lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. srpen 2020
Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka


Narodil se kolem roku 1183 v Kamieniu nedaleko Opole, pocházel ze slezské linie rodu Odrowążů. Studoval na univerzitě v Paříži a Bologni. Po přijetí kněžského svěcení se stal kanovníkem krakovské kapituly. Krakovským biskupem byl tehdy jeho příbuzný Ivo Odrowąż. Spolu s ním se v roce 1220 vydal do Říma a spolu s Česlavem a Heřmanem vstoupil do řádu sv. Dominika. Zanedlouho je svatý Dominik poslal do Polska. Už na svátek Všech svatých roku 1222 přicestovali do Krakova a v roce 1223 jim biskup Ivo daroval kostelík Nejsvětější Trojice, při kterém si bratři vybudovali klášter. Klášterů přibývalo a v roce 1228 získaly tyto kláštery právní status Polské provincie. Vedení provincie přenechal Hyacint jiným a sám se plně věnoval misijnímu apoštolátu, především v Rusku, Prusku a na Litvě. V roce 1228 se vydal se skupinou misionářů na Ukrajinu, usadili se při kostele Panny Marie v Kyjevě. V roce 1233 je však kníže Vladimír z Kyjeva vykázal. Hyacint se tedy obrátil na sever, mezi Prusy. Zpočátku spolupracoval s Německými rytíři, ale pak se od jejich činnosti distancoval. V roce 1243 se vrátil do Krakova, kde prožil zbytek svého života. Zemřel 15. srpna 1257 a byl pohřben v klášterním kostele v Krakově. Kanonizoval jej 17. dubna 1594 Klement VIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.

Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.

Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.

Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.

Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

3, 1-15
Napomenutí Jeruzalému


1Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
2hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
3velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
4Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.

5Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
6Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu a řekne:
„Máš šaty,
buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“

7– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
8Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.

9Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim,
neboť sami sobě škodí!
10Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
11Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
12Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.

13Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
14Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
15Co vás to napadlo utiskovat můj lid
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.

RESPONSORIUM

Iz 3, 10.11.13

O. Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
V. Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze spisu „O životě a zázracích svatého Hyacinta“ od bratra Stanislava z Krakova

(De vita et miraculis Sancti Iacechonis Ordinis Fratrum Prædicatorum auctore Stanislao Cracoviensi eiusdem Ordinis – circa 1352)

Polákům vzešlo nové světlo

    . Lid, který chodil ve tmách, spatřil velké světlo.1 Když Stvořitel vesmíru tvořil na počátku nebe a zemi, ponechal tmu nad propastí. Aby ji osvítil, řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo.1 Tímto stvořeným světlem osvítil svět. Jako tedy osvítil temnoty světa, tak prostřednictvím blaženého Jacka jako paprskem nového slunce zaplašil v Polsku temnoty hříchů a do srdcí Poláků vložil světlo víry. Proto se již naplnilo, co dávno předtím předpověděl Izaiáš: Pohanský lid – totiž na pomezí Polska, který žil ve tmě nevědomé mysli, spatřil velké světlo – to jest svatého Jacka, kazatele nauky o světle.
     Když přichází denní světlo, ulevuje se nemocným, lidé se probouzejí ze spánku, ptáci zpívají a divá zvěř prchá do svých skrýší. Tak také když svatý Dominik poslal do Polska svatého Jacka, Polákům se ulevilo od neřestí, probudili se z nedbalostí, nadchli se pro nazírání na nebeské věci a byli vysvobozeni z moci zlých duchů. Tak Poláci uviděli, jak jim vzchází nové světlo, radost, čest a sláva u všech národů.
     Já, bratr Stanislav, krakovský lektor a nejnepatrnější z bratří kazatelů, jsem si vzal na starost napsat stručně a pokorně něco o tomto světle, totiž o svatém Jackovi, ke chvále trojjediného Boha, který stvořil všechny svaté a ozdobil je nevýslovným světlem, a také k povzbuzení lidu. Proto v tomto krátkém a skromném díle zaznamenávám, co jsem se dozvěděl a pochopil ze sdělení věrohodných otců. Oni to zase měli od svých předchůdců, kteří svatého Jacka osobně znali a s ním se stýkali.
     Kristus, Král slávy, který je odleskem Boha Otce a podobou jeho podstaty, kéž dá vyrůst mému dílu pod ochranou svatého Jacka! Neboť on žije a vládne s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
     Lidově byl nazýván Jackem, spisovně Hyacintem. Jméno Hyacint pochází od květiny nebo od drahokamu. Podle toho je pro něj dvojí výklad.
     Především je hyacint rostlina s červeným květem. To se dobře hodí na blaženého Jacka, protože on byl pokornou rostlinkou svým poslušným srdcem. Květem byl svou tělesnou zdrženlivostí a červený byl dobrovolnou chudobou či nemajetností.
     Za druhé má Hyacint jméno od drahokamu, protože září předáváním evangelijního učení. Byl blankytně modrý svým svatým životem a byl velice pevný v šíření katolické víry. Takto je nám zjevný smysl jeho jména.

     1 Iz 9, 2
     2 Gn 1, 3

RESPONSORIUM


O. Pán mu předal poklad své moudrosti, když mu svěřil úkol hlásat evangelium * a štědře je rozdávat věřícím i nevěřícím.
V. Svá slova vložil do jeho úst a svěřil mu tajemství svého srdce. * A štědře je rozdávat věřícím i nevěřícím.

Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans

(B. Humberti de Romanis, e litteris e Capitulis Generalibus ad Ordinem scriptis, Opera de vita regulari, II, Ed. Berthier, Romæ 1889, str. 490–494)

Běda nám, sejdeme-li z cesty, kterou šli apoštolové

     Oznamuji vaší lásce, že mezi mnoha tužbami, které povstaly v mém srdci, když jsem převzal svěřený mi úkol, na jedné mi zvláště záleží: aby službou našeho řádu byli schismatici povoláni zpátky do jednoty církve a aby jméno Pána Ježíše Krista bylo přinášeno židům, Saracénům, pohanům, barbarům a všem národům, abychom byli jeho svědky a nástrojem spásy pro všechny lidi až na konec země.
     Provedení této věci však stojí v cestě dvě překážky.
     Jednou je neznalost řečí. A sotva který bratr je ochoten se jim naučit! Mnozí dávají ve studiu přednost mnohostranné zvědavosti před užitečností.
     Druhou překážkou je láska k rodné půdě. Její sladkost mnohé zapletla do svých osidel, protože přirozenost v nich dosud nebyla přetvořena milostí, takže nechtějí odejít ze své země a od svého příbuzenstva1 ani zapomenout na svůj lid.2 Chtějí žít a zemřít mezi svými příbuznými a známými. Nic si nedělají z toho, že Spasitele nemohla mezi svými nalézt ani vlastní Matka.4
     Vzchopte se, bratři povolaní Bohem, a podívejte se, zda se najde nějaký takový příklad u apoštolů! Což nebyli všichni Galilejci?5 A kdo z nich zůstal v Galileji? Neodcestoval jeden do Indie, druhý do Etiopie, jiný do Asie a jiný do Acháje? A tak se všichni rozptýlili daleko široko k různým národům a vydali světu ovoce, které nyní vidíme.
     Chce-li někdo říci, že toto jsou těžké věci a že my slabí je nemůžeme napodobit, běda nám, chceme-li být kazateli, a odchylujeme se od šlépějí takových kazatelů! A ještě víc: což takhle mluvili naši první otcové, které všechny rozeslal náš svatý Otec, blažený Dominik, po světě, jak novice, tak ostatní? Ať takovéto zbabělé smýšlení nevstoupí do našich srdcí, protože jsme vyvolení Boží. Spíše hleďme na své řeholní povolání a na slavnou odměnu za ochotnou poslušnost a vystavme se všemu pro spásu duší a pro rozšíření Spasitelovy slávy.
     Najde někdo z vnuknutí Boží milosti v svém srdci a podle vůle představeného ochotu naučit se jazyku arabskému, hebrejskému, řeckému nebo jinému, který může být užitečný pro spasitelné dílo v příhodný čas, je-li někdo ochoten vyjít mimo území vlastního národa a jít do provincie Svaté země nebo do řecké nebo do jiných, které sousedí s nevěřícími a které beze vší pochyby velice potřebují bratry připravené mnoho vytrpět pro řád, pro víru a také pro spásu duší a pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, prosím ho a vyzývám, aby mi to neopomněl napsat!
     Vás všechny i jednotlivě poroučím přízni Spasitele a jeho přeslavné Matky, naší Orodovnice. Věříme, že v těchto dnech byl řád zvlášť pod její ochranou a že mu velmi mnoho prospěla.
     Dáno v Miláně na generální kapitule v roce 1255.

     1 Sk 1, 8
     2 Gn 12, 1
     3 (Žl 44 (45), 11
     4 Lk 2, 44
     5 Sk 2, 7

RESPONSORIUM

Žl 97 (98), 2.3c; 110, 9

O. Pán dal poznat dílo své spásy, před všemi národy zjevil svou spravedlnost. * Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
V. Vykoupení seslal pro svůj lid. * Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvou milostí se svatý Hyacint stal vynikajícím kazatelem a přivedl mnoho lidí ke světlu pravdy; prosíme, svou mocí v nás konej dobré skutky, které by lidi povzbuzovaly ke tvé oslavě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie