Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. únor 2017
Pro OP: Bl. Konstance z Fabriana, kněze, nezávazná památka

Narodil se ve Fabrianu počátkem 15. století v chudé rodině Servoliů. V patnácti letech vstoupil do kláštera sv. Lucie ve Fabrianu. Vychovávali jej svatý Antonín Florentský a blahoslavený Konradin z Brescie. Vedli jej především k lásce k modlitbě. Konstanc věnoval všechnu svou energii reformě řádu, již prosazoval ve spolupráci se svatým Antonínem Florentským. Byl převorem v mnoha klášterech – 1440 a 1467 ve Fabrianu, 1445 v Perugii, 1459 a 1470 v Ascoli Piceno – a ve všech zavedl reformu. V roce 1468 byl spolu s Konradinem z Brescie a několika dalšími bratry pověřen reformou kláštera v Camerinu. Kromě práce na obnově řádu se neúnavně věnoval apoštolské práci jako kazatel. Je autorem knih Vita Beati Conradini a sbírky kázání Sermones. Zemřel v Ascoli Piceno 24. února 1481 a jeho tělo bylo uloženo v tamějším chrámu sv. Dominika. Jeho úctu potvrdil 22. září 1821 Pius VII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

     ^8,5Kdo zachovává příkaz, nezakusí zlo. Moudré srdce zná pravý čas, ⁶neboť pro každou záležitost je pravý čas, vždyť zlo velmi tísní člověka. Neví totiž, co se stane. ⁷Kdo by mu sdělil, kdy se co stane? ⁸Člověk nemá moc nad dechem života, aby ho zadržel, nemá moc nade dnem smrti, nemůže uniknout z bitvy. Ani nepravost nezachrání svého původce.
     ⁹Toto všechno jsem viděl, když jsem si všímal všeho dění, které probíhá pod sluncem v čase, kdy člověk vládne nad člověkem k jeho škodě.
     ¹⁰A tak jsem viděl zlosyny nesené k pohřbu, viděl jsem však i odcházet ze svatého místa a dostávat se do zapomenutí v městě ty, kdo jednali správně. I to je marnost. ¹¹Poněvadž nejsou zločinné skutky trestány hned vzápětí, lidé mají plno chutí páchat zlo i proto, ¹²že hříšník si žije dlouho, třebaže spáchal zlo i stokrát. Přece však vím, že se budou mít dobře ti, kdo se bojí Boha právě proto, že se ho bojí. ¹³Ale zlosynovi se nepovede dobře, neprodlouží svůj život jako stín, protože se Boha nebojí.
     ¹⁴A přece se stává taková marnost na zemi: Jsou spravedliví, kterým se vede, jak by to zasluhovali zlosynové, a jsou zlosynové, kterým se vede, jak by to zasluhovali spravedliví. Říkám, že i to je marnost.
     ¹⁵Proto jsem chválil radost. Není jiné štěstí pro člověka pod sluncem než jíst a  pít a radovat se. To ať ho doprovází při jeho trápení ve dnech jeho života, který mu Bůh daroval pod sluncem.
     ¹⁶Když jsem se snažil poznat moudrost, tu jsem viděl všechno, co se děje na zemi. Ani ve dne, ani v noci jsem nezavřel oči ke spánku. ¹⁷A poznal jsem, že nic z  toho, co Bůh dělá pod sluncem, člověk nemůže odhalit. Ať se člověk namáhá hledáním sebevíc, nic neodhalí. I kdyby si mudrc myslel, že to pozná, nemůže odhalit nic.
     ^9,1O tom všem jsem uvažoval v srdci a poznal jsem, že spravedliví a moudří jsou se svými skutky v Boží ruce. Člověk nemůže poznat nic z toho, co se vztahuje na lásku nebo nenávist. ²Obojí je před ním marnost, protože všechny potkává stejný osud,
spravedlivého i zlosyna,
čistého i poskvrněného,
toho, kdo obětuje, i toho, kdo neobětuje.
Stejně se daří dobrému i hříšnému,
tomu, kdo přísahá,i tomu, kdo se přísahy štítí.
     ³Toto zlo je ve všem, co se děje pod sluncem, že všechno má stejný osud. I srdce lidí je plné zloby. Pošetile smýšlejí ve svých srdcích za svého života a potom jdou k mrtvým. ⁴Každý, kdo žije, má nějakou naději. Vždyť lepší je živý pes než mrtvý lev. ⁵Neboť, živí aspoň vědí, že musí umřít, ale mrtví nevědí vůbec nic. Nedostanou odplatu, poněvadž ta tam je vzpomínka na ně. ⁶Jejich láska, jejich nenávist, jejich závist – všechno je pro ně odbyto, nemají už podíl na ničem, co se děje pod sluncem.

⁷A proto jez v radosti svůj chléb
a pij v dobré náladě své víno,
neboť Bůh už tvé skutky ocenil.
⁸Vždycky nos bílé šaty radosti,
ať na tvé hlavě neschází olej.

     ⁹Těš se v životě se svou milovanou manželkou po všechny dny svého prchavého bytí, které ti Bůh dal pod sluncem. To je totiž tvůj úděl v tomto životě, v trápení, v němž se lopotíš pod sluncem. ¹⁰Všechno, co můžeš, dělej podle svých sil, vždyť není ani činnost, ani uvažování, ani poznání nebo moudrost v podsvětí, kam kráčíš.
 

RESPONSORIUM

O. Zvěstujeme to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk ani nikdy nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. * Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
V. Nic z toho, co Bůh dělá pod sluncem, člověk nemůže odhalit. * Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

     Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
     O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
     Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
     Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
     A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
     A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

O. Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
V. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, blahoslaveného kněze Konstance jsi mezi lidmi proslavil vytrvalou modlitbou a úsilím o mír; na jeho přímluvu nám dej, ať zachováváme spravedlnost a dosáhneme tak věčného pokoje a slávy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie