Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. říjen 2020
Pro OP: Bl. Benvenuty Boianiové, panny, terciářky, nezávazná památka

Narodila se v zámožné rodině 4. května 1255 v Cividale del Friuli v severní Itálii. „Sia anch’ella benvenuta!“ (dobře, že přicházíš) zvolal její otec, když se místo očekávaného chlapce narodila dcera. Toto jméno jí už zůstalo. V mládí složila slib čistoty a ve dvanácti letech vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. O vstupu do kláštera nikdy neuvažovala, žila skrytým životem doma u své rodiny. Měla dar zvláštních vidění. Snášela mnoho utrpení a všechna přijímala a obětovala za obrácení hříšníků. Ukládala si tvrdé kající skutky, avšak tajila to nejen před svou rodinou, ale dokonce i před svým zpovědníkem. Když se mu s tím pak svěřila, přísně jí to zakázal. Zemřela 30. října 1292 v Cividale del Friuli a byla pohřbena v tamějším klášterním kostele sv. Dominika. Její kult potvrdil 6. února 1765 Klement XIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.

Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

¹Moudrost se mocně rozpíná
od jednoho konce světa k druhému
a všemu vládne s dokonalostí.
²Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti
a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,
neboť jsem se zamiloval do její krásy.
³Je vznešená pro své společenství s Bohem
a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.
⁴Je totiž zasvěcena do Božího vědění
a určuje jeho díla.
⁵Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,
co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?
⁶Má-li být znalost úspěšná,
kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

⁷A když někdo miluje spravedlnost,
plodem jejích námah jsou ctnosti,
poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,
spravedlnosti i statečnosti;
v lidském životě není nic užitečnější.
⁸Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,
moudrost zná minulost a usuzuje na budoucnost,
vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,
už napřed poznává divy a zázraky,
události období i časů.

⁹Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,
poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí
i útěchou při starostech a zármutku.
¹⁰Kvůli ní budu mít u lidí slávu
a přes své mládí úctu mezi starci.
¹¹Shledá se, že jsem bystrý na soudu,
a v očích vládců vzbudím obdiv.
¹²Když budu mlčet, budou na mě čekat,
když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,
když prodloužím svou řeč,
na ústa si položí ruku.

¹³Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti
a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.
¹⁴Budu vládnout lidem
a národy mě budou poslouchat.
¹⁵Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;
ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.
¹⁶Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,
neboť styk s ní nemá hořkost,
ani spolužití s ní mrzutost,
ale jen potěšení a radost.

¹⁷Když jsem o tom u sebe uvažoval
a přemýšlel ve svém srdci,
že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,
¹⁸v přátelství s ní čistá rozkoš,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha
a ve společných rozhovorech sláva,
obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.

¹⁹Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý
a dostal jsem dobrou duši,
²⁰nebo spíše, že jsem byl dobrý,
přišel jsem do neposkvrněného těla.
²¹Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží
– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem -
obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.

RESPONSORIUM

O. Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.
V. Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti Církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím Církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.

     Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a  nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.

     Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a  neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.

     Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.

RESPONSORIUM

O Žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši.
V. Pán je má skála a můj úděl navždy, * aby byla svatá na těle i na duši.

Nebo:

Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobení a obnově řeholního života

     Od samého počátku byli v Církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které Církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že Církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a  navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.

     Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je Církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život Církve a tím plodnější je její apoštolát.

     Členové všech řeholních institutů ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.

     Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě Církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.

     Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek Církve s jejím jediným snoubencem Kristem.

RESPONSORIUM

O Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.
V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, vlej nám milost kajícnosti, modlitby a pokory, abychom po příkladu blahoslavené panny Benvenuty umrtvovali své tělo a žili duchem, ustavičně mysleli na nebeské věci a v tobě, jediném Bohu, nalezli pokoj a věčnou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie