Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. květen 2021
Pro OP: Přenesení ostatků sv, Otce Dominika, památka

Přestože František z Assisi byl kanonizován už dva roky po své smrti, od Dominikovy smrti uběhlo dvanáct let a o jeho kanonizaci se vůbec nemluvilo. Bratři se v duchu sv. Dominika věnovali kázání a na nic jiného jim nezbýval čas. Při přestavbě klášterního kostela v Bologni se hrob sv. Dominika ocitl mimo kostel. A tehdy papež Řehoř IX., dříve kardinál Hugolin Conti, Dominikův přítel, vytkl bratřím nedostatek úcty k jejich zakladateli a vybídl je, aby přenesli ostatky na důstojnější místo a postarali se o kanonizaci. K přenesení ostatků sv. Dominika došlo na počátku generální kapituly v Bologni o svatodušních svátcích roku 1233. Několik dní nato vyslala generální kapitula k papeži skupinu bratří, aby požádala o svatořečení svého zakladatele. Papež pak 3. července 1234 zařadil Dominika mezi svaté.

Při zachování stupně slavení lze některé texty pro různé části oficia vzít ze slavnosti 8. srpna, případně je lze použít jako vlastní texty památky přenesení ostatků (srov. IGLH č. 235).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať matka Církev zaplesá
při dnešní blahé památce,
že svého syna v nebesa
poslala nám za ochránce.

Kazatelského řádu sloup
i zakladatel, Dominik,
září do celého světa;
je nebešťanů společník.

Zbavený těla otroctví
získává slávu nebeskou,
a místo pásu chudoby
dostává řízu královskou.

Vůně se line ze hrobu,
množství ctností naznačuje,
pro služebníka Kristova
zázraky Krále zvěstuje.

Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest i dík,
že neustává k nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

     ¹Jednoho dne se Boží synové zase shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: ²„Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemi a potuloval jsem se po ní.“
     ³Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého. Dosud setrvává ve své bezúhonnosti, zbytečně jsi mě navedl, abych ho trápil.“ ⁴I odpověděl satan Hospodinu: „Kůži za kůži, všechno, co člověk má, dá za svůj život. ⁵Jen vztáhni svou ruku a dotkni se jeho kostí a masa a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ ⁶Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, je v tvé moci, jen jeho života ušetři!“
     ⁷Satan odešel od Hospodina a zasáhl Joba zhoubnými vředy od chodidla až po temeno hlavy. ⁸A Job si bral střepinu, aby se jí škrábal, když sedával na hromadě smetí.
     ⁹Jeho žena mu řekla: „Dosud se držíš té své bezúhonnosti? Proklej Boha a zemři!“ ¹⁰I řekl jí: „Mluvíš jako blázen! Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme?“ V tom ničem Job svými rty nezhřešil.
     ¹¹Tu uslyšeli tři Jobovi přátelé o celém tom velkém neštěstí, které ho stihlo, a proto přišel každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy. Smluvili se spolu, že ho přijdou potěšit a politovat. ¹²Již zdaleka ho uviděli, ale nepoznali ho. I dali se do hlasitého pláče, roztrhli svůj šat a posypali si hlavy popelem. ¹³Seděli u něho na zemi sedm dní a sedm nocí a nikdo mu ani slovo neřekl, neboť viděli, že jeho bolest je převeliká.

RESPONSORIUM

O. Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, zaryly se do mě tvoje šípy. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.
V. Všichni moji přátelé a druzi mému neštěstí se vysmívají. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu blahoslaveného Jordána Saského

     [V milovaném Božím Synu milým bratřím řádu Kazatelského, bratr Jordán, pokorný magistr a služebník téhož řádu, pozdrav a ustavičnou radost.]
     Boží dobrota ve své nevyzpytatelné moudrosti dost často odkládá nějaké dobro, ne aby ho odňala, ale aby se odstupem doby ještě rozhojnilo v příhodný čas. Buď tedy, že se Bůh lépe stará o svou Církev, nebo že různí lidé různě smýšleli: někteří šli nerozvážně cestou prostoty a tvrdili, že stačí, když je nesmrtelná památka služebníka nejvyššího Pána, zakladatele řádu zvaného Kazatelského, svatého Dominika, známa Bohu, a že není třeba se starat, zda vejde také ve známost lidem.
     Jiní smýšleli jinak, ale z malomyslnosti jim neodporovali. Tak se stalo, že sláva blaženého otce Dominika zůstala utajena bez jakéhokoli projevování úcty skoro dvanáct let. Neboť poklad ležel ukrytý a bez užitku. Dominikova moc častěji vycházela najevo, ale nedbalost synů ji tlumila.
     Nastává tedy slavný den, kdy se má slavit přenesení výborného Učitele! Je přítomen i ctihodný arcibiskup ravennský a množství biskupů a prelátů. Je přítomno nesčíslné množství zbožných lidí z různých zemí. Jsou přítomny i čety Boloňanů ozbrojené proto, aby jim nebyla odňata záštita přesvatého těla. Stojí tu úzkostní bratři, jsou pobledlí a bojácně se modlí. Tam, kde není důvod k strachu, se třesou, aby tělo svatého Dominika, které bylo tak dlouho uloženo na obyčejném místě a vystaveno dešťům a horku, jako tělo jiného člověka, který je počítán mezi mrtvé, nehemžilo se červy a neovanulo čich přítomných hrozným zápachem, a tak aby úcta k tak velikému muži nepohasla. Přistoupí zbožní biskupové, přistoupí i jiní, vybavení řemeslnickým nářadím, je odstraněn kámen, maltou pevně spojený s náhrobkem. Ze země byla vykopána dřevěná rakev, tak jak pochoval posvátné tělo ctihodný papež Řehoř, tehdy ostijský biskup. V ní se ukazuje zcela maličká trhlina.
     Když byl odstraněn kámen, začne se linout z trhliny jakási neobyčejná vůně. Kolem stojící jsou ohromeni a diví se, co to je. Přítomní užasnou a v úžasu padnou polekáni k zemi. Nato vypukne líbezný pláč smíšený s radostí, v duši vyvstanou a podivně spolu zápasí bázeň i naděje, když pociťují podivnou příjemnou vůni. I my jsme cítili sladkost této vůně, a co jsme viděli a cítili, o tom svědčíme. Vždyť i když jsme úmyslně dlouho stáli u těla Dominikova, nikdy jsme se nemohli nasytit takové lahodnosti. Jestliže se ruka nebo pás nebo jiná věc dotkla těla, dlouho na nich ta vůně zůstávala.
     Tělo bylo odneseno do mramorového náhrobku, aby tam bylo uloženo s vlastními aromaty. Svaté tělo vydechovalo neobyčejnou vůni a tím všem jasně ukazovalo, že je zde líbezná vůně Kristova.
     Arcibiskup slouží mši svatou, a protože je třetí den svatodušní, zaintonuje chór ve vstupu Accípite iucunditátem glóriæ vestræ, grátias agéntes Deo, qui vos ad cæléstia regna vocávit. (Rozveselte se nad svou slávou, děkujte Bohu, že vás povolal do nebeského království). Při tomto hlasu z nebe se bratři rozveselili. Zazní trubky, lidé zdvihají nesčetné množství svíček. Konají se také slavné průvody. Všude se ozývá: Buď veleben Ježíš Kristus.
     [Toto se událo v městě Bologni dne 24. května roku milosti dvanáctistého třicátého třetího, kdy vládl na římském stolci Řehoř IX. a v římské říši Bedřich II., ke cti našeho Pána Ježíše Krista a jeho nejvěrnějšího služebníka blaženého Dominika.]

RESPONSORIUM

O. Blahý příslib, jímž jsi těšil
sbor plačících před smrtí svou,
když jsi bratřím tehdy slíbil,
že pomůžeš jim v dobu zlou! *
Vyplň, Otče, co jsi slíbil,
a pomáhej nám přímluvou.
V. Ty jsi tolik divů činil
již nad nemocí tělesnou,
k nám se s lékem Krista přichyl
a uzdrav duši nemocnou. *
Vyplň, Otče, co jsi slíbil,
a pomáhej nám přímluvou.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys milostivě osvítil svou Církev zásluhami a učením našeho Otce svatého Dominika. Uděl, ať jí na jeho přímluvu nechybí pomoc v záležitostech časných, a neustále ať roste v hodnotách duchovních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie