl 89 (90), 18 (Vulg.)
     ⁴ Job 3, 26
     ⁵ srov. Mt 5, 10

RESPONSORIUM

O. Jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, ale nesoužíme se. Nynější lehké břemeno utrpení * zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.
V. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. * Zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.

Nebo:

Z povzbuzení kněze Origena k mučednictví

     Jestliže jsme přešli ze smrti do života, protože jsme přešli od nevěry k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí. Vždyť nikdo, kdo nepřešel ze smrti do života a zůstal ve smrti, nemůže mít rád lidi, kteří přešli z temného domu smrti do budovy postavené z živých kamenů, ve které je světlo života.
     Ježíš položil za nás svůj život. Tak i my jej máme položit – neříkám za něho, ale za nás samotné.¹ Myslím za ty, kdo mají být povzbuzeni naším mučednictvím.
     Křesťané, nastává pro nás doba, kdy máme být oslaveni. Je totiž řečeno: Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.²
     Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.³ Proto přijměme s největší ochotou Kristova utrpení a ať se nám jich dostane ve velké míře, toužíme- li po hojné útěše, jaké dosáhnou všichni plačící. Nedostane se jí však všem rovnou měrou. Neboť kdyby byla útěcha pro všechny stejná, nebylo by napsáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak také se nám dostává všestranné útěchy.
     Kdo mají s Kristem účast v utrpeních, budou s ním mít i účast v útěše, a to úměrně k utrpením, která s ním sdílejí. Toto se dovídáte od toho, který s důvěrou pravil: Víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i na naší útěše.⁴
     Bůh přece říká ústy proroka: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.⁵ Jaká jiná doba by tedy byla příhodnější, než když pro svou křesťanskou oddanost Bohu jsme vedeni světem v okázalém průvodu se stráží, ale spíš jako vítězové než jako poražení?
     Vždyť Kristovi mučedníci s ním odzbrojují knížata a mocnosti, spolu s ním nad nimi vítězí.⁶ Jako měli účast v jeho souženích, tak aby měli podíl i v tom, co svým utrpením bohatýrsky vybojoval. Jaký je proto jiný den spásy než ten, kdy odcházíte z tohoto světa takovým způsobem?
     Ale snažně prosím, nikomu v ničem nedávejte pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, ale ve všem se prokazujte jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí.⁷ Říkejte si: Co tedy teď mám očekávat, ne-li Pána?
     ¹ srov. Jan 3, 16
     ² Řím 5, 3-5
     ³ 2 Kor 1, 5
     ⁴ 2Kor 1, 7
     ⁵ Iz 49, 8
     ⁶ srov. Kol 2, 15
     ⁷ 2 Kor 6, 3-4

RESPONSORIUM

O. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. * Stůjte tedy pevně a za ochranný pás ať vám slouží život podle pravdy.
V. Vezměte na sebe plnou boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. * Stůjte tedy pevně a za ochranný pás ať vám slouží život podle pravdy.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve svatých mučednících Janovi a jeho druzích jsi nám dal příklad obdivuhodné víry a statečnosti; dopřej nám, prosíme, na jejich přímluvu, ať podle jejich příkladu statečně odoláváme protivenstvím světa a neohroženě vyznáváme svou víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie