Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. září 2019
Sv. Ludmily, mučednice, v Čechách památka, nezávazná památka

Narodila se kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku přijal křest od sv. Metoděje na Velehradě (874), stala se i ona křesťankou a v opravdové víře a v lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Staré životopisy vyzdvihují její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. Nespokojení pohanští velmoži se po smrti Vratislava (921) spojili s jeho manželkou Drahomírou a nechali Ludmilu najatými vrahy usmrtit 15. IX. 921 na jejím vdovském sídle Tetíně u Berouna. Když nastoupil na trůn její vnuk Václav, dal přenést tělo této první české svaté mučednice do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (925).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nemocní, chudí, siroty a vdovy
pláčí, když vrahy najmout neváhala
snacha, jež matku zrádně, plna zloby
zavraždit dala.

V předtuše smrti Kristova ta čistá
ovečka uzří vrahy v noci temné,
smrtící šále odevzdaně chystá
své hrdlo jemné.

Víc nežli se kdy sluneční zář skvěla,
hrob svaté matky světlem slávy hýří,
Bůh kosti chrání a z jejího těla
vůně se šíří.

Koruna matky, mučednice v jase
skví se a národ, známý vroucí úctou
chrání a učí, jak má kráčet k spáse
pěšinkou úzkou.

Svou milost vzácnou i své slitování
dej, smířen, Bože jediný a trojí,
národu, který vlídná matka chrání
a při něm stojí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     Hospodin ke mně promluvil: ^2.8„Ty, synu člověka, slyš, co ti pravím, a nebuď vzpurný jako toto vzpurné plemeno; otevři ústa a jez, co ti dám." ⁹Viděl jsem ruku vztaženou ke mně, a v ní svinutou knihu. Rozvinul ji přede mnou; byla popsána uvnitř i zvenčí. Byly v ní napsány žalozpěvy, vzdechy a bědy.
     ^3.1Tu mi řekl: „Synu člověka, cokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jdi a mluv k synům Izraele!“ ²Když jsem otevřel ústa, dal mi sníst tu knihu ³a řekl mi: „Synu člověka, nasyť své břicho a naplň své útroby touto knihou, kterou ti dávám!" Snědl jsem ji a zesládla mi v ústech jako med.
     ⁴Pak mi řekl: „Synu člověka, jdi k Izraelovu domu a mluv k nim moje slova. ⁵Neboť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, ale k Izraelovu domu; ⁶ani k mnohým národům nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, jejichž slovům bys nemohl rozumět: kdybych tě poslal k nim, oni by tě poslouchali. ⁷Izraelův dům však tě nebude chtít poslouchat, poněvadž nechtějí poslouchat mne: celý Izraelův dům má totiž drzé čelo a tvrdé srdce. ⁸Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela; ⁹jako diamant, tvrdší než křemen dělám tvou tvář. Neboj se jich a  nestrachuj se jich, neboť je to vzpurné plemeno."
     ¹⁰Na to mi řekl: „Synu člověka! Všechna má slova, která k tobě mluvím, si vlož do srdce, pozorně je slyš ¹¹a jdi, odeber se k vyhnancům, k synům svého lidu, mluv k nim a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin, ať už poslechnou, nebo ne."
     ¹⁶Když pak minulo sedm dní, oslovil mě Hospodin: ¹⁷„Synu člověka! Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeneš je mým jménem. ¹⁸Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty ho nebudeš varovat, když mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého bezbožného chování a byl živ – umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. ¹⁹Když však budeš bezbožného varovat, ale on se neodvrátí od své bezbožnosti, od svého zvráceného chování, on jistě zemře pro svou nepravost, ty však sám sebe zachráníš.
     ²⁰Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat nepravost, položím mu do cesty obtíže: on zemře, protožes ho nevaroval, pro svůj hřích umře a nevzpomene se na jeho spravedlivé skutky, které učinil: ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. ²¹Ale když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší: jistě bude živ, protože se dal napomenout, a ty sám sebe zachráníš."

RESPONSORIUM

O. Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. * Neboj se jich, neměj strach z jejich řečí.
V. Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela. * Neboj se jich, neměj strach z jejich řečí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z nejstarší homilie o svaté Ludmile

     Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium.
     Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.
     Vzešla v zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.
     A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.
     Když kníže temnot, ďábel pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchýni.
     Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista.
     Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy.
     Ó země česká, buď šťastná, že oslavuje štěstí té, která z tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!

RESPONSORIUM

O. První ochránkyně křesťanů v naší vlasti, těšitelko ubohých, zrcadlo a příklade svatosti, * přimlouvej se za svůj lid!
V. Zavlažuj rosou svých modliteb českou zem, aby nevěrou nevyprahla! * Přimlouvej se za svůj lid!

MODLITBA

Modleme se:
Pro zásluhy a na přímluvu svaté mučednice Ludmily pomáhej nám, Bože, ať jdeme vytrvale v jejích stopách, ať jsme pevní ve víře a bohatí dobrými skutky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie