Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. září 2018
Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka, nezávazná památka

Narodil se v roce 1564, pravděpodobné v Praze; jeho otec přišel z Janova do Prahy, oženil se s českou šlechtičnou a působil u dvora Rudolfa II. Když povyrostl, vzal ho k sobě jeho strýc, biskup v jihoitalské Nole. Studoval tam u jezuitů a vstoupil do jejich noviciátu (1584). Po vysvěcení na kněze (1594) požádal představené o dovolení, aby mohl odjet jako misionář do Japonska. Dostal se tam po dlouhotrvající cestě (1596-1602), působil nejprve v Arimě, později na různých místech a od roku 1612 v Nagasaki. Od roku 1618 byl spolu s dalšími kněžími a laiky čtyři roky vězněn v Suzutě u Omury. Potom byli převezeni do Nagasaki, na místo, kde před 25 lety zemřeli první japonští mučedníci spolu s Pavlem Miki (dnes tam stojí jezuitská rezidence), a 10. IX. 1622 jich tam bylo 30 sťato a dalších 22 (mezi nimi Karel Spinola) přivázáno ke kůlům a upáleno. V roce 1867 byli prohlášeni za blahoslavené.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

¹ Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.
² Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.
³ To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

⁴ Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:
⁵ „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
⁶ A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

⁷ „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
⁸ Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.
⁹ Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

¹⁰ Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.
¹¹ Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.
¹² Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

¹³ Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?
¹⁴ Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!
¹⁵ Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

¹⁶ Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,
¹⁷ když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

¹⁸ Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;
¹⁹ ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

²⁰ o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.
²¹ Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

²² Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!
²³ Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy proroka Jeremiáše

     ^42.1Všichni vůdcové ozbrojených tlup, Jochanan, syn Kareachův, Azarjáh, syn Hošajáhův, i ostatní lid od nejmenšího až po největšího ²přistoupili k  proroku Jeremiášovi a řekli mu: „Vyslyš naši prosbu a modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, neboť zůstalo nás málo z mnoha, jak vidíš na vlastní oči. ³Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít a co máme dělat.“
     ⁴Prorok Jeremiáš jim řekl: „Vyslyším vás. Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak si přejete. Všechno, co mi odpoví, vám oznámím, nic vám nezamlčím.“ ⁵Oni řekli Jeremiášovi: „Ať je nám Hospodin pravdivým a věrným svědkem, že uděláme všechno, s čím tě k nám Hospodin pošle. ⁶Ať je to příjemné nebo ne, poslechneme hlas Hospodina, našeho Boha, k němuž tě posíláme, aby nám bylo dobře, když budeme poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha.“
     ⁷Když uplynulo deset dní, Hospodin oslovil Jeremiáše. ⁸Ten povolal Jochanana, syna Kareachova, a všecky vůdce tlup, kteří byli s ním, i všechen lid od nejmenšího až po největšího ⁹a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu přednesl vaši prosbu: ¹⁰Jestliže zůstanete klidně v této zemi, vystavím vás a už nezbořím, zasadím a už nevyplením; je mi líto neštěstí, které jsem vám způsobil. ¹¹Nebojte se babylónského krále, před nímž máte strach; nebojte se ho – praví Hospodin – neboť já jsem s vámi, pomohu vám a  z jeho ruky vás vysvobodím. ¹²Dám vám u něho milost, že se nad vámi smiluje a nechá vás bydlet ve vaší zemi.
     ¹³Jestliže však řeknete: ‚Nebudeme bydlet v této zemi‘, neposlechnete hlas Hospodina, svého Boha, ¹⁴ale naopak se rozhodnete: ‚Nikoli, půjdeme do egyptské země, abychom už neviděli válku, neslyšeli zvuk polnice, netrpěli hlad, tam se usadíme‘; ¹⁵pak tedy slyšte Hospodinovo slovo vy, kteří jste zbyli! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže upřete svůj zrak na Egypt, abyste tam šli, a vkročíte do něho, abyste tam bydleli: ¹⁶meč, kterého se bojíte, stihne vás tam v  egyptské zemi a hlad, který vám působí starosti, přijde na vás v Egyptě a tam zemřete.
     ^43.4Jochanan, syn Kareachův, všichni vůdcové ozbrojených tlup a všechen lid neposlechli Hospodinův hlas, aby zůstali v judské zemi, ⁵ale Jochanan, syn Kareachův, a všichni vůdcové tlup vzali zbytky Judovců, kteří se ze všech národů, mezi něž se rozprchli, vrátili, aby bydleli v Judsku, ⁶muže, ženy, děti, královské dcery, všechny lidi, které zanechal Nabuzaradan, velitel tělesné stráže, s Gedaljáhem, synem Achikama, syna Šafanova, vzali i proroka Jeremiáše a Barucha, syna Nerijáhova, ⁷a vešli do egyptské země – neposlechli totiž Hospodinův hlas – a přišli až do Tafnesu.

RESPONSORIUM

O. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, * zůstalo nás málo z mnoha.
V. Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou jako vdovy. * Zůstalo nás málo z mnoha.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti Církve

     I když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k víře, bez níž se mu nelze líbit,¹ přece připadá Církvi povinnost² a zároveň i svaté právo hlásat evangelium.
     Tím, že Církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a Církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a Církev považovat za cizí.
     Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.
     Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít Církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě touto cestou kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je Církev.³ A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.^{4
     1} srov. Žid 11, 6
     ² srov. 1 Kor 9, 16
     ³ srov. Kol 1, 24
     ⁴ Tertulián, Apologeticum 50, 13; PL 1, 534

RESPONSORIUM

O. Dostalo se vám té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.
V. Tak jsem po vás toužil, že bych vám nejraději nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie