Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. srpen 2020
Pro OP: Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, svátek

Svatý Augustin (354–430) byl biskupem v Hippu v severní Africe. Díky svému velkému teologickému dílu se řadí mezi čtyři velké učitele západní církve. Jedním z jeho spisů, byť ve srovnání s ostatními spisy nepatrným, je řehole s názvem Regula ad servos Dei, která obsahuje pokyny pro společný život komunity řeholníků. Tato řehole se stala zvlášť oblíbenou ve 12. a 13. století. V roce 1215 se v Toulouse vytvořila kolem svatého Dominika komunita šestnácti bratří, kteří se podíleli na Dominikově apoštolském díle. Toulouský biskup Fulco tuto iniciativu podpořil a dovolil všem bratřím kázat v toulouské diecézi. Dominik však chtěl, aby jeho společnost byla schválena samotným papežem. Využil příležitosti, když se jako průvodce biskupa Fulca účastnil 4. Lateránského koncilu v Římě a společně s Fulcem požádali papeže Inocence III., aby společenství potvrdil jako řád. Papež jim dal ústní souhlas, ale nechtěl jednat proti rozhodnutí koncilu, který zakázal zakládání nových řeholí. Proto Dominikovi doporučil, aby si vybral některou z již existujících řeholí. Po návratu Dominika z Říma se bratři na první řádové kapitule na jaře roku 1216 rozhodli pro řeholi sv. Augustina. Na podzim roku 1216 se Dominik znovu vydal do Říma s žádostí o definitivní potvrzení řádu. Inocencův nástupce a pokračovatel Honorius III. pak 22. prosince 1216 vydal bullu, jíž potvrdil toulouský klášter a tím i novou řeholní organizaci. 26. ledna 1217 schválil novátorskou koncepci svatého Dominika a potvrdil jeho společnost jako „řád, který bude nazýván a stane se Řádem kazatelským“.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Augustine, velký otče,
skloň se k našim modlitbám,
popros za nás s láskou Tvůrce,
usmiř ho a pomoz nám,
a tak doveď svoje stádce
jako pastýř k výšinám.

Chudí v tobě ctí, že vždycky
chudobu jsi miloval,
dobří soudci milují tě,
žes při pravdě věrně stál,
medem jsi nás vskutku sytil
v tvých o Písmu promluvách.

To, co bylo dříve temné,
ty jsi pro nás zpřístupnil,
nám též ze slov Spasitele
sladký chléb jsi učinil
a života nápoj z žalmů
přesvatých jsi vytvořil.

Pro své bratry sestavil jsi
řeholi svou posvátnou;
kdo podle ní s láskou žije,
kráčí cestou královskou,
ve tvých stopách, svatý vůdce,
dosáhne vlast nebeskou.

Králi králů buď čest, sláva,
v něm je život, síla, moc,
Trojici ať vzdá se chvála
nyní a též na věčnost:
kéž na seznam nebešťanů
zapíše nás tvá milost. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Řada A: Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.

Řada B: Po smrti matky se Augustin vrátil do svého kraje, kde s přáteli dlel v postech a na modlitbách, psal knihy a poučoval nevzdělané.

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Řada A: Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.

Řada B: Po smrti matky se Augustin vrátil do svého kraje, kde s přáteli dlel v postech a na modlitbách, psal knihy a poučoval nevzdělané.

Ant. 2

Řada A: Právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost.

Řada B: Pro jeho pověst ho k sobě povolal blažený Valerius, biskup hipponský, a třebaže se zdráhal, vysvětil ho na kněze.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

I

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Řada A: Právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost.

Řada B: Pro jeho pověst ho k sobě povolal blažený Valerius, biskup hipponský, a třebaže se zdráhal, vysvětil ho na kněze.

Ant. 3

Řada A: Žiji ve víře v Božího Syna, který mě miloval a za mě se obětoval.

Řada B: Když se stal knězem, ustanovil zvyky pro klášter kleriků a začal žít podle apoštolské řehole.

II

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

Řada A: Žiji ve víře v Božího Syna, který mě miloval a za mě se obětoval.

Řada B: Když se stal knězem, ustanovil zvyky pro klášter kleriků a začal žít podle apoštolské řehole.

V. Uslyšíš slovo z mých úst.
O. A budeš jim ho ode mne zvěstovat.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

     Bratři, ¹²jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. ¹³Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. ¹⁴A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.
     ¹⁵Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. ¹⁶Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. ¹⁷Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

RESPONSORIUM

O. Augustin zjistil, že je daleko od Boha v krajině protivenství. Jako by slyšel z výše Boží hlas: Jsem pokrm silných, * vzrůstej a budeš mě požívat.
V. Neproměníš mě v sebe sama jako pokrm tělesný, ale ty se proměníš ve mne. * Vzrůstej a budeš mě požívat."

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze tří následujících:

Z řehole svatého Augustina

     Především, drazí bratři, milujte Boha a pak bližního, neboť tato přikázání jsou nám dána jako nejdůležitější.¹ A protože žijete v řeholním společenství, dáváme vám tyto předpisy.
     Na prvním místě dbejte o zachovávání jednomyslnosti, vždyť proto jste se sdružili v jednu společnost. Mějte jednu duši a jedno srdce² v Bohu. O ničem neříkejte, že je to vaše vlastní, ale mějte všechno společné. Představený ať přiděluje jídlo a oděv, ne všem stejně, poněvadž nemáte všichni stejné síly, ale každému podle jeho potřeb. Vždyť čtete ve Skutcích apoštolů, že měli všechno společné a z toho se rozdělovalo každému, jak potřeboval.³ Žijte tedy všichni jednomyslně a svorně a ctěte v sobě navzájem Boha, jehož chrámy jste se stali.⁴
     Své modlitby vykonávejte v určené hodiny a doby. V oratoři nekonejte nic jiného, než k čemu byla určena a odkud má i jméno, abyste tam nepřekáželi bratřím, kteří se chtějí modlit i mimo stanovené hodiny, mají-li kdy. Když se modlíte k Bohu žalmy a hymny, uvažujte v srdci o tom, co vyslovujete ústy.
     Tělo ovládejte posty a zdrženlivostí od pokrmu a nápoje, pokud to dovoluje zdraví. Nemůže-li se někdo postit, ať aspoň nejí mimo čas společného stolu, není-li nemocen.
     Váš oděv ať není nápadný a nesnažte se líbit oděvem, ale mravy.
     Spory buď vůbec nemějte, nebo je co nejrychleji ukončete, aby hněv nevzrostl v nenávist a neudělal z třísky trám a z duše vražednici, jak je psáno: Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.⁵
     Ať se představený nepokládá za šťastného, že může nad vámi vládnout, ale že vám smí s láskou sloužit. Představenému před vámi náleží čest, ale před Bohem ať v bázni zaujímá místo u vašich nohou. Ať je pro všechny příkladem dobrých skutků. Ať napomíná nepokojné, těší malomyslné, pečuje o nemocné a je trpělivý ke všem. Nechť má v lásce disciplínu a kvůli bázni ji ukládá. Třebaže je obojí nutné, přece ať si raději přeje, abyste ho měli rádi, než se ho báli, a má na paměti, že z vás bude vydávat počet Bohu. Mějte tedy horlivější poslušností soucit nejen se sebou, ale i s ním, protože je sice mezi vámi na vyšším místě, ale též ve větším nebezpečí.
     Dej Bůh, abyste toto vše zachovávali z lásky k duchovní kráse a šířili dobrým životem líbeznou vůni Kristovu, ne jako otroci podrobení zákonu, ale jako svobodní lidé v milosti.^{6
     1} srov. Mt 22, 37-40
     ² Sk 4, 32
     ³ Sk 4, 32.35
     ⁴ srov. 1 Kor 3, 16
     ⁵ 1 Jan 3, 15
     ⁶ srov. Řím 6, 14; Gal 4, 7

RESPONSORIUM

O. Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. * Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.
V. Já nejsem svůj život. Žil jsem špatně podle sebe, v tobě zas ožívám. * Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.

Nebo:

Z výkladu Řehole svatého Augustina od blahoslaveného Humberta z Romans

     Mezi mnohými a rozličnými řeholemi, pod nimiž vedou svůj duchovní boj různí řeholníci v Církvi, jsou takové, které nám předali muži, kteří nejsou zapsáni v seznamu svatých. Jiné sestavili svatí, kteří však nevynikali moudrostí. Jiné zas nám zanechali muži svatí a vynikající moudrostí, kteří však nepožívali velké autority. Jisté je, že když někdo předkládá nauku vedoucí ke spáse, více platí svatost jeho duše než moudrost. Avšak pokud prostota, jakkoli svatá, není vedena moudrostí, její výroky si zaslouží méně chvály. Výrok nesený svatostí a moudrostí, kterému však chybí autorita, je méně přijímán. Jaké přijetí si tedy zasluhuje řehole, o které je známo, že nám ji zanechal muž velmi svatý, velmi moudrý a požívající velkou autoritu, totiž svatý biskup Augustin?
     Svatý Augustin sestavil svou řeholi podle vzoru apoštolského života, jak víme z toho, co se o něm zpívá a čte: že začal žít podle řehole sestavené podle příkladu svatých apoštolů. V jednom kázání sám říká: Chceme žít apoštolským způsobem života. Kdo by pochyboval, že se apoštolskému způsobu životu má dát přednost před způsobem života všech jiných tvorů? Jakou vznešenost musíme proto připisovat řeholi odvozené od takového vzoru!
     Kromě toho je mnoho řeholí, které ukládají množství tělesných observancí. Řehole svatého Augustina se však více týká duchovních úkonů, jako je láska k Bohu a bližnímu, jednota srdcí, zachovávání stejných způsobů života a podobně. Kdo by pak nevěděl, že duchovní cvičení mají větší cenu než cvičení tělesná? Proto čím více se řehole zabývá spíše věcmi duchovními než tělesnými, tím větší chválu si zasluhuje. Navíc řehole svatého Augustina zachovává střední cestu a neupadá do zhoubných krajností. Neukládá totiž ani příliš mnoho ani příliš málo příkazů, ale zůstává uprostřed a v tom je podstata každé ctnosti.
     Ještě stojí za povšimnutí, že Augustin v řeholi uvádí na prvním místě přikázání. Ta však mohou prospět, jen když se zachovávají. Na druhém místě proto uvádí to, co slouží k jejich zachovávání. Když pak uvádí přikázání, na první místo klade přikázaní Boží, na druhé potom svoje. Když pak uvádí svá přikázání, nejprve uvádí způsob jejich předávání a potom je jednotlivě vykládá. Řekněte sami, co lze vhodněji uložit v řeholi než přikázání Boží a přikázání lidská, která napomáhají zachovávat ta první? Toto všechno obsahuje řehole svatého Augustina, a tak obsahuje v plnosti všechno, co vyžaduje řeholní život.
     Kromě toho je řehole svatého Augustina vhodnější pro kazatele než jiné řehole. Je jasné, že kazatelé musí být vzdělaní. Proto je vhodné, aby ti, kdo mají neustále učit sebe i druhé, žili pod řeholí muže s tak vynikajícím vzděláním, který chce, aby jeho učedníci byli tak pilní, že nemine den, aby nestudovali v knihách! Dále je řehole svatého Augustina odvozená z příkladu apoštolského života, který mají v největší míře napodobovat všichni kazatelé, a proto je pro kazatele mnohem vhodnější než jiné řehole.
     Některé řehole též ukládají řadu věcí, kterými se ti, kdo podle nich slíbili žít, velmi odlišují od běžného života lidí, například oděvem, způsobem modlitby a podobně. Tyto rozdíly někdy brání užitku duší a naopak přizpůsobení lidem přináší ovoce. Proto se svatý Pavel stával pro všechny vším, připodobňoval se všem, aby všechny získal. Protože řehole svatého Augustina neukládá odlišnosti tohoto typu, více se hodí pro kazatele. Při založení Řádu kazatelů bylo třeba k řeholi přidat nová ustanovení o studiu, chudobě a podobně. Musela se tedy vybrat taková řehole, ve které by nebylo nic, co by odporovalo těmto ustanovením. Právě řehole svatého Augustina je taková, že se k ní mohou vhodně přidat všechna ustanovení týkající se kazatelského stavu.
     Jestliže svatý Dominik, otec bratří kazatelů, prospíval ve všem dobrém a plodně pracoval pro spásu duší pod touto řeholí, tím spíše je vhodné, aby jeho synové byli v tomto jeho následovníky, aby dosáhli jeho úspěchu!

RESPONSORIUM

O. Tak tedy máme smýšlet v Kristu Ježíši my všichni, kdo jsme dokonalí. * Abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, také vytrvali.
V. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti! * Abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, také vytrvali.

Nebo:
O. Kéž Bůh dá, abyste toto všechno zachovávali z lásky k duchovní kráse. * Ne jako otroci podrobení zákonu, ale jako svobodní lidé pod milostí.
V. Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce. Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. * Ne jako otroci podrobení zákonu, ale jako svobodní lidé pod milostí.

Nebo:

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina

     Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mou pomocí stálou.¹ Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.
     Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“
     Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše,² Boha, který je nade všecko: buď veleben na věky.³ On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život;⁴ a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem,⁵ aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.
     Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.
     ¹ srov. Žl 29 (30), 11
     ² srov. 1 Tim 2, 5
     ³ srov. Řím 9, 5
     ⁴ Jan 14, 6
     ⁵ Jan 1, 14

RESPONSORIUM

O. Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.
V. Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni..

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své nevýslovné moudrosti jsi vyvedl svatého Augustina z temnoty bludů ke světlu pravdy evangelia; radujeme se z tvého milosrdenství a prosíme tě: na jeho přímluvu nám dej sílu k nápravě našeho života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:
Prosíme tě, Bože, posiluj ve své Církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my naplněni tímto duchem stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce nejvyšší lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie