Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. duben 2020
Pro OP: Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky Církve, spolupatronky Evropy, terciářky, svátek

Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty. Kolem roku 1367 byla přijata mezi dominikánské řeholní terciářky. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život. Byla omilostněna stigmaty. Sama poskytovala duchovní vedení mnoha lidem. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v nějakých mystických prožitcích, žila ji i ke Kristu mystickému, tedy k Církvi. Vedle své osobní svatosti se jí podařilo úžasným způsobem rozvinout apoštolát lásky k Církvi. Bolestně prožívala situaci Církve ve své době. Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schisma. Kateřina to velmi těžce nesla. Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Bl. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji bl. Pavel VI. prohlásil za učitelku Církve.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Zástupem moudrých panen provázena
k snoubenci kráčí přistrojená panna,
temnoty noci hrozné pryč zahání
světlem své lampy.

On jí dá prsten s mnoha drahokamy
a krásu jeho doprovází slovy:
toto zde dávám, panno, do zástavy
své svaté lásky.

Ohněm té lásky k žáru roznícena
upadá často v mysli do extáze
a na svých údech nese Kateřina
stopy ran Krista.

Převelice je blažená a šťastná,
snoubenci svému do náruče klesne,
a k svatým je pak přenesena nová
nebeská hvězda.

Buď požehnán Bůh jediný i trojí,
ten, který na nebeském trůnu sídlí
a jenž svou mocí povždy v řádu stálém
celý svět řídí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Řada A: Když ses modlila v slzách a ošetřovala nemocné, já jsem přednášel tvé modlitby Pánu, aleluja.

Řada B: Nikdo nemůže okoušet Boží krásu v propasti Trojice jinak než prostřednictvím jeho snoubenky Církve, aleluja.

Řada C: Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha, který v nás přebývá, aleluja.

Žalm 137 (138)
Poděkování

Pozemští králové přinesou do svatého města svoji slávu a bohatství. (Srov. Zj 21, 24)

¹ Chválím tě, Pane, z celého srdce †
      za to, žes vyslyšel slova mých úst. *
      Před tváří andělů budu ti hrát.
² Před tvou svatyní na tvář padám, †
      děkuji tvému svatému jménu *
      za tvoji věrnost a dobrotu tvou;
   neboť jsi povznesl nade všechno *
      jméno svoje a přislíbení. –

³ Slyšels mě v den, kdy k tobě jsem volal, *
      větší sílu mé duši jsi dal.
⁴ Tebe ať, Pane, ctí králové země, *
      jakmile zaslechnou slova tvých úst,
⁵ zpěvem ať velebí cesty Páně: *
      „Sláva Páně je nesmírná!“
⁶ Velký je Pán, a k malým shlíží, *
      na dálku rozezná pyšného. –

⁷ Kráčím-li strastmi, život mi vracíš, *
      navzdory nepřátelům mým.
   Na mou ochranu vztahuješ ruku, *
      pravice tvá mi pomáhá.
⁸ Pán mou věc dovede k dobrému konci. †
      Neboť tvá láska, Pane, je věčná! *
      Od svého díla neupusť!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Řada A: Když ses modlila v slzách a ošetřovala nemocné, já jsem přednášel tvé modlitby Pánu, aleluja.

Řada B: Nikdo nemůže okoušet Boží krásu v propasti Trojice jinak než prostřednictvím jeho snoubenky Církve, aleluja.

Řada C: Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha, který v nás přebývá, aleluja.

Ant. 2

Řada A: Kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte velkodušní ke všem, aleluja.

Řada B: My všichni musíme vstoupit bránou Ježíše Krista ukřižovaného, která se nalézá jenom ve svaté Církvi, aleluja.

Řada C: Kéž nám svatá panna Kateřina dá zažít pravé Kristovo světlo a připojit se k nebeským sborům, aleluja.

Žalm 24 (25)
Prosím za odpuštění a ochranu

Naděje neklame. (Řím 5, 5)

¹ K tobě, Pane, pozdvihuji duši, *
      k Bohu svému. V tebe důvěřuji,
   ty mi nedej v hanbě ztroskotat, *
      ať se nepřátelé neradují!
³ Nezahanbíš ty, kdo hledí k tobě, *
      zahanbeni ať jsou nevěrní. –

⁴ Ukazuj mi, Pane, svoje cesty, *
      uč mě kráčet tvými stezkami.
⁵ K věrnosti mě veď a poučuj mě, *
      vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany,
   v kterého já dennodenně doufám, *
      pro tvou, Pane, věčnou dobrotu. –

⁶ Vzpomeň, Pane, na své slitování, *
      milost svou, jež trvá od věků!
⁷ Zapomeň mých provinění z mládí, *
      v lásce své se na mne rozpomeň! –

⁸ Pán je plný dobroty a přímý, *
      ukazuje cestu bloudícím,
⁹ utlačeným dopomáhá k právu, *
      ponížené vodí k cestám svým; –

¹⁰ jeho cesty – pravdivost a věrnost *
       těm, kdo plní úmluvu a řád.
¹¹ Proto, Pane, odpusť pro své jméno, *
      odpusť mi můj převeliký hřích!

¹² Kdo je člověk, jenž se bojí Pána? *
       Tomu Pán dá správnou cestou jít,
¹³ ten se bude těšit blahobytu, *
      zemi zdědí v úděl jeho rod. –

¹⁴ Rada Páně těm, kdo se ho bojí, *
       jeho úmluva je osvítí.
¹⁵ Moje oči stále hledí k Pánu, *
      on mé nohy z léček vyprostí. –

¹⁶ Ke mně obrať se, dej slitování, *
       vždyť jsem ubohý a zcela sám.
¹⁷ Ulev mému stísněnému srdci, *
       vyveď mě už z mého sklíčení! –

¹⁸ Pohleď na můj žal a plahočení, *
       všechny moje hříchy odpusť mi!
¹⁹ Pohleď na mé četné nepřátele, *
       jakou krutou mají ke mně zášť! –

²⁰ Ochraňuj mou duši, vysvoboď mě, *
       nezahanbi mě v mém doufání!
²¹ Kéž mě chrání nevinnost a věrnost, *
      neboť k tobě, Pane, pohlížím. –

²² Vysvoboď, můj Bože, Izraele *
       ze všech jeho soužení a běd!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Řada A: Kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte velkodušní ke všem, aleluja.

Řada B: My všichni musíme vstoupit bránou Ježíše Krista ukřižovaného, která se nalézá jenom ve svaté Církvi, aleluja.

Řada C: Kéž nám svatá panna Kateřina dá zažít pravé Kristovo světlo a připojit se k nebeským sborům, aleluja.

Ant. 3

Řada A: Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Řada B: Uspořádej svůj život, srdce a lásku jedině se zaměřením na tuto snoubenku Církev a mysli při tom na mě, a ne na sebe, aleluja.

Řada C: Přesvatá Kristova snoubenka byla ustavičně oddána svému Milému a byla s ním jeden Duch, aleluja.

Pokud se následující žalm použil k Pozvání, použije se žalm 94 (95).

Žalm 66 (67)
Ať chválí Boha všechny národy

Budiž vám známo: Pohanům je poslána tato Boží spása. (Sk 28, 28)

² Pán buď milostiv a žehnej nám! *
      Kéž nám svítí světlo jeho tváře!
³ Ať se zná tvá cesta na zemi, *
      pomoc tvou ať znají všichni lidé! –

⁴ Kéž tě, Bože, chválí národy, *
      kéž tě chválí všechny lidské rody!
⁵ Národy ať mocně jásají *
      nad tím, jak svět spravedlivě soudíš!
   Neboť právem soudíš národy, *
      všechny lidské kmeny světa řídíš. –

⁶ Kéž tě, Bože, chválí národy, *
      kéž tě chválí všechny lidské rody!
⁷ Země vydala svou úrodu. *
      Pán, náš Bůh, nám dal své požehnání.
⁸ Kéž nám žehná všemohoucí Bůh, *
      ať ho v bázni všechna země vzývá!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

Řada A: Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Řada B: Uspořádej svůj život, srdce a lásku jedině se zaměřením na tuto snoubenku Církev a mysli při tom na mě, a ne na sebe, aleluja.

Řada C: Přesvatá Kristova snoubenka byla ustavičně oddána svému Milému a byla s ním jeden Duch, aleluja.

V. Panny její za ní kráčejí ke Králi, aleluja.
O. S radostným jásotem, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

     Bratři! ²⁸Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. ²⁹Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. ³⁰A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
     ³¹Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? ³²Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? ³³Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! ³⁴Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
     ³⁵Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? ³⁶Stojí přece v Písmu: „Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.“
     ³⁷Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. ³⁸A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ³⁹ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

RESPONSORIUM

O. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, * aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle, aleluja.
V. Bůh nás předurčil, abychom byli ve shodě s obrazem jeho Syna, * Aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z listu svaté Kateřiny Sienské novicům řádu olivetánů

     Moji nejdražší synáčkové v Kristu, sladkém Ježíši. Já, Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu vám v jeho drahocenné Krvi. Přeji si vidět vás jako syny poslušné až k smrti, kteří se učí od neposkvrněného Beránka, poslušného Otce až k potupné smrti na kříži.
     Dobře dbejte na to, že on sám je cesta a pravidlo, kterým se máte řídit vy i všichni tvorové. Chci, abyste si ho postavili před oči své mysli. Pohleďte, jak je toto Slovo poslušné! Neodmítá namáhavé břemeno, které od Otce přijal, ale naopak běží s velikou touhou. To ukázal při Poslední večeři, když řekl: Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.¹ Jíst beránka je totéž jako plnit Otcovu vůli i synovskou touhu. A protože vidí, že už mu takřka nezbývá čas (vidí se totiž u cíle, kdy má přinést Otci sebe v oběť za nás), raduje se, jásá a s radostí říká: Velice jsem toužil.
     To byl velikonoční beránek, o kterém mluvil: dát sebe za pokrm a z poslušnosti k Otci přinést své tělo v oběť. Ježíš už jedl i jindy velikonočního beránka se svými učedníky, ale nikdy ne tak jako teď. Ó nevystihlá, nejsladší a nejhoroucnější lásko! Vůbec nemyslíš na útrapy ani na svou potupnou smrt! Slovo vidí, že bylo Otcem vyvoleno a zasnoubilo se s lidstvím. Bylo mu uloženo, aby nám dalo svou krev, aby se Boží vůle naplnila v nás a my byli posvěceni jeho krví.
     Proto vás prosím, drazí moji synáčkové v Kristu, sladkém Ježíši: nikdy se ničeho nebojte a důvěřujte v krev Krista ukřižovaného. Nenechte se od něho odloučit ani pokušením a mámením, ani strachem, že nebudete moci vytrvat, ani bázní, že nesnesete poslušnost vůči řádu!
     Nuže, chci, abyste se nikdy nebáli. Odložte každý otrocký strach! Se sladkým a milujícím Pavlem řekněte: „Vydrž dnes, má duše. Skrze Krista ukřižovaného mohu všechno. Touhou a láskou je ve mně ten, který mi dává sílu.“² Milujte, milujte, milujte! Kdo je ve světě, plave po tomto moři svými pažemi. Ale kdo je ve svaté řeholi, plaví se na pažích druhého, to jest svého řádu.
     Důvěřujte! Naleznete pramen lásky v boku Krista ukřižovaného. Tam chci, abyste měli místo a příbytek. Nuže, vstaňte s převelkou a nejvroucnější touhou. Jděte, vstupte a přebývejte v tomto sladkém příbytku. Ani ďábel ani žádný tvor vám nevezme milost ani vám nezabrání, abyste došli ke svému cíli, totiž k spatření a zakoušení Boha. Více neřeknu. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha. Milujte, milujte se navzájem.
     ¹ Lk 22, 15
     ² srov. Flp 4, 13

RESPONSORIUM

O. Nic nebylo této panně vzácnějšího a nic cennějšího v přirozenosti věcí než přikázání Ježíše Krista * a všechny přesvědčovat o hodnotě věčného života.
V. Stále usilovala volat zpět ztracené * a všechny přesvědčovat o hodnotě věčného života.

Nebo:

Ze spisu „Dodatek“ od bratra Tomáše Antonína Caffariniho, žáka svaté Kateřiny Sienské

     O třetí neděli postní se začal ze zasvěcené panny úplně vytrácet život. Působila to nesčetná muka, která v jejím těle den ze dne vzrůstala, a navíc nesmírné bolesti duševní, které ji deptaly, když denně viděla, jak křesťané urážejí Boha. Také ji mučilo, když viděla, jaká nebezpečí denně narůstají v jeho svaté církvi. Kvůli ní tolik vytrpěla, to jest: tolik se chvěla úzkostí v nitru i navenek.
     Tak to šlo až do neděle, po které onoho roku bezprostředně následovalo Nanebevstoupení Páně. Bylo 29. dubna 1380, kdy nastala u zasvěcené panny před svítáním veliká proměna, trvající asi dvě hodiny. Proto bylo rozhodnuto, že jí má být udělena svátost pomazání. Tak se i stalo.
     Po přijetí posledního pomazání, kdy panna setrvávala a skoro jako by nic necítila, začala se po malé přestávce úplně měnit. Dělala různé posuňky, jak pažemi, tak vzrušenou tváří, jako by dávala najevo, že je napadena nemalým množstvím zlých duchů. Skutečně tomu tak bylo. V tomto krutém boji zůstala panna víc než půldruhé hodiny.
     Potom však se její tvář téměř v okamžiku dočista změnila. Z temné a rozrušené tváře byla tvář zcela andělská a radostná. Tu jsme jí dali před oči ikonu, kde bylo mnoho ostatků svatých, a jiné krásné obrázky. Ona však ihned upřela pohled na obraz Ukřižovaného a takto, tělesnýma očima pohlížejíc na něj, začala se pozorněji modlit a mluvila velmi hluboké věci o Boží dobrotě.
     A v modlitbě pak začala vyznávat své hříchy před zrakem Božím, třebaže to slyšeli i jiní. Projevila svou lítost nad všemi svými hříchy všeobecně a potom se o nich zmínila jednotlivě: „Má vina, věčná Trojice, že jsem tě bídně urazila mnohou nedbalostí, nevědomostí, nevděkem a neposlušností a mnoha jinými hříchy. Běda mně ubohé…“ A takto se obviňovala z těchto i mnoha jiných poklesků, tato přečistá holubice. Snad to tak zařídil Nejvyšší spíš pro příklad těm, kteří stáli kolem, než proto, že by to ona potřebovala.
     [Když setrvala nějakou dobu v této modlitbě, obrátila se panna k nám a ukázala nám několika slovy cestu dokonalosti. Každému uložila, co má dělat po její smrti. Prosila také pokorně za odpuštění, že podle svého domnění málo pečovala o naši spásu. Ach, kdyby byl někdo tenkrát viděl, jak uctivě a pokorně přijala zasvěcená panna mnohokrát požehnání od své vlastní zarmoucené matky, která stála s ostatními u ní v slzách!
     Ale to všechno nijak nepřerušovalo modlitbu panny. Když se blížila k vytouženému cíli, modlila se zvlášť za svatou církev a důrazně prohlásila, že dává svůj tělesný život za ni. Potom se modlila za Urbana VI. a také důrazně vyznala, že je to pravý nejvyšší velekněz. Také povzbudila své dítky, aby pro tuto pravdu položily i život, bude‑li to prospěšné.]
     Dále se s nemalou vroucností modlila za všechny své děti obojího pohlaví, které jí byly v Pánu nejmilejší. Užila mnoha slov, kterými se modlil Pán za své učedníky k Otci, když měl zakrátko k němu odejít. Po modlitbě požehnala nám všem znamením nejsvětějšího kříže.
     A takto se přibližovala k cíli, po kterém tak mocně a dlouho toužila. Přitom setrvávala nepřetržitě v modlitbě a mluvila stejně k svému Pánu a Snoubenci: „Pane, voláš mě a já jdu k tobě. A hleď, jdu k tobě ne se svými zásluhami, ale jen s tvým milosrdenstvím. Prosím tě, aby se mi ho dostalo mocí tvé Krve.“ Poté mnohokrát hlasitě zvolala: „Krev! Krev!“ Nakonec po vzoru našeho Spasitele řekla: „Otče, do tvých rukou svěřuji svou duši i svého ducha!“¹ A takto sladce, s tváří zcela andělskou, naklonila hlavu a vypustila duši.
     ¹ srov. Lk 23, 46

RESPONSORIUM

O. Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. * Má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev, aleluja. 
V. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. * Má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev, aleluja. 
Nebo:

Ze spisu „Rozmluvy s Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské

     Ó věčné Božství, věčná Trojice, podle tvé vůle má krev tvého jednorozeného Syna spojením s božskou přirozeností tak velikou cenu! Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve své propastné hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v tvém světle.¹
     Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v tebe² a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch Svatý, vycházející od tebe, Otče, i od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat.
     Věčná Trojice, ty jsi tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil krví svého jednorozeného Syna, tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou svého stvoření.
     Ó propasti, věčná Trojice, ó Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát než sám sebe? Ty jsi oheň stále planoucí a nestravující se,³ ale svým žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi oheň, který odnímá každý chlad, svým světlem osvěcuješ mysl lidí⁴ a v tom světle dals mi poznat svou pravdu.
     V zrcadle toho světla poznávám tebe, nejvyšší dobro, dobro nade všechno dobro, blažené dobro, dobro nevystižitelné, dobro neocenitelné, krásu nade všechnu krásu, moudrost nade všechnu moudrost. Neboť ty jsi moudrost sama; ty jsi pokrm andělů, ty ses v ohni lásky dal lidem.
     Ty jako roucho zakrýváš mou nahotu; ty sytíš pokrmem své sladkosti náš hlad, neboť jsi sladký bez nejmenší hořkosti. Ó věčná Trojice!
     ¹ srov. Žl 35 (36), 10
     ² srov. Gal 3, 27
     ³ srov. Ex 3, 2
     ⁴ srov. Jan 1, 9

RESPONSORIUM

O. Otevři mi, má sestro, spoludědičko mého království! Má přítelkyně, tys pronikla do hlubin tajemství mé pravdy. * Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.
V. Vyjdi z ticha rozjímání a vytrvale vydávej svědectví mé pravdě. * Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Prostřednictvím svaté Kateřiny nás, Bože, poučuješ, že získáme světlo pravého sebepoznání, když poznáme současně a podivuhodně, co jsi ty v nás a co jsme my v tobě. Proto na její prosby dej, ať po tak pravdivém poznání prospíváme ve ctnosti, abychom tě dovedli den ze dne dokonaleji milovat a dokonaleji ti sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie