Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

5. květen 2020
Pro OP: Sv. Vincence Ferrerského, kněze, památka

Narodil se ve Valencii 23. ledna 1350. Otec byl městský úředník a rodina předpokládala, že Vincenc bude v této tradici pokračovat. Vincenc však v roce 1367 vstoupil do řádu. Po studiích ve Valencii, Leridě, Barceloně a Toulouse přijal v roce 1378 kněžské svěcení. Poté úžasným způsobem rozvinul svou činnost na kazatelně, na profesorské katedře a také ve veřejném životě. Až do roku 1390 působil ve Valencii jako lektor a kazatel. Svými kázáními přivedl ke konverzi mnoho pohanů a židů. V době papežského schismatu následoval nejprve vzdoropapeže Benedikta XIII. do Avignonu. Trpěl však rozdělením církve, jehož hlavní příčinu spatřoval v tom, že celý Boží lid je příliš vzdálen od Krista. Proto z Avignonu odešel a od roku 1399 se stal jedním z největších putujících kazatelů v historii církve. Proslul především jako kazatel pokání, jež nejen hlásal, ale také dosvědčoval svým životem. V roce 1415 Kostnický koncil ukončil západní schisma a papežem se stal Martin V. Ten si byl vědom zásluh svatého Vincence a nabídl mu kardinálský titul. Vincenc s díky odmítl a poprosil jen o papežské požehnání pro svou další misionářskou činnost. Ta skončila v Bretani, kde 5. dubna 1419 zemřel. Byl pohřben v katedrále ve Vannes a hned po své smrti byl uctíván jako svatý. Kanonizoval jej 29. června 1455 Kalixt III.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věřící, pějme s písní plnou vděku,
ať v našich hymnech nebeskému Soudci
za kazatele seslaného světu
zní náš dík vroucí.

Vzácný Vincenci, jehož svátek dnešní
tvoji stoupenci ctí zbožnými hymny,
chvály, jež tobě pějeme ti vděční,
laskavě přijmi.

Když bez úhony vyrostl jsi z dětství,
v Kazatelský řád vstoupils plný žízně,
příkazu otců dbals s pocitem štěstí
a Boží přízně.

Na popud nebes všechny svoje síly
studiu Písem zákonů dvou dal jsi.
Když jsi jim učil, svět vzplál světlem víry
nebeské krásy.

Všude jsi hlásal naplnění času:
na konci světa Kristus bude soudcem;
svět varoval jsi před Božími tresty,
k pokání vzýval.

Byl jsi jak anděl, jenž přiletí z nebe
a z jeho středu všem národům hlásá,
ve všech jazycích oznamuje všude:
přišel čas soudu.

Věčná buď chvála Spasiteli Kristu,
sláva též Otci, Duchu, jenž je oheň;
moc a síla jejich ať v každé době
nad světem vládne. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.

V. Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O. Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. ²Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. ³A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. ⁴To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. ⁵Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
     ⁶Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. ⁷A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
     ⁸Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
     ⁹Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, ¹⁰i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. ¹¹Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a  nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
     ¹²V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. ¹³A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“

RESPONSORIUM

O. Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
V. Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z listu svatého Vincence Ferrerského magistrovi Řádu bratří kazatelů Jeanu de Puinoix

     [Nejctihodnější magistře a otče, z důvodu nesčetných úkolů, které mě zaměstnávaly, jsem Vaší ctihodnosti nebyl schopen napsat tehdy, jak by se slušelo. Neboť – to mluvím pravdu – od chvíle odchodu z Romans až dosud bylo třeba, abych všude kázal shromážděnému lidu, často i dvakrát denně, někdy i třikrát, abych nadto slavil zpívanou mši, takže mi po cestě, jídle a spánku nezbýval čas na jiné věci, ba bylo třeba, abych si po cestě připravoval kázání. Aby mi však nebylo připisováno jako nedbalost nebo pohrdání, že bych se tolik dní, týdnů a měsíců vyhýbal psaní, i při tolika úkolech jsem každodenně věnoval čas tomu, abych Vám alespoň popsal cestu, kterou konám.]
     Ať tedy víte, ctihodný otče, že po odchodu z Romans, kde jste mě naposledy poslal na cestu, jsem celé tři měsíce byl dosud zde v Dauphiné a kázal jsem Boží slovo ve městech, obcích a vesnicích, kde jsem dosud nebyl. Navštívil jsem především tři věhlasná heretická údolí v arcidiecézi Embrun: první se nazývá Lucern, druhé L’Argentière a třetí Valpure. Ještě před mým příchodem již dvakrát nebo třikrát z Boží milosti se zbožností a úctou přijala nauku katolické pravdy, ale chtěl jsem je znovu navštívit k jejich posílení a útěše. Poté jsem na ústní i písemné žádosti a prosby mnohých přešel do Lombardie, kde jsem rok a měsíc kázal v mnoha Vám podřízených městech, obcích a vesnicích a na mnohé žádosti ještě dále, jmenovitě pod vládou markrabství Montferrat. V oněch zaalpských oblastech jsem nalezl mnohá údolí heretiků, jak valdenských, tak katarských, především v turínské diecézi, a všechna jsem je postupně navštívil, abych v nich kázal víru a nauku katolické pravdy a usvědčoval je z jejich omylů, takže z milosrdenství Božího přijali vroucně, s velkou zbožností a úctou pravdu víry, když mě v tom Pán provázel a potvrzoval moje slova.
     Pochopil jsem, že hlavní příčinou jejich hereze a omylů je nedostatek kázání. Oni obyvatelé mě zpravili o tom, že už třicet let jim kázali pouze valdenští bludaři, kteří k nim obvykle přicházeli dvakrát ročně z Aquileje. Uvaž tedy, ctihodný magistře, jak veliká je vina církevních představených i ostatních, kteří z povahy svého úřadu nebo poslání jim mají kázat, ale spíše hledí na to, aby klidně žili ve velkých městech a domech v krásných komnatách s jejich pohodlím. A zatím duše, pro jejichž spásu Kristus zemřel, hynou nedostatkem duchovní stravy, protože není, kdo by dětem lámal chléb. Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Prosím proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
     [Nyní pomlčím o jednom heretickém biskupovi, kterého jsem našel v jednom z jejich údolí, jež se jmenuje Luforio, jak se mnou chtěl skrytě mluvit a obrátil se; o valdenských školách, které jsem našel v údolí Val d’Angrogne, a o jejich uzavření; o katarských bludařích v údolí Val di Pont, jak se obrátili od své zvrácenosti; taktéž o bludařích v údolí Val di Lanzo, k nimž kdysi utekli vrahové svatého mučedníka Petra de Ruffia, jakým způsobem se ke mně chovali; rovněž o ukončení sporů mezi guelfy a ghibelliny; také o všeobecném usmíření v těchto oblastech a o jiných nesčetných věcech, které Bůh ráčil vykonat ke své slávě a k užitku duší. V tom všem však budiž Bůh veleben.
     Po strávení třinácti měsíců v Lombardii jsem přišel již před pěti měsíci do Savojska na žádost mnohých církevních i světských představených. S velkým zápalem jsem tam navštívil pět diecézí z mnoha nacházejících se v Savojsku, a to Sion, Aostu, Tarentaise, Maurienne a Grenoble. Obcházel jsem města, obce a vesnice a kázal jsem v nich více nebo méně podle toho, jak se to jevilo prospěšným. Právě jsem v diecézi ženevské.
     V oněch oblastech jsem mezi jinými velkými omyly nalezl jeden velmi rozšířený, že každoročně konají shromáždění ke cti svatého Orientu, tj. Slunce. Moji spolubratři i františkáni, ostatní řeholníci a rovněž faráři mi se strachem říkali, abych se neodvažoval proti tomuto omylu kázat nebo cokoli říkat, neboť měli strach, protože jim hrozili smrtí a odpírali jim almužny a placení dávek. Nyní se zaměřuji hlavně na tento blud a denně proti němu kážu, neboť Pán mi pomáhá a posiluje moje slova, a tak byl tento blud vskutku vykořeněn. Tito lidé nyní přicházejí a s bolestí toho litují, když slyší, že se tak velice mýlili ve víře. Protože Boží milostí byl tento omyl zcela vykořeněn, mám brzo jít do lausannské diecéze, kde se mnoho lidí, především rolníků, veřejně klaní Slunci jako Bohu a hned ráno se k němu uctivě obracejí s modlitbou. Sám lausannský biskup ke mně dvakrát nebo třikrát pokorně přišel a zapřísahal mě naléhavě, abych zašel do jeho diecéze, kde je mnoho údolí heretiků na hranicích se Savojskem a Německem, což jsem mu přislíbil. Slyšel jsem, že bludaři v těchto údolích jsou velmi obávaní a smělí. Ale s důvěrou v Boží milosrdenství mám v úmyslu tam jít a kázat tam v blízké postní době. Jaká bude vůle v nebesích, tak ať se stane.]
     Můj socius Antonín i já s ním se Vám, ctihodný otče, poníženě odevzdáváme; kéž by Vás Syn Panny neustále zachovával jako příklad a ochranu svaté řeholní observance. Amen.
     [Nakonec jsem tento list vlastnoručně podepsal dne 17. prosince roku 1430 v městě Ženevě.
     Neužitečný Kristův služebník a Váš ponížený syn bratr kazatel Vincenc.]

RESPONSORIUM

O. Obrátili jste se k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých. * Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
V. Ať ve vás Pán rozhojňuje stále více lásku a posilní vaše srdce, abyste byli svatí, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. * Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
Nebo:

Z pojednání „O duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského

     Při kázání a v promluvách užívej k vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma; a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen, jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z duše pyšné ani rozezlené, nýbrž z hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo je stihla těžká nemoc nebo že leží v hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z jejich pokroku a z jejich naděje na rajskou slávu.
     Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o ctnostech a nepravostech posluchače příliš neosloví.
     Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým, vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z čisté lásky. Laskavá a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.
     Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k Bohu a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S její pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.

RESPONSORIUM

O. Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
V. Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k Bohu. * S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys nás poučil kázáním svatého Vincence, jak máme jít po cestě do nebeské vlasti, když čekáme na Spasitele. Prosíme, na jeho přímluvu nám uděl, ať jsme horliví v práci i v lásce a nehledáme trvalý domov v tomto čase, ale ve věčnosti. skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie