⛭ ⛯ lat ☰

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2016
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka


Narodil se koncem března 1389 ve Florencii jako syn notáře Niccola Pierozziho. Pod vlivem blahoslaveného Jana Dominiciho vstoupil v roce 1405 do řádu. Noviciát vykonal v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a pak studoval ve Fiesole. Žil velice přísným životem. V roce 1413 přijal kněžské svěcení. Zpočátku působil jako kazatel a zpovědník ve Florencii, další období svého života pak prožil především jako představený různých klášterů. V letech 1436–1444 byl prvním převorem a spoluzakladatelem slavného kláštera sv. Marka ve Florencii. Komunity bratří řídil s velkou moudrostí. V každém působišti odvedl kus reformátorské práce a všude ho provázela pověst svatého života. V roce 1439 se jako teolog účastnil Florentského koncilu a byl svědkem unie mezi východní a západní církví. Při této příležitosti jej poznal papež Evžen IV. a v roce 1446 jej jmenoval arcibiskupem ve Florencii. Jako arcibiskup pamatoval nejen na hospodářské a politické zájmy Florencie, ale byl také skvělým reformátorem, pastýřem, katechetou a kazatelem. Horlivě konal vizitace a odstraňoval všechny nepořádky. Patřil k předním teologům a pastoralistům své doby. Zemřel uprostřed svých bratří v klášteře sv. Marka 2. května 1459 a byl pohřben v klášterním kostele. Kanonizoval jej 31. května 1523 Hadrián VI.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

I

2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.
3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.
4 A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!
6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,
9 země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.

II

12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.
14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,
15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.
17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.
21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.
22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,
24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.

III

25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.
27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.
28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!
31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!
32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,
34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."
36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.

V. Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O. Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

4, 11-21
Bůh je láska

     11Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. 12Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. 13Že zůstáváme v něm, a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. 14My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. 15Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. 16My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
     17V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. 18Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.
     19My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. 20Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 21A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

RESPONSORIUM

1 Jan 4, 10.16; srov. Iz 63, 8.9

O. Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.
V. Pán se nám stal Spasitelem; ve své lásce nás sám vysvobodil. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kázání svatého Antonína Florentského

(Cod. ms. 308, 126–128: Bibliotheca Riccardiana, Firenze)

Byl ukřižován Kristus, strom života, který nese plody vedoucí ke spáse

     Jan říká v knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody.1 Byl ukřižován Kristus, strom života, o němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě části, Starý i Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak již máme předznamenáno. Z hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.
     Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo, že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k tomu, proti komu se provinila, vzhledem k dobru, kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.2
     Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k lásce dary, a větší dar vede k větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje.3 A větším darem je to, co je více milováno. Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným, dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.
     Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho, kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o níž se říká: Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví.4 Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k boji podle slova: Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.5
     Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je z něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou Církví. Takto je tedy povýšena důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v lidské přirozenosti, dostal jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.6 A v této přirozenosti, v níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.7
     1 Zj 22, 1a.2
     2 1 Petr 1, 18-19
     3 Srov. Lk 7, 47b
     4 Zj 12, 11
     5 Žid 12, 3
     6 Flp 2, 9
     7 Sk 10, 42-43

RESPONSORIUM

Kol 3, 1–3

O. Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.
V. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.

Nebo:

Z předmluvy spisu „Morální suma“ od svatého Antonína Florentského

(Summa Theologiæ, Pars I, sv. I, Veronæ 1740 [Graz 1959], coll. 1–3)

Svět nás učí moudrosti nejen v tom, co se vztahuje k Bohu, ale i v tom, co máme činit

     Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře, plna je tvého tvorstva zem.1 Prorok ve vytržení mysli rozjímá o Boží vznešenosti, žasne nad velikostí jeho dobroty, která se projevuje v jeho dílech, a hovoří s ním. V nich se totiž dostatečně projevuje tajemství Nejsvětější Trojice, jejíž pomoc máme vždy žádat i očekávat, aby naše dobré skutky, které jsou zároveň i její, dovedla k cíli. Bez její nejvyšší pomoci, jak praví Platón, žádné tvorstvo nemá bytí, žádný rozum nechápe, žádné konání se nezdaří, a bez její součinnosti nezačíná nic opravdivého.
     Nejprve nám prorok klade před oči podivuhodnou moc, kterou připisuje Otci: Vznešená jsou tvá díla, Bože; na druhém místě vznešenou moudrost, kterou připisuje Synu: všechno jsi stvořil a učinil moudře; a na třetím místě nesmírnou dobrotu, kterou připisuje Duchu Svatému: plna je tvého tvorstva zem.
     O prvém praví Mardochej, když ve své modlitbě hovoří k Bohu o jeho podivuhodné moci, kterou ukázal ve stvoření: Bože, králi všemohoucí, všechno je podrobeno tvé moci… Ty jsi stvořil nebe i zemi a vše, co je pod nebem.2 Tím se nejvíc prokázala moc připisovaná Otci, že vše vytvořil z ničeho, a ne z již existující hmoty, jak to dělá umělec.
     O druhém se praví: Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech;3 a všechno povstalo skrze ně.4 To slovo je Boží Syn, jakési umění všemohoucího Otce; skrze ně a v něm s nejvyšší a nejlepší rozumností je všechno stvořeno: všechno jsi stvořil a učinil moudře. A protože moudrosti náleží uspořádávat věci, všechny věci byly stvořeny nanejvýš uspořádaně, aby všechny zaujímaly sobě odpovídající místo. V tom je viditelná krása veškerenstva a jeho řízení božskou prozřetelností. Vskutku jsi vše učinil moudře.
     Sám svět nás totiž – jakoby svitek popsaný zevnitř i zvenčí – učí moudrosti, a to nejen tomu, co ukazuje na poznání Boha, podle slova: Co je u něho neviditelné – totiž u Boha –, to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu,5 ale také tomu, co je třeba činit, jak se praví: Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí, nebeského ptactva, a to ti oznámí, nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví, budou ti to vypravovat mořské ryby.6 Stvořené věci se nikdy neodchylují od konání toho, cos jim uložil, a sdílí se s ostatními: země dává své plody i plodnost stromům, žádná věc není nadarmo, ba svými vlastnostmi nám všechny dávají mnohé a nesčetné poukazy na dobrý způsob žití. A tak platí slovo: všechno jsi stvořil a učinil moudře, tedy tak, že nás věci učí moudrosti.
     A ohledně třetího: jistě se ukazuje jeho nesmírná dobrota vůči nám, protože – jak říká Augustin – Bůh stvořil pro člověka vše, co učinil s takovou mocí a moudrostí. K tomu přidává: plna je tvého tvorstva zem. Člověk je hlínou, neboť ji v sobě nosí; do ní se vrací, protože je z ní učiněn a žije z ní. A právě tuto zemi Bůh naplnil svým tvorstvem.
     Bůh má ve své moci věci nebeské, pozemské i božské. Těmi všemi naplnil zem. Člověku dal k užívání věci pozemské: všechno jsi mu k nohám položil,7 a také věci nebeské, tedy anděly jako služebníky: což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby jim sloužili?8 Co více pak Bohu náleží, než jeho Syn? A Bůh naplnil člověka božstvím, když Slovo se stalo tělem.9 Neboť Bůh tak miloval svět, totiž člověka, který je menší, že dal svého jednorozeného Syna.10 A tak je možné otevřeně říci: plna je země tvého tvorstva.
     1 Žl 103 (104), 24
     2 srov. Es 4, 17bc
     3 Sir 1, 5 (Vulg.)
     4 Jan 1, 3
     5 Řím 1, 20
     6 Job 12, 7-8
     7 Žl 8, 7
     8 Žid 1, 14
     9 Jan 1, 14
     10 Jan 3, 16

RESPONSORIUM
Srov. Žl 103 (104), 24; Př 3, 19O. Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře,* plna je tvého tvorstva zem.
V. Založil jsi zemi moudrostí, svou rozumností Szbudovals nebe. * Plna je tvého tvorstva zem.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys proslavil svatého biskupa Antonína darem moudrosti. Prosíme, vlej svým služebníkům ducha porozumění, pravdy a pokoje, aby celým srdcem poznávali, co je ti milé, a poznané ze všech sil uskutečňovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie