Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
6. prosinec 2016, Úterý
2. týden žaltáře
Doba adventní, 2. týden
Sv. Mikuláše, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I
1 Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
2 Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina. –
3 Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij.
4 Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá. –
5 Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
6 Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni. –
7 Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
8 Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
9 Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem. –
10 Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
11 Kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
12 Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
13 Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den. –
14 Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
15 Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí. –
16 Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
17 protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán. –
18 Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je na věky.
19 V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí. –
20 Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým. –
21 Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
22 Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou. –
23 Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
24 Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku. –
25 Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
26 Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán. –
27 Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto na věky živ.
28 Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
29 Jen spravedliví zdědí zemi, *
na věky na ní budou žít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
30 Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
31 V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
32 Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
33 Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit. –
34 Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
35 Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
36 přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel! –
37 Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
38 Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
39 Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
40 Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
V.
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.
O. Vyrovnejte stezky našemu Bohu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
24.19Mocným praskotem praská země,
do šířky země puká,
země se otřásá z hlubin.
20Země vrávorá jak opilec,
viklá se jak hlídačova bouda.
Její nepravost ji zatíží,
padne a už nepovstane.
21V ten den potrestá Hospodin
nebeský zástup na výsosti
a na zemi pozemské krále.
22Budou shromážděni a spoutáni v jámě,
zavřeni v žaláři
a po mnoha dnech budou potrestáni.
23Zastydí se měsíc a zahanbí se slunce,
protože Hospodin zástupů kraluje
na hoře Siónu a v Jeruzalémě
a před svými vyvolenými zazáří v slávě.
25.1Hospodine, ty jsi můj Bůh,
budu tě oslavovat a chválit tvé jméno,
neboť jsi vykonal podivuhodné věci,
záměry odvěké, spolehlivé a pravdivé.
2Vždyť jsi změnil město v hromadu trosek,
opevněné město ve zříceninu:
tvrz zpupných přestala být městem,
navěky nebude vystavěna.
3Proto tě bude velebit statečný lid,
bude se tě bát město bezohledných národů,
4neboť jsi byl ochranou chudému,
ochranou ubožáku v jeho tísni,
útočištěm před bouří,
stínem před vedrem:
Zvůle násilníků
je jako zimní liják.
5Jako tlumíš vedro na vyprahlé půdě,
tak pokoříš hluk zpupných,
jako dusíš horko stínem mraku,
tak zdusíš vítěznou píseň násilníků.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium
Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a
stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.1
Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost
života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o jeho stádo.
Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.
Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím,
co je Kristovo.2
Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce!3 Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce.
Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj
se mezi ty, kteří přispívají k nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s tímto pramenem zla souvisí.4
Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.
Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí
těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k uskutečnění vlastních cílů.
Kristova láska se musí v pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i když chceme
žít s Kristem.
Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.
Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní
život,5 z těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až nasmrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu6 ti,
kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.
Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i tolik oveček?
Ostatně i sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás
přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.
1 srov. Jan 21, 15-17
2 srov. Flp 2, 21
3 Jan 21, 17
4 srov. 2 Tim 3, 1 a násl.
5 Jan 10, 11
6 srov. Žid 12, 4
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, dárce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu svatého
biskupa Mikuláše stůj při nás v každém nebezpečí a veď nás bezpečnou cestou ke spáse.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie