Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. únor 2017
Sv. Řehoře z Nareku, opata a učitele Církve, nezávazná památka

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

     ¹Jednoho dne se Boží synové zase shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: ²„Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemi a potuloval jsem se po ní.“
     ³Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého. Dosud setrvává ve své bezúhonnosti, zbytečně jsi mě navedl, abych ho trápil.“ ⁴I odpověděl satan Hospodinu: „Kůži za kůži, všechno, co člověk má, dá za svůj život. ⁵Jen vztáhni svou ruku a dotkni se jeho kostí a masa a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ ⁶Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, je v tvé moci, jen jeho života ušetři!“
     ⁷Satan odešel od Hospodina a zasáhl Joba zhoubnými vředy od chodidla až po temeno hlavy. ⁸A Job si bral střepinu, aby se jí škrábal, když sedával na hromadě smetí.
     ⁹Jeho žena mu řekla: „Dosud se držíš té své bezúhonnosti? Proklej Boha a zemři!“ ¹⁰I řekl jí: „Mluvíš jako blázen! Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme?“ V tom ničem Job svými rty nezhřešil.
     ¹¹Tu uslyšeli tři Jobovi přátelé o celém tom velkém neštěstí, které ho stihlo, a proto přišel každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy. Smluvili se spolu, že ho přijdou potěšit a politovat. ¹²Již zdaleka ho uviděli, ale nepoznali ho. I dali se do hlasitého pláče, roztrhli svůj šat a posypali si hlavy popelem. ¹³Seděli u něho na zemi sedm dní a sedm nocí a nikdo mu ani slovo neřekl, neboť viděli, že jeho bolest je převeliká.

RESPONSORIUM

O. Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, zaryly se do mě tvoje šípy. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.
V. Všichni moji přátelé a druzi mému neštěstí se vysmívají. * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Zrcadlo víry" od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika (Saint-Thierry)

     Nuže, věřící člověče, když v tom, več věříš, začnou na tvou nejstou přirozenost doléhat poněkud hlubší tajemství, vzchop se a řekni si: Kterak se to děje? Nesnaž se přitom přijít věci na kloub, ale s láskou jdi za ní.
     V tvém tázání ať je modlitba a láska, ať je v něm zbožnost a pokorná touha; abys nezkoumal ve výšinách Boží velebnost, ale abys ve spásných činech Božích hledal štěstí našeho spasení. Podivuhodný rádce ti pak dá odpověď: Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, ten vás naučí všemu a uvede vás do celé pravdy. Nikdo totiž neví, co je člověku vlastní, než jeho duch, který je v něm. A právě tak nepoznal nikdo, co je vlastní Bohu, než Boží Duch.
     Nemeškej tedy a hleď si zajistit společenství Svatého Ducha. Když je totiž vzýván, je s námi, a kdyby s námi nebyl, ani bychom ho nevzývali. A když na naše volání přichází, přichází s hojností Božího požehnání. Je jako proud řeky oblažující Boží město.
     A když přijde a shledá, že jsi pokorný a mírný a že s bázní nasloucháš Božímu slovu, spočine na tobě; a právě tobě zjeví to, co mudrcům a chytrákům tohoto světa odnímá; takže ti začne být jasné, co mohla Moudrost sdělit učedníkům už na zemi, ale co oni nemohli snést, dokud nepřišel Duch pravdy, aby je do celé pravdy uvedl.
     Marně bychom čekali, že z úst nějakého člověka pochytíme nebo se naučíme to, co nebylo možno pochytit nebo se naučit ani ze slov samotné Pravdy. Vždyť sama Pravda říká: Bůh je duch.
     A jako se ti, kdo se Bohu klanějí, mají klanět v duchu a v pravdě, tak těm, kdo touží dovědět se o Bohu nebo ho poznat, je užitečné, když budou hledat porozumění víře a smysl ryzí a holé Boží pravdy jen v Duchu Svatém.
     V temnostech a nevědomosti tohoto života je Svatý Duch zajisté zářivým světlem pro všechny chudé v duchu, je láskou, která přitahuje, líbezností, která uchvacuje; jenom v něm má člověk přístup k Bohu; on je láskou všech milujících, on je oddaností a zbožností všech věřících.
     To on věřícím odhaluje Boží spravedlnost, která je z víry a vede k víře. Protože dává milost za milostí, dává za víru ze slyšení víru osvícenou.

RESPONSORIUM

O. Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, * je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.
V. Moudrost přebývá v srdci rozumného. * Je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.

Nebo:

Z věroučné konstituce Druhého vatikánskeho koncilu o Božím zjevení

     Kristus Pán, v němž se dovršuje celé zjevení nejvyššího Boha, dal apoštolům příkaz: evangelium, které bylo už dříve zaslíbeno skrze proroky a které on sám naplnil a vlastními ústy veřejně vyhlásil, měli kázat všem lidem jako pramen veškeré spasitelné pravdy i celého mravního řádu, a tak jim předávat Boží dary.
     To skutečně věrně splnili jednak apoštolové, kteří ústním kázáním, příkladem i ustanoveními předali to, co piřjali z Kristových úst i ze styku s ním a z jeho činů, i to, čemu se naučili z vnuknutí Ducha Svatého, jednak ti apoštolové a apoštolští učedníci, kteří rovněž z vnuknutí Svatého Ducha zaznamenali poselství spásy písemně.
     Aby se však evangelium uchovávalo v Církvi stále neporušené a živé, zůstavili apoštolové své nástupce, biskupy, a těm svěřili svůj vlastní učitelský úřad. V tom, co bylo od apoštolů předáno, je zahrnuto opravdu všecko, co pomáhá Božímu lidu vést svatý život a prohlubovat víru; po všechny časy tak Církev udržuje svým učením, životem a bohoslužbou všechno, čím sama je, i všechno, več věří, a předává to všem pokolením.
     Tato apoštoly započatá tradice s pomocí Ducha Svatého v Církvi pokračuje: roste totiž porozumění předaným věcem a slovům, a to jak dík rozjímání a studiu věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci, tak dík hlubšímu poznání duchovních skutečností z vlastní zkušenosti i dík hlásání těch, kteří s posloupností biskupského úřadu přijali bezpečné charisma pravdy. Církev totiž během věků neustále směřuje k plnosti Boží pravdy, až se na ní jednou Boží slova naplní.
     Výroky svatých Otců dosvědčují oživující přítomnost této tradice, jejíž bohatství se přelévá do činnosti a života věřící a modlící se Církve.
     Z této tradice se v Církvi uvádí ve známost úplný kánon posvátných knih a samo Písmo svaté se v ní chápe pronikavěji a nabývá vždy nové aktuálnosti. Tkže Bůh, který promluvil za onoho času, hovoří se Snoubenkou svého milovaného Syna bez přestání a Svatý Duch, skrze něhož živý hlas evangelia zaznívá v Církvi a skrze ní ve světě, uvádí věřící do veškeré pravdy a působí, aby v nich Kristovo slovo přebývalo v celém svém bohatství.

RESPONSORIUM

O. Slovo Páně trvá navěky. * Totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.
V. Jak nám je odovzdali tí, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. * Totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

MODLITBA

Modleme se:

Bože, tys dal svatému N. schopnost chápat hloubku tvé pravdy; na jeho přímluvu dej i nám, abychom se tvé pravdy věrně drželi a také podle ní žili. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie