Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 |
19. leden 2018, Pátek
2. týden žaltáře
První mezidobí, 2. týden
Pro OP: Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky, pro mnišky SVÁTEK, svátek
Pro OP: Bl. Ondřeje z Peschiery, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Poctěna slávou Markéty
Uherská země zaplesej,
Guzmanův řáde, také ty
radosti své dnes průchod dej.
Když vlast se octne v těžkostech,
v oběť se k smíru Božímu
nabídne a chce v svatých zdech
modlit se za svou otčinu.
V klášteře potom původ svůj
i královskou čest tajila,
nevinné tělo důtkami,
častými posty trápila.
Horoucí láska ke Kristu
ustavičně ji sílila,
by jeho údům nemocným
též neúnavně sloužila.
Chvála a věčná sláva buď
Bohu Otci i se Synem,
též Duchu, jenž je Zastáncem,
kéž na věky zní vesmírem. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
V.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
Mojžíš řekl lidu:
„Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina,
svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu,
svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy
příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru. Hle, Hospodinu,
tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však
Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich
potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.
Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin,
váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu
nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce
a dává mu chléb a šat. Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v
egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v
jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal
tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do
Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako
hvězdy na nebi.
Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony,
ustanovení a příkazy po všechny dny. Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli,
totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, jeho
znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraónovi, králi egyptském, a
celé jeho zemi, všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je
zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je
vyhubil – tak tomu je dodnes; a co s vámi učinil na poušti, než jste přišli až
na toto místo, a jak naložil s Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak
země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i s jejich rodinami a stany i s celým
jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.
Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které
vykonal. Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli
vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, a abyste byli dlouho živi na
půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v zemi
oplývající mlékem a medem.
Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat
příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když
příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou
vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z kanonizačního procesu sv. Markéty
Markéta pocházela z maďarského rodu Arpádovců, který sám ve třináctém století zrodil Církvi Boží
čtyři další ženy proslulé svatostí života: totiž svatou Alžbětu, svatou Anežku Pražskou, její sestřenici,
a dcery krále Bély IV. Kunhutu a Jolantu, jejichž úcta byla potvrzena Apoštolským stolcem.
Narodila se zbožným rodičům Bélovi IV., maďarskému králi, a královně Marii Lascaris.
Rodiče zasvětili počaté dítě, pokud to bude dcera, Bohu jako určitou smírnou oběť za osvobození království
a jeho záchranu. Jejich modlitby a prosby byly vyslyšeny. Ještě před dosažením jejího čtvrtého
roku ji rodiče, pamětlivi svého slibu a prokázaného dobrodiní, přivedli do kláštera mnišek řádu
svatého Dominika ve Veszprému, aby si již v útlém věku zvykala na řeholní život a Bohu náležitě sloužila.
Tam se Markéta stala upřímnou učednicí kříže, hned zapomněla na královský dům a učenlivostí
a poslušností tak vynikala, že si ji mnišky upřímně zamilovaly. Na svůj věk mimořádným způsobem
uctívala andělskou láskou Ježíše Krista a Bohorodičku Marii, projevovala urozené mravy a skvělost ducha.
Proto král, její otec, aby sobě i svému království získal jistější a účinnější Boží pomoc, vystavěl na
dunajském ostrově klášter ke cti Nejsvětější Panny Marie, do něhož uvedl nejen svaté zbožné panny,
ale také svou dceru Markétu, „kterou mezi ostatními svými dětmi miloval nesmírně něžnou láskou,
protože v ní rozeznával počátky onoho zbožného přebývání, které se líbí Bohu“.
Markéta mezitím odmítla sňatek s jistým urozeným polským knížetem a ve dvanácti letech složila
slavnostní sliby před ctihodným magistrem řádu Humbertem. Poté, co ji k sňatku začal přemlouvat
také český král, rozhodla se vyjádřit svou vůli, že je zcela zaslíbena Kristu, aby svůj slib daný božskému
Snoubenci zachovala neporušený a byla ušetřena dalšího nežádoucího naléhání. Snažně proto žádala
o posvátný závoj, který pak ke své velké radosti obdržela od arcibiskupa ostřihomského.
Když se takto zasvětila Snoubenci panen, pohrdala světem a umrtvovala své tělo, a tak se snažila
horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků. Vždy byla oblečena v těch nejhorších šatech a dychtila
po těch nejnižších službách: zametat dům, stírat podlahy, připravovat jídlo a nosit těžká břemena;
to vše jí bylo nejmilejší. Nemocným sestrám i služebným, když se ostatní obávali nákazy, sloužila
s takovou láskou a sebezapřením, že ochotně plnila všechny těžké i ty nejnižší služby.
Tajemství Kristova utrpení s nářkem uctívala, žárem jeho muk planula, před Ježíšem Kristem
ukrytým pod eucharistickými způsobami nebo zpodobeným na kříži s láskou vylévala své srdce, všude
a téměř bez přestání se modlila, předepsanými modlitbami vzdávala chválu Bohu, pozdravení Bohu
Otci, Duchu zastánci nebo nejmilejší Panně Boží rodičce přednášela.
Aby hněv Boha všemohoucího utišila a Boží shovívavost pro svůj národ vyprosila, „hojně slzy prolévala,
své tělo posty vysilovala, do žíněného roucha se oblékala, jako by želela hříchů všech, kteří proti
Bohu tak nespravedlivě jednali, za odvrácení neštěstí svými modlitbami Boha prosila, aby Pán Ježíš
Kristus pravicí své moci chránil nevinné a svatou matku Církev, kterou za cenu své krve shromáždil.“
Avšak Markéta svou činnost neomezila jen na velmi naléhavé prosby k Bohu a nejtvrdší pokání,
ale také roznícena apoštolskou horlivostí a posílena hrdinskou odvahou neváhala zcela otevřeně vytýkat
nepravost komukoliv, ať už se jí dopustil člověk s nejvyšší autoritou či důstojností.
Také třetí nabídku k sňatku Markéta hned odmítla a radostně odpověděla, že chce zachovat své
panenství pro Pána Ježíše Krista. A tento božský Snoubenec, vždy věrný a tak urozený, který si v srdci
své služebnice vybudoval milý příbytek, zahrnul ji bohatě nebeskými dary a dal jí účast na svém
utrpení, ale také útěše a moci stejně za života jako i po smrti.
RESPONSORIUM
O.
Svatá Markéta byla v nitru oděna milosrdenstvím, laskavostí a pokorou. *
Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
V.
V lásce a pokoře ji žádná sestra nepředčila. *
Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
Nebo:
Z kázání kněze Jana Taulera na Nanebevstoupení Páně
Každý, kdo chce opravdu následovat Boha a Vykupitele Pána Ježíše Krista, ať pokorně a s vyrovnanou myslí vezme na sebe kříž
bolestí vnitřních i vnějších, spravedlivých i nespravedlivých. Takto obtížen půjde radostně za svým Pánem. Žádným jiným způsobem
se nedospěje tam, kam nás Kristus předešel.
Není jistě málo těch, kdo touží stát se Pánovými svědky v míru, když jde všechno podle jejich přání.
Ochotně se chtějí stát svatými, ale bez námahy, bez nepříjemností, bez soužení, bez újmy. Dychtí totiž
poznat Boha, okoušet ho, pociťovat ho, ale hořkost budiž od nich daleko! Jestliže by tedy měli pracovat,
upadnout do hořkosti, do zármutku, do tmy, do tvrdých zkoušek, jestliže by se jim Bůh skryl a oni
byli v nitru i navenek zbaveni útěchy, ihned zmizí jejich dobrá předsevzetí. To nejsou praví svědkové,
takoví, jaké hledá Spasitel.
Kdo nehledá pokoj, kdo se nechce všude těšit z pokoje při všem, co dělá? Avšak snahu o takovýto
pokoj je třeba zcela odmítnout. Máme vyvinout nemalé úsilí a námahu, abychom si udrželi pokoj
v každé době i při protivenstvích. Z toho jistě vzejde pokoj pravý, stálý a bezpečný. Ze všeho ostatního,
co hledáme nebo co máme rádi, totiž vzejde jen zklamání. Jestliže se však jinak snažíme, seč můžeme,
zachovat si radost ve smutku, klid ve zmatcích, prostotu ve složitostech, veselou mysl při obtížích,
tehdy budeme opravdovými svědky Boha a našeho Pána Ježíše Krista.
Takovým učedníkům sám Kristus za živa i po zmrtvýchvstání přál pokoj. Oni však nikdy v tomto
životě nenašli pokoj vnější. Ale byl jim dán pokoj podstatný, pravý pokoj ve zmatcích, blaženost při
potupách, život ve smrti. Jásali radostí, když je lidé nenáviděli, když je vydávali soudům a odsuzovali
k smrti. Takoví byli praví svědkové Boží.
RESPONSORIUM
O.
Tak my jsme zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, *
aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
V.
Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev. *
Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys chtěl, aby svatá panna Markéta pod vedením Ducha Svatého zazářila milostí sebezáporu;
dej, ať se nikdy neprotivíme tvé vůli a věrně konáme, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, ty miluješ a chráníš panenství. Z tvé milosti spojila tvá služebnice Markéta krásu panenství se
zásluhami dobrých skutků; dopřej nám, prosíme, abychom duchem spasitelné kajícnosti mohli obnovovat
bezúhonnost mysli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie