Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. květen 2018
Pro OP: Sv Františka Colla Guitarta, kněze, nezávazná památka

Narodil se 18. května 1812 v Gombren v Pyrenejích. V té době vládl ve Španělsku Napoleonův bratr Josef Bonaparte. Františkovo mládí bylo poznamenáno občanskou válkou. V roce 1830 vstoupil v Geroně do řádu. Těsně před jeho kněžským svěcením zrušila španělská vláda kláštery. Došlo k rabování klášterů a kostelů a zabíjení řeholníků. František dokončil studia v diecézním semináři ve Vich a 28. května 1836 přijal kněžské svěcení. Působil pak v diecézní duchovní správě. Vynikl jako kazatel, duchovní vůdce, pečoval o chudé. Po čase se vzdal farní služby a stal se lidovým misionářem a kazatelem. Od roku 1850 působil opět ve Vich, žil u své sestry a kázal v okolí. V roce 1856 založil kongregaci sester, jež se věnovaly vyučování a výchově dětí. 2. prosince 1869 byl stižen mrtvicí a oslepl. Zemřel 2. dubna v roce 1875 a byl pohřben v klášterním kostele sester ve Vich. Beatifikoval jej 29. dubna 1979 sv. Jan Pavel II. Svatořečen byl 11. října 2009 papežem Benediktem XVI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

I

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.

II

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.

III

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Třetí list svatého apoštola Jana

     ¹Já starší drahému Gájovi, kterého miluji v pravdě.
     ²Můj drahý, přeji ti od Boha, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv, jako je zdráva tvá duše. ³Vždy jsem měl velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé pravdě, jak ty žiješ v pravdě. ⁴Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.
     ⁵Můj drahý Gáje, jednáš, jak se sluší na věrného křesťana ve všem, co prokazuješ bratřím, a to i cizím. ⁶Ti veřejně ve shromážděních věřících mluvili o tvé lásce. A bude to od tebe pěkné, když je zase tak vybavíš na cestu, jak je to hodné Boha. ⁷Neboť se vydali na cesty pro Ježíšovo jméno a neberou nic od pohanů. ⁸Je to přece naše povinnost, abychom se takových lidí ujímali. Tak budeme mít účast v jejich práci při hlásání pravdy.
     ⁹Napsal jsem něco církevní obci, avšak Diotrefes, který rád vládne, nechce uznávat naši pravomoc. ¹⁰Proto až přijdu, vytknu mu jeho chování, že nás pomlouvá zlými slovy. A jako by mu to ještě nestačilo: ani sám bratry pohostinně nepřijímá a těm, kdo by to chtěli dělat, v tom zabraňuje a z církevního společenství je vylučuje.
     ¹¹Můj drahý, nenapodobuj zlo, ale dobro. Kdo dělá dobro, je z Boha, kdo dělá zlo, neviděl Boha.
     ¹²Demetriovi vydávají všichni dobré svědectví; mluví pro něj i to, jak žije ve shodě s pravdou. I my o něm vydáváme svědectví a ty víš, že naše svědectví je pravdivé.
     ¹³Měl bych ti ještě mnoho psát, ale nechci v tom pokračovat inkoustem a perem. ¹⁴Doufám totiž, že tě brzo uvidím a řekneme si to ústně.
     ¹⁵Pokoj tobě! Pozdravují tě přátelé. Vyřiď pozdrav přátelům, každému zvlášť.

RESPONSORIUM

O. Nenapodobuj zlo, ale dobro. * Kdo dělá dobro, je z Boha. Aleluja.
V. Neboť je to zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení s vědomím, že to od něho Bůh žádá. * Kdo dělá dobro, je z Boha. Aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla

     Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu, čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
     Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.¹ Kdo na svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti či slabosti vůči náporu zla.
     Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;² a proto v nemocech, v příkoří, v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
     ¹ Jan 1, 8
     ² srov. Mt 10, 29-30

RESPONSORIUM

O. Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.
V. Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys vyvolil svatého Františka, aby zvěstoval jméno tvého Syna a upevňoval křesťany ve zbožnosti; na jeho přímluvu nám dopřej, aby se službou kázání probouzela a prohlubovala pravá víra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie