Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. duben 2017
Sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka, nezávazná památka

Narodil se v roce 1803 ve francouzském městě Cuetu. Po vysvěcení na kněze (1826) se nějaký čas věnoval duchovní správě v diecézi Belley. Potom vstoupil do řeholní společnosti maristů a byl poslán jako misionář na ostrov Futunu v Polynésii (o vánocích 1836). Výsledky, kterých dosáhl, neodpovídaly úsilí vynaloženému na překonávání překážek, a přece byly příčinou nenávisti, s níž starší generace sledovala změny dosavadních náboženských zvyklostí. Když přijal křesťanství syn místního náčelníka, dosáhl hněv vrcholu a misionáře ubili k smrti 28.IV.1841. Stal se prvomučedníkem celé Oceánie a v roce 1954 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako zvuk polnice, když se mnou mluvil, zavolal na mě: „Pojď sem vzhůru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ ²Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně někdo seděl. ³Vypadal jako kámen jaspis a  sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. ⁴Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. ⁵A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. ⁶Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed na čtyřech stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. ⁷První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. ⁸A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: "Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde."
     ⁹A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, ¹⁰těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají:
    
¹¹„Pane, náš Bože, jsi hoden,
abys přijal slávu, čest i moc,
protožes stvořil všechno,
z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. “

RESPONSORIUM

O. Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. * Celá země je plná jeho slávy, aleluja.
V. Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. * Celá země je plná jeho slávy, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
     Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
     On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý svět.
     Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
     A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
     Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jak první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali větu: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni?
     Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a  když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a  sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal? Do rukou vezmu kalich spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.
     O tomto kalichu říkali mučedníci: Do rukou vezmu kalich spásy a jméno Páně oslavím. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Páně. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.
     Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni.

RESPONSORIUM

O. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.
V. Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys oslavil svatého Petra Chanela tím, že se jeho krev prolitá při hlásání evangelia stala semenem nových křesťanů; dej, ať prožíváme velikonoční tajemství smrti a vzkříšení tvého Syna s takovou opravdovostí, abychom mu stále nově vydávali svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie